Únorový projev Vladimíra Putina vzbudil v našich končinách pozornost především jeho komentáři k válce. Většina českého publika s jeho komentáři ostře nesouhlasí. Pochopitelně. Náš nepřítel má opačné názory než my. Jinak by to ostatně nebyl náš nepřítel.

Uniknout pozornosti by ale neměla jeho vize světa, která je vlastně skutečným multikulturalismem (na rozdíl od toho západně-neziskovkářského). Svět podle Putina vypadá tak, že v kanibalské zemi se budou navzájem pojídat, v islámské zemi kamenovat cizoložnice, v evropských zemích zavádět 68 pohlaví, u konfuciánců zase něco jiného. Nikdo do toho nebude těm ostatním mluvit a nikdo se nebude snažit zavádět to svoje jinde (nebo se snažit bude, ale jenom v rozumné míře).

Může to fungovat? Rozhodně lépe než recept západních intelektuálů, kteří se snaží nacpat ty všechny civilizace do jednoho města, promíchat a čekat, co bude.

Dokonce by to poskytlo více svobody. Kdo chce, ať se nastěhuje mezi kanibaly. Komu lidské maso nechutná, ať se přestěhuje nebo uteče jinam.

Jenže na druhou stranu, jsme schopní to akceptovat? Chtěli bychom žít třeba ve světě, kde v sousedních zemích existují trhy s otroky? Smířili bychom se s tím, že tam naši spoluobčané zajedou na dovolenou, koupí si za pár šupů otrokyni a na konci prázdnin ji zase prodají? Máme přijímat velvyslance země, kde se praktikuje nějaké děsivé mučení? Smířili by se obyvatelé muslimských zemí s tím, že si u nás děláme legraci z jejich domnělého proroka?

V putinovské verzi světa není žádný „četník“, který by řešil konflikty a vymáhal pravidla. Žádné další Spojené státy.

Zkrátka, jestli může fungovat svět, který by byl globální a zároveň rozdělený na civilizační okruhy, to nevíme. Ale je dost možné, že jsme na prahu Vesfálského míru po 400 letech. Míru, který neodstranil války, ale vedl k tomu, že války přestaly být vyhlazovací, protože v nich přestalo jít o ideály, ale „pouze“ o moc.

(zdroj: petrhampl.com)