Davová hysterie stoupá. Došlo na fyzické napadání skutečných či domnělých politických odpůrců. A to máme to nejhorší teprve před sebou. Pokud jste součástí toho davu, připadá vám to úžasné a cítíte se skvěle. Pokud máte odstup, připadá vám to strašlivé a nechutné. Což je úplně normální.

Nicméně rýsuje se otázka pro ty, kdo se necítí být ani součástí davu, a zároveň nemají ani nejmenší sympatie s estébáckým premiérem. Jak se k tomu postavit? Měl by Babiš opravdu odejít z postu předsedy vlády? Existuje minimálně pět silných důvodů, proč je dobré odložit osobní antipatii a Babiše podpořit.

Za prvé. Katastrofy jako EET, obrovský nárůst státních úředníků či likvidace konkurentů Agrofertu se již staly, a škody jsou neodstranitelné. Odvoláním premiéra se už nic nespraví. A nejsou žádné náznaky, že by se do konce současného volebního období chystalo něco dalšího.

Za druhé. Babišovo řízení národního hospodářství je amatérské a neumělé, nicméně není naděje, že by se po jeho odchodu mohla situace zlepšit. Stačí připomenout Kalouskovo počínání jakožto ministra financí. V záloze je přitom ta nejděsivější myslitelná ekonomická katastrofa – přijetí společné evropské měny, a s ní i kompletních závazků za všechna minulá, současná i budoucí dobrodružství německých bank. Přesně to totiž můžeme čekat od protibabišovské opozice.

Za třetí. Andrej Babiš je zbabělý. Ustupuje tlaku neziskovek, korporací, nejrůznějších nátlakových skupin a samozřejmě bruselské byrokracie. Ve všech oblastech, včetně imigrace a včetně likvidace občanských svobod. Ale ani tady není naděje, že by to po jeho odchodu mohlo být lepší. Tam, kde Babiš neochotně ustupuje, tam jeho odpůrci budou jednat s nadšením.

Za čtvrté. Jde také o nezávislost justice. V tuto chvíli nejsou žádné významné důvody k obavám, že by Babiš chystal politické procesy, zatímco protistrana vyvíjí jednoznačný tlak tímto směrem. Když milionchvilkaři používají slovo nezávislost, myslí tím požadavek, aby byl Babiš odsouzen za každou cenu. A nejde jen o oligarchu. Stačí připomenout Hamáčkovo nadšení pro trestní stíhání každého, kdo s ním v něčem nesouhlasí.

Za páté. Současná vlna protestů nese stejný rukopis jako pokusy o převraty v okolních zemích. Všechny proti demokraticky zvoleným vládám, všechny s cílem vynést k moci sorosovské loutky. Požadavek na faktické zneplatnění parlamentních voleb 2017 by tak nejspíš znamenal i zrušení veškerých budoucích voleb, resp. zavedení takových změn, které umožní kandidovat jen vybraným (jako se to stalo na Ukrajině). V tuto chvíli je Česká republika na hraně mezi jakž takž svobodným režimem a pádem do totality horší, než byla ta komunistická. Vítězství milionu chvilek by znamenalo pád do totality.

Andrej Babiš není dobrým premiérem. Země je pod jeho vedením na cestě od špatného k horšímu. Přesto je racionální, abychom ho jako občané dočasně podporovali. Abychom mu ze všech sil drželi palce, než se objeví někdo schopný porazit ho ve volbách a vládnout lépe. Ovcovitý dav manipulovaný euroneziskovkami a sorosovskými nátlakovými skupinami tou alternativou rozhodně není.

(zdroj: petrhampl.com)