Česko nejdříve zasáhla světová finanční krize, pak se zapletlo do dluhové krize eurozóny a teď se zdá, že už je všechno v pořádku.
Všechny krize jsou překonány bez tvrdých obětí, jaké musely strpět jihoevropské země včetně Chorvatska a podle makroekonomických čísel dokonce Nizozemska a Finska.
Jako bychom se dostali do společnosti civilizovaných či vyspělých zemí, kde ekonomika zpravidla funguje, kromě nešťastných a nepříliš častých období.
Nemusíme mít příliš rádi naše vlády ani Českou národní banku, jejich kroky se však pohybují v mantinelech, které ekonomiku směřují k dlouhodobému růstu.
To je prostě dáno tím, že hrubý domácí produkt čili HDP roste a že se dá čekat, že zpravidla poroste i v příštích letech. Stěžovat si můžeme, jak máme ve zvyku, můžeme se však spolehnout, že těch pár piv si ke stěžování koupit vždy můžeme.
Není ovšem třeba tuzemskou veřejnou správu přechválit. Mantinely směrem k prosperitě postavili pro celou střední Evropu Němci, kteří využívají nové členské státy Evropské unie jako doplňkovou ekonomickou sílu v rámci svého průmyslového a exportního komplexu.
S výjimkou Bulharska a již zmíněného Chorvatska rostou všechny postkomunistické země, které jsou členy Evropské unie. Skoro jako by se nedalo dělat nic jiného, když můžeme do Německa vyvážet svou lacinou pracovní sílu.
Z takového pohledu se nadšení nad hospodářským růstem přece jen ochladí, zvlášť když se připomene, že ho uměle podpořila Česká národní banka oslabením koruny, což prospělo tuzemskému exportu. Skoro člověka napadá: růst máme, ale co z toho?
Tato úvaha ovšem už míří za hranice klasické ekonomie a také za přesvědčení, že se údaji o HDP dá změřit všechno. HDP například nestačí na měření lidské spokojenosti ani atmosféry ve společnosti nebo komfortu běžného života.
V tom může být jeden z problémů Česka a věřme, že pozitivní ekonomický vývoj bude pokračovat, aby se tento problém dal řešit.
Hrubý domácí produkt například zvyšuje export, nebo kvalitní výběr daní, nutně to však neznamená, že se proto lidé mají lépe. Třeba mají nízké platy, které ani nestačí, aby uhradily předražené služby poskytované různými kartely. Nakonec HDP naroste i penězi, které bezcitná advokátská firma vyždímá z nešťastného dlužníka.
Bylo by lepší nejen z pohledu dlužníka, kdyby si mohl peníze nechat na zlé časy a kdyby nepřišel o svůj dům, případně si s jejich pomocí něco sám vyrobil, anebo třeba zaplatil sousedce za hlídání dětí. HDP by určitě nevyrostlo, lidé by však v takových případech byli spokojenější.
Obdobně by pomohlo, kdyby člověka tolik nehonili v práci a kdyby například nebyl postižen nějakým gigantickým developerským projektem v sousedství, i když tím HDP nepochybně vyroste.
Právě dnem, kdy se potvrdila lepší ekonomická výkonnost a kdy se definitivně potvrdilo, že opravdu nežijeme v Řecku, nastává čas na otázku, jestli by se také neměl někdo starat o to, jak lidé žijí.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas