„Stárnutí je privilegium. Privilegium, jakého se nedostane každému… Kdybyste věděli, co jsem prožil, co jsem přežil, jaké situace jsem zvládnul. Stojím tu živý a hrdý, protože jsem to nikdy nepovažoval za samozřejmost,“ tolik z jedné moudré přednášky.

Je to silné téma. A odkazuje k tomu, jak hloupý je přitroublý kult věčného mládí. Zvláště když vidíme pubertální chování ministrů současné vlády a politických špiček. Tak ubohé! Tak hloupé! Tak klackovité! O co rozumnější by bylo, kdybychom místo hromadění majetku a okázalého předvádění spotřeby soutěžili třeba v tom, jak moudře zestárnout. Kdyby šlo o to, kdo dokáže nahromadit životní zkušenost, naučit se další věci, pochopit něco hlouběji, přestat se rozptylovat malichernosti. Podívejte se, k jak důstojným šedinám spěju! Pro ženy by to bylo o něco těžší, ale i pro ně by to bylo možné.

Tím bychom se měli zabývat. A tím, jak upravit pravidla společenského života, aby moudré postoje podporovala. Což není jen otázka stárnutí. Je stupidní a pokrytecké moralisticky horovat proti bezúčelnému hromadění peněz a zároveň udržovat taková ekonomická a daňová pravidla, která to podporují. A zároveň s tímto hledáním životní moudrosti pokračovat v heroických technologických výkonech zaměřených k dobývání vesmíru, hlubin oceánu a prodloužení lidského života.

Místo toho ale řešíme, jak nebýt převálcování migrační vlnou, odvrátit jadernou válku a zabránit pádu velké části společnosti do nesnesitelné bídy. Taková škoda. Tolik promarněné energie. Tolik promarněných životů.

(zdroj: petrhampl.com)