V úterý v Brně. Nabitý salónek restaurace Bogota, vstřícné pozorné publikum (nebo to aspoň dokázalo předstírat), a taky jeden mladý muž z té kategorie, které říkám „gaučový válečník“. Neshodli jsme se, ale zvládli jsme debatovat zdvořile a snad na rozumné úrovni.

Jako by ožili fanatici z roku 2015, co nás chtěli obohatit „neomezeným počtem“ muslimských radikálů z arabských zemí, Afghánistánů, Somálska a dalších skvělých destinací. Stejná argumentace, stejná dikce, stejný způsob myšlení.

Problém není v bláznivých studentech. Problém je v tom, že tenhle dav bláznivých studentů významnou měrou ovlivňuje politická rozhodnutí. Kéž bychom ty gaučové válečníky dokázali zastavit tak, jako jsme tehdy zastavili promigrační dav. A kéž by Fiala skončil jako Sobotka. Dobrá zpráva je, že veřejné mínění ve všech evropských zemích se posouvá. Ne snad, že by milovali Putina, ale vytváří se většina, která nechce rozdmýchávat cizí válku, a hlavně nechce nést následky té zbytečné války.

Na twitteru se mi už někdo posmívá, že přednáším v restauraci vyšší cenové skupiny. Nestydím se za to. Nestydím se ani za to, že mám rád kulturu mizerně placených dělnických profesí a že miluju trochu obroublé zvyklosti té vrstvy. Není ostuda být chudý. Je ostuda být arogantní a zabedněný. A především je ostuda být bohatý bohatstvím vzniklým privatizací nebo nesmyslnými transakcemi nebo dokonce podporou migraci či podporou války.

(zdroj: petrhampl.com)