Situace v České republice je úplně jiná. Když pátráme po příčinách tak radikálního rozdílu v chování i náladě na veřejnosti, opakovaně narážíme na tvrzení o údajném vlivu Ruska. Nikdo z nás nevidí do tajných kremelských plánů (kromě Michala Koudelky, Ondřeje Kundry a Pavla Novotného), nicméně dokážeme odhadnout, jestli by to bylo v ruském zájmu.

Za prvé. S nástupem Bidenovy administrativy roste riziko útoku na Rusko. Ať už kvůli chuti na jeho nerostné bohatství, snaze zlikvidovat potenciálního konkurenta upadající Ameriky či zájmům zbrojařské lobby. Můžeme čekat rychlejší závody ve zbrojení, snahu zatáhnout Rusko do dalších válek, organizování převratů v sousedních zemích, a není vyloučen ani přímý válečný konflikt. Útoky na Bělorusko a Arménii v období, kdy už slábl Trumpův vliv, jsou možná ukázkami, co se od příštího roku rozběhne naplno. Můžeme také počítat se snahou zatáhnout do těchto agresí všechny státy EU včetně České republiky.

Za druhé. Různé vrstvy společnosti mají různé zájmy. Korporátní kapitáni, intelektuálové, mediální elity i neziskovkáři budou agresi podporovat. Dolních 90% ale nemá žádný zájem vyvolávat další konflikty.

Za třetí. Situace Ruska je tedy do značné míry ovlivněna společenskou situací v USA a zemích EU. Čím drtivější a jednoznačnější je převaha mocenské a finanční elity, tím agresivnější chování vůči Rusku. Čím demokratičtější poměry, tím přátelštější vztahy.

Za čtvrté. Moc úzké elity je založena na finanční, mocenské a mediální převaze. Roli hraje ale také to, že ti nahoře si dobře uvědomují společný zájem, zatímco ti dole ho často nevnímají. Když vláda zaútočí na drobné řemeslníky, mnozí si přisadí („řemeslníci jsou přece lenoši“). Když se skupina Goldman Sachs rozhodne zničit prostřednictvím své dceřiné společnosti Uber místní taxikáře, jen málokdo je podpoří („taxikáři přece okrádají“). Potřetí se solidarity nedočkají zaměstnanci dopravního podniku, pak ani zemědělci, učitelé ani nikdo další.

Za páté. Určitý zlom nastal po roce 2015, kdy spor o masovou migraci z muslimských zemí pomohl lidem uvědomit si, že mají společný zájem, a že jejich společným soupeřem je mocensko-finanční elita. A změna se projevila. Prezidentské volby v USA vyhrál Donald Trump, v Itálii posílila Salviniho Liga, k určitému posunu došlo v Rakousku, ve Velké Británii zvítězili Johnsonovi Konzervativci… Pomigrační změna nálady nebyla jediným faktorem, ale přispěla k tomu všemu.

Za šesté. Covid otáčí trend. Nižší vrstva je zase rozbita. Restauratéři proti zdravotním sestrám. Kosmetičtí chirurgové a zubaři proti lékařům na JIP. Provozovatelé Fitness center proti učitelkám. Mladí proti starým. A je to konflikt v principu neřešitelný, protože zájmy jsou opačné.

Někteří navrhují předstírat, že žádná epidemie neprobíhá. Požadují, aby vláda začala tajit data o počtech obětí (jako by to beztak nedělala), a tvrdí, že tím nemoc „pomine sama.“ Možná to opravdu prosadí. Ale nebude to společné vítězství lidu. Bude to vítězství nad zdravotními sestrami, prodavačkami, důchodci a mnohými dalšími.

Za sedmé. Covid tak vrací mocenské poměry před rok 2015. Drtivější převaha elity, vyšší riziko konfliktu s Ruskem.

Má-li tedy Putinovo Rusko nějaký zájem, pak tím zájmem je, aby epidemie co nejrychleji pominula. Ať už ukázněným a solidárním chováním obyvatel, masovým očkováním nebo jakkoliv jinak. Je tedy docela možné, že podceňování covidu je někým systematicky podporováno, ale Rusko takový zájem nemá.

A co se týče západních ekonomik, k jejich likvidaci v pohodě stačí spojenectví vlád s politickými neziskovkami. Nikdo zvenčí k tomu nemusí nic doplňovat.

(zdroj: petrhampl.com)