Autoři nového francouzského manifestu za záchranu západní civilizace (ZDE) mimo jiné požadují umělé oplodnění pro lesby a osamělé ženy. Je z toho cítit zoufalství. Chceme děti, které budou etnicky autenticky francouzské, takže bereme cokoliv. Jenže ono to zároveň posílí ty vzorce chování, které vedou k tomu, že se lidé rozhodnou pro bezdětnost. Co s tím?

Nejen zoufalství. V pozadí cítíme i rozpaky, že starý model rodiny je pryč (a neobnovitelný) a nový ještě nevidíme jasně. Fantasmagorie typu „duhové rodiny“ nemůžeme za nový model pokládat. K jakému modelu rodiny tedy spějeme?

Můj odhad, že manželství v příštích generacích bude obsahovat víc emocí, více erotiky, více vzájemné citové podpory, ale bude méně stabilní. Lidé budou v manželství šťastnější, než byly předchozí generace, ale zaplatí za to krátkodobostí. Budou si uvědomovat, že manželství nemusí být na celý život. I tak spolu stráví delší dobu, než bylo pro jejich prarodiče „dokud nás smrt nerozdělí.“

Víc finanční samostatnosti. Ale zároveň snad budou schopni přijmout závazek aspoň tak, aby zajistili dětem stabilní prostředí až do dospívání (což vzhledem k rostoucí délce života vlastně nestojí za řeč). A nejspíš musíme počítat s tím, že mnohem větší část nákladů na péči o děti ponese společnost (rozuměj vláda, rozuměj daňoví poplatníci).

(zdroj: petrhampl.com)