Vicepremiérka Karolína Peake nyní přichází s jednoduchým návrhem na změnu ústavy. Měla by spočívat ve vyškrtnutí pravomoci, která přisuzuje prezidentovi udělovat amnestii. Aby byla úspěšná, musí získat ústavní většinu v obou parlamentních komorách. Po negativní reakci, kterou vyvolala Klausova novoroční amnestie, by se mohlo zdát, že podporu pro svůj návrh bude Peake shánět lehce. Realita je taková, že ke změně ústavy v tomto bodu velmi pravděpodobně nedojde.  

 

Svým způsobem je to správně. Ne však na základě argumentů předsedy poslaneckého klubu sociální demokracie Jeronýma Tejce. Ten tvrdí, že rušit možnost prezidenta vyhlašovat amnestii je zbytečné, protože věří slibu Miloše Zemana, že tuto kompetenci nikdy nevyužije. Zákony a jejich změny by neměly být tvořeny podle toho, kdo zrovna konkrétní funkci zastává. Zároveň chování jedinců v těchto postech může být inspirací pro úvahy, jak daná pravidla hry zdokonalit.  

 

V souvislosti s amnestií nebývá v Evropě obvyklé, aby takovouto pravomocí disponoval prezident. Zároveň je pravda, že život je příliš složitý na to, aby šlo všechno postihnout zákony a podle nich zaručit spravedlnost. To by však v souvislosti s amnestií mohlo být ošetřeno tak, aby ji bylo možno uplatnit pouze ve zcela výjimečných případech. Zkrátka je to otázka důkladné odborné diskuse, která by se navíc měla týkat postavení přímo voleného prezidenta v demokratickém systému České republiky a jeho pravomocí. Tento problém nelze jednoduše vyřešit škrtnutím jedné věty v ústavě. Proto je dobře, že návrh Karolíny Peake nemá velkou šanci na přijetí.  

 

Ostatně kompetence hlavy státu upravují i běžné zákony. Například ten o vysokých školách jí přisuzuje jmenování profesorů. A po rozruchu kolem Martina C. Putny se objevil názor, že by této výsady měl být prezident zbaven. Nový zákon o státním zastupitelství zase počítá s tím, že by hlava státu na návrh vlády jmenovala nejvyššího státního zástupce. Jedná se tak hned o tři uvažované změny z poslední doby, které se mohou výrazně dotknout pravomocí prezidenta republiky.  

 

Takovýto postup připomíná pečení dortu pejskem a kočičkou, kdy do něj přidávali suroviny tak, jak je to zrovna napadlo. Výsledkem byl dort, po jehož snědení bolelo břicho.