Obliba vládní koalice je projevem všeobecně dobré nálady, kterou jde zaznamenat i jinde. Optimismus spotřebitelů dosáhl historicky nejvyšší hodnoty, na které byl jen jednou v období vrcholné konjunktury přelomu let 2006 a 2007. Zdá se, že Česko vstupuje do nové epochy.
Vysvětlit tak dobrou náladu tradičně skeptických Čechů není složité. Náhlý vzestup jejich optimismu a důvěry není v Evropě výjimkou. Dostavil se v zemích, které v minulých letech trpěly úspornou politikou, která přispěla k hospodářské recesi.
Když se ekonomika probudila, nabídla se perspektiva, že bude lépe, a spotřebitelské nadšení kompenzuje dosavadní útlum. Pokud se navíc vyměnila vláda a pokud nová vláda veřejnost ujistila, že nebude šetřit, získala k ní veřejnost blahovolný vztah.
Srovnávat důvěru obyvatel jednotlivých zemí v budoucnost ekonomiky jde dost těžko, v každém případě z údajů Eurostatu vyplývá, že podobný, anebo ještě větší vzestup optimismu zaznamenaly i další země, které měly v minulých letech vážné potíže, především Španělsko a Slovinsko.
O tom, že pokrizové nadšení nemusí být trvalé a že může rychle zmizet, svědčí případ Řecka.
Málokdy se o tom mluví, ale ekonomický propad Řecka se před rokem zastavil a nastalo opatrné oživení. I v Řecku lidé reagovali spotřebitelským optimismem, a dokonce začali tolerovat vládu pravicové strany Nea Dimokratia.
Klidné časy však skončily takřka okamžitě, když se vládním stranám nepodařilo zvolit prezidenta, což automaticky znamenalo nové parlamentní volby.
Konec politické stability připomněl Řekům nedávné těžké časy, nenávist vůči vládě se mohla opět projevit, důvěra v ekonomickou budoucnost vyprchala během několika týdnů.
Volby suverénně vyhrály populistické, radikální a extremistické strany, které dokázaly účinně oživit resentimenty z doby, kdy Řekové museli pod tlakem Evropské unie tvrdě šetřit.
Lidé beze všeho uvěřili slibům populistů, kteří slibovali práci, vyšší platy a dávky. Možná ještě důležitější byl jejich politický postoj, kterým demonstrovali, že už nebudou sloužit bezcitné Evropské unii, která se stala německou Čtvrtou říší.
Nenávist vůči těm, kdo za všechno mohou, je podobná v Řecku, Itálii i Španělsku, známe ji i v Česku, kde smetla dosavadní vládní strany ODS a TOP 09, které se ještě dnes pohybují na hranici volitelnosti.
Nebezpečí populistů je v tom, že své v zásadě nesplnitelné sliby skutečně nesplní a způsobí další frustraci. Případně je mohou začít plnit, a tím svou zemi vystaví riziku další hluboké krize.
Současná česká vláda se pustila druhou cestou, zvyšuje mzdy státních zaměstnanců, sociální dávky, chystá se stavět sociální byty. Naplňuje pozitivní očekávání občanů a v tomto smyslu je zaslouženě oblíbená.
Riziko je v tom, že se nálada může takřka okamžitě změnit, jak svědčí řecký příklad. Stačí vážný spor mezi koaličními stranami, špatný vývoj letošního rozpočtu, překročení ještě snesitelné míry populismu. Vláda je oblíbená, kráčí však po tenkém ledě a pevný břeh je daleko.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas