Jak se liší novinář od propagandisty? Mimo jiné zvědavostí. Novinář vidí nové téma, zajímá je a je opravdu zvědavý, jak to vlastně je. Věnuje čas tomu, aby to zjistil, a když má jasněji, rozdělí se o svá zjištění se čtenáři. Poctivý novinář pochopitelně nemá chuť psát o něčem, co už je známo.

Propagandista má jasno ještě před tím, než začne psát. Veškerá jeho snaha nesměřuje ke zjištění něčeho nového, ale ke zopakování toho jediného správného názoru nebo ke zničení všeho, co by mohlo ten jediný správný názor zpochybňovat. Pro zvědavost není nejmenšího místa.

Znám oba přístupy. Pracoval jsem jako novinář i v marketingu.

Proč to připomínám? Protože jsem absolvoval další „srážku“ s mladým mužem, který se cítí být novinářem. Pracuje na propagandistické stanici Seznam. Napsal jsem na facebook, že zatímco předlistopadová mocenská elita se snažila podobat dělnické třídě, dnešní finančně-mocenská elita se od ní naopak snaží co nejvíc odlišit. On s tím nesouhlasil. To je v pořádku.

Kdyby se jednalo o skutečného novináře, ozvala by se zvědavost. Je to pravda? Pokud to není pravda, jak ten omyl vznikl? Proč to tolik lidí vnímá stejně? Kde se to v nich bere? Jak se ti lidé sdružují? Co ti lidé čtou? Má to nějaký další dopady na jejich životy?

Jenže propagandistovi takové otázky vůbec nenaskočí. Jeho mozek neklade otázky, jeho mozek je vidí jedinou věc. Bylo zpochybněno tvrzení, které hájím! Musím zasáhnout! „Mám z vašich příspěvků pocit, že se snažíte lidi co nejvíc nasrat. Poštvat proti demokratickému zřízení.“ A následuje jakési vyznání víry. „Já tady hájím demokracii jako takovou. A vítr v tomhle případě nevane od Putina nebo Ruska, které je mi celkem ukradené. Tady jde o mnohem horší a starší smrad. Puch krajní pravice a neonacismu.“ Má také okamžitě jasno o tom, jak jsem k původní tezi o rozdílech mezi různými elitami dospěl. „Místo věcného zdůvodňování působí hlavně na předsudky a emoce posluchačů, k čemuž slouží polopravdy, překroucené argumenty, logické klamy, falešné sliby, vyvolávání strachu a podobně.)“ O vlastní problém (jak to tedy bylo a je s elitami) se vlastně nezajímá.

Nemá smysl přepisovat celou diskuzi. Zajímavější než jednotlivé repliky je to, že Petr Jemelka (tak se ten mladý nadšenec z redakce Seznamu jmenuje) jí věnoval několik hodin a nepoložil během ní ani jedinou otázku! Kde je zvědavost? A co horšího. Kolik nového může přinést novinář, který všechno ví předem? Proč vlastně ještě brání jeho nahrazení chytrým programem? Co vypovídá o osobnosti mladého muže, když není schopen projevit ani stín rebelství?

To není o tom, že spolu lidé nesouhlasí. To je o děsivém úpadku profesionální práce. A především o děsivém úpadku schopnosti myslet. Americká psycholožka Jean Twenge tvrdí, že to souvisí s tím, že rychle přibývá narcisistních rysů (člověk je tak nadšen vlastní skvělostí, že nezbývá prostor pro pochybování). Všímá si také toho, ještě nikdy v dějinách tu nebyla generace, jejímž příslušníkům by bylo možné tak snadno prodat něco, co vůbec nepotřebují a co si nemohou dovolit. Obávám se, že má pravdu.

(zdroj: petrhampl.com)