Přitom nebýt novely příslušného zákona z podzimu loňského roku, mohlo být všechno jinak. Podle původních pravidel mělo být testování znalostí cizího jazyka spolu s češtinou povinné. Zároveň měli mít žáci možnost vyhnout se státní maturitě z matematiky. Konkrétně tím, že by dali přednost zkoušce z informatiky, nebo z tzv. občanského a společenskovědního základu. Nakonec byla tato varianta zrušena ještě dříve, než vůbec mohla být vyzkoušena v praxi. Současní maturanti tak zahájili poslední středoškolský rok s jinou perspektivou k závěrečným zkouškám, než jaká je nyní realita.  

 

Odpadlo jim zároveň dilema, zda si vybrat lehčí nebo těžší variantu. Zůstala pouze prvně jmenovaná. Podle názoru některých pedagogů z gymnázií se tím její kvalita dostala na úroveň zkoušky studentů se znalostmi z prvního či maximálně druhého ročníku těchto vzdělávacích ústavů. Není divu, že úspěšné složení státní maturity nezaručuje automatickou vstupenku na vysokou školu. Což mimo jiné znamená nesplnění jednoho ze základních cílů zavedení tohoto typu zkoušky z dospělosti.  

 

Dalším má být srovnání výsledků mezi jednotlivými typy středních škol a případně i v rámci každé z nich mezi jednotlivými ročníky. Druhá část nemůže být splněna kvůli tomu, že se podmínky rok co rok mění. První je zpochybněna tím, že stále se snižující náročnost státní maturity potřebné měřítko nepředstavuje. Stát by měl zajistit určitý stupeň kvality dosaženého vzdělání. U toho středního toho však nelze docílit tím, že stejné znalosti budou vyžadovány po dětech z učebních oborů s maturitou a z gymnázií.  

 

Má-li mít státní maturita smysl, potom by měla mít dvě úrovně. Jednu pro určité typy technických škol a učilišť, druhou především pro gymnázia. Což by se nemělo zaměňovat s lehčí a těžší variantou v rámci jednoho vzdělávacího ústavu.