Není pochyb, že všechny požadavky mají své racionální jádro, v Česku se z nich ovšem stávají klišé, kterým už nikdo nevěří a nakonec ani nerozumí.

Vládní hospodářská politika skáče ode zdi ke zdi, jednou sází na úspory, jindy na podporu spotřeby, v důsledku logicky ztrácí na významu. Promyšlené kroky otevírající perspektivu tuzemské podnikatelské sféře ovšem může jen značně naivní člověk čekat od reprezentace, která nemá ani elementární ekonomické dovednosti.

Neschopnost uskutečnit investice, i když k nim Evropská unie posílá dost peněz, v nejlepším případě stavět hladové zdi zbytečných a předražených silnic, je dostatečným problémem, se kterým by se měla každá nová vládní reprezentace vypořádat, než se pustí do rozmáchlých makroekonomických úkolů.

Zavést kontrolu nad příjmy politiků je jistě užitečné, v Česku se však tato snaha změnila v kontraproduktivní hru, při které získávají věhlas populisté a vydělávají bulvární média propagující snížení poslaneckých platů.

Faktickým problémem se stává otázka, jak zajistit poslancům dostatečné platy, aby se o tuto funkci ucházeli schopní lidé.

Boj s korupcí má několik tradičních evergreenů a nutno přiznat, že nejlépe je shrnula protikorupční strategie premiéra Petra Nečase.

Nečas se však stal zároveň pro politiky odstrašujícím příkladem, aby v boji proti korupci své aktivity nepřeháněli, když se sám i se svou vládou stal obětí aktivních, někdo říká příliš aktivních vyšetřovatelů.

Proto nejde velké posílení protikorupčních aktivit čekat ani od současné vlády. Dokonalou ilustrací je projednávání zákonné novely, která by měla zpřísnit dohled nad financováním stran.

Vláda Bohuslava Sobotky převzala normu připravenou v Nečasových dobách a teď o ní už rok diskutuje.

Prozatím z ní vyhodila paragrafy, které se týkají přísnějšího dohledu nad financováním volebních kampaní.

Pochopitelně do návrhu nepřidala žádné motivy, které Nečasova vláda opomněla. Například stále zůstává stranou pravidlo, že je třeba jako sponzorský dar evidovat úvěr s nižším než tržním úrokem.

Realisticky lze předpokládat, že celé tažení za průhlednější stranické finance skončí tím, že účetní audity zatím dostupné v parlamentní knihovně budou zveřejněny na internetu.

Teď se právě debata o kontrole stran znovu zasekla. Ve středu měla koaliční rada rozhodnout, jestli stranické účty bude kontrolovat jako dosud kontrolní výbor sněmovny, anebo speciální nezávislý úřad.

Každý ví, že kontrola sněmovny je úplně platonická. Zdá se však, že koaliční strany nechtějí jinou kontrolu, která by mohla být teoreticky přísnější, jen se ke svému celkem přirozenému zájmu nechtějí přiznat.

Proto se ve středu o novém modelu kontroly nerozhodlo a další jednání prý bude zase v pondělí. Samozřejmě je ve hvězdách, jestli bude mít tentokrát nějaký výsledek. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.