Místní zastupitelka KDU-ČSL mu začala vyhrožovat sociálkou a neziskovka rozběhla public relations akci v celostátním tisku s cílem vykreslit pana Charouse jako fašistu a zlého člověka a zastrašit tak všechny další rodiče, kteří by chtěli proti podobným programům protestovat.

V první řadě jde o selhání státu, který není schopen plnit svou základní úlohu a chránit občany před mafiemi tohoto typu. To ale není tématem článku. Pokusím se v něm otevřít otázku pro někoho možná kacířskou. Proč by měly multikulturní programy vadit? První odpověď může říkat, že rodiče mají právo rozhodnout a nemusí se nikomu zodpovídat. Ale co když je to tak, že v rámci výchovných multikulturních programů děti dostávají nějakou informace velmi důležitou pro život nebo podstatnou pro hladké občanské soužití?

V rámci detailnějšího pohledu musíme podotknout, že jediným tématem kontroverze je islám. Nejsou žádné známky toho, že by někteří rodiče protestovali proti seznamování svých ratolestí s kulturou budhistickou, konfuciánskou nebo třeba kulturou afrických kmenů.  Je to pouze islám, co budí kontroverze a vášně.

Pokud dojde k tomu, že některé téma vzbudí tolik emocí a že se vytvoří protikladná stanoviska spojená s obrovskou mírou manipulace, mají racionální lidé k dispozici následující postup:

1) Vyslechnout názory různých stran

2) Formulovat jednoznačné teze. „Házíte všechny do jednoho pytle,“ je iracionální výkřik, zatímco tvrzení „Různé proudy islámu mají různá stanoviska ke vztahu mezi islámským a evropským právem, přičemž tato stanoviska nemají žádný společný základ a žádné z nich nepřevažuje,“ může být racionálně diskutováno.

3) Odlišit hodnotová stanoviska od faktických tvrzení. „Život každého člověka na světě má stejnou cenu,“ je hodnotové stanovisko, se kterým můžeme jen souhlasit nebo ne. „Všichni lidé na světě reagují stejně,“ je oproti tomu teze, která může být potvrzena nebo vyvrácena. Mimochodem, je zarážející, že absolventi politologie na českých vysokých školách vesměs nejsou schopni takové rozlišování zvládnout.

4) Určit, jaká fakta potřebujeme znát k tomu, abychom odlišili pravdivé teze od nepravdivých.

5)Sebrat fakta, korektně je zpracovat, posoudit teze, dobrat se výsledku.

Nebudu zabíhat do detailů jednotlivých metodologických škol, ale tento základní postup je společný všem. To není názor jednoho sociologa. To je něco, k čemu se Evropané dopracovávali 3000 let a na čem je založena racionalita, pokrok, humanismus i možnost občanského soužití lidí protichůdných názorů. Pokud má něco učit škola, pak je to přesně tohle. Přenést debatu z emotivního vyjadřování stanovisek a osobních útoků k racionální diskuzi.

Jenže podle toho, co o multikulturních programech víme (konkrétně mám na mysli zmíněný program EDISON organizace AIESEC a programy Člověka v tísni), dostává se dětem a mladým lidem přesně opačného.

- Protistrana je předem vyřazena z diskuze a je předpokládáno pouze jedno „správné“ stanovisko.

- Racionální argumentace je nahrazena „zážitkem.“

- To je doprovázeno vyhrůžkami a osobními útoky v tom smyslu, že kdo tato stanoviska zpochybňuje, je špatný člověk.

- Šťouravé dotazy se řeší kázeňsky.

Výsledkem takového programu tedy nejsou jen případné mylné názory na islám, ale především narušení schopnosti logicky myslet. Můžeme očekávat, že děti, které jimi procházejí, budou mít větší problémy ve vzájemné komunikaci a budou horší v řešení problémů. Pokud je ovšem cílem vychovat masu bez analytických schopností, jaká bude poslušně následovat pokyny vydávané public relations agenturou, pak je to nejspíš program velmi účinný.

A to je hlavní problém multikulturních programů. Nikoliv jen nesprávný názor na tu či onu záležitost, ale destrukce myšlení, které snižuje šanci na vybudování férové společnosti svobodných občanů a která vychovává fašizující dav schopný lynčovat každého, na koho vládnoucí moc ukáže.

Proto by se měl proti takovým programům postavit každý slušný člověk. A proto bychom měli poskytnout maximální podporu těm, kdo tu odvahu mají.

Petr Hampl, 11. dubna 2017.

Psáno pro Institut Václava Klause.