Knižní záložka jako reklamní předmět Jungmannovy národní akademie s Ženíškovým motivem může vést k otázce, proč ta fascinace českým národním obrozením. Není to zdaleka jenom proto, že to obnovilo téměř zlikvidovaný národ. Ani proto, že bych si myslel, že je dnešní situace natolik podobná té historické, že by mohly fungovat recepty z 18. a 19. století. Přesto se k českému národnímu obrození vracím grafikou, grafikou, občasným používáním latiny i dalšími drobnostmi.

Bylo to hnutí naprosto unikátní a podařilo se mu něco tak skvělého, že to uniká i mnoha vlastencům. Bylo vytvořeno jádro společnosti, která je v rámci západní civilizace alternativou k britské tržně-kastovní společnosti i k německému extrémismu důkladnosti. Podařilo se vyhnout jak arogantnímu elitářství, tak primitivní chátrovitosti, v jakou mohou snadno degenerovat lidová hnutí. Dokázalo vyprodukovat vlastní elity, ale ty elity se nikdy nevymezovaly proti lidovým vrstvám. Naopak, vymezovaly se proti cizím elitám právě sepjetím s těmi národními lidovými vrstvami. Zdravé plebejství, které si hájí svoje zájmy, ale vezme si z vysokého (aristokratického) umění to, co potřebuje. Když stojíte před budovou Národního divadla nebo Národního muzea, cítíte tu vznešenost vysokého umění a zároveň cítíte, že je to pro obyčejné lidi. Aby je to pozdvihovalo.

A především si národní obrození vzalo z celého aparátu racionality, vědy a zvládnutí technologií. Nedalo prostor konspiračním teoriím ani výkřikům, že je to celé údajně podvod. Místo toho se národ ty věci naučil a začal je používat ve svůj prospěch. A to nejdůležitější. Nebylo to hnutí zaměřené na minulost. Dívalo se do budoucnosti a minulost používalo pouze jako nástroj.

Je škoda, že tahle úžasná dimenze uniká většině těch spolků a aktivit, které se v posledních letech vynořily a mají národní obrození v názvu.

(zdroj: petrhampl.com)