Deficit rozpočtu v roce 2010 dosahoval 156 miliard, loni se měl snížit na 135 miliard, ale nakonec dosáhl 143 miliard. Přes veškeré a zřejmě rozsáhlé škrty se tak loni ušetřilo jen 13 miliard a to všechno při dvouprocentním ekonomickém růstu.  

Přesto nemá smysl ztrácet odvahu do příštích let ani nemá smysl vládu za rozpočet příliš tvrdě kritizovat. V každém případě se schodek snížil a deficit přinejmenším zůstal pod kontrolou. Výsledek je tedy vlastně dobrý a vládu je možné, byť opatrně pochválit. Pochvala ovšem bude platit pouze v tom případě, pokud ministři vezmou vážně varování, kterým je mírné překročení plánovaného deficitu. Pokud si ho nevezmou, může to být příště horší.  

Na překročení deficitu je nejnápadnější fakt, že byl překročen jen o osm miliard. Takovou částku přece může ministr financí snadno najít při pouhých účetních přesunech. Důvody, proč k této v minulých letech hojně využívané metodě úředníci nesáhli, mohou být v zásadě dva. Třeba úředníci nechtěli převádět osmimiliardový závazek do letošního roku, který bude jistě také obtížný. A nad výpadkem ve výši osmi miliard, tedy necelého procenta z rozpočtu, se dá přimhouřit oko.  

Druhé vysvětlení říká, že se výpadek objevil nečekaně. Tomu nasvědčuje i nespokojenost ministra financí Miroslava Kalouska, který veřejně pranýřoval ministry školství, dopravy a životního prostředí, že utratili z evropských fondů výrazně víc peněz, než jim z Bruselu proplatili za již hotové projekty. V tomto případě je překročení schodku vskutku vážným varováním, protože ukazuje, že se deficity jednotlivých ministerstev vymkly kontrole z financí.  

Zhoršená finanční kázeň státních úřadů ale není jediným varováním, které bilance rozpočtu za rok 2011 přinesla. Ještě vážnější je informace, že se vybralo o třicet miliard daní méně, než státní rozpočet předpokládal. Při bližším pohledu je vidět, že za výpadek mohou zvláště podnikatelské subjekty. Ekonomika rostla v roce 2010 o tři procenta a loni o další dvě procenta. Přesto podniky odvedly opět nižší daň ze zisku. Úplně katastrofické jsou údaje o tom, kolik odvedli podnikatelé a živnostníci na daních z příjmu. Ve svých daňových přiznáních uvedli necelé tři miliardy. Tento údaj je možné srovnat s výsledkem za rok 2005, kdy zaplatili 27 miliard korun. Podnikatelů přitom za posledních šest let přibylo 150 tisíc a jejich počet dosáhl devíti set tisíc. Za devětkrát nižší příjmy státního rozpočtu od podnikatelů a živnostníků mohou nepochybně daňové reformy, které jim zvyšovaly nezdanitelné paušály, rušily minimální daňovou sazbu a nechaly bez kontroly odepisovat náklady na dopravu. Skutečný problém je ale v tom, že většina lidí využila benevolence státní správy k daňovým únikům, které mají obdobu pouze v zemích jako je Řecko.  

V tomto případě se tedy může uzavřít, že se finanční správa musí naučit vybírat daně a případně požádat zákonodárce, ať změní příliš děravé zákony.  

O tom, že vládní úsporné plány nefungují, jak by měly, se může přesvědčit každý občan České republiky, když se půjde podívat, co se v nejbližším okolí staví. Není těžké odhalit, že se budují předimenzované silnice, které obvykle vedou odnikud nikam. Také není obtížné se doptat, jak se vyhazují peníze za nesmyslné projekty ve školství či v nemocnicích. Stavět hladové zdi navíc za darované evropské peníze v období hospodářských potíží může být za určitých okolností užitečné, těžko však může být člověk přesvědčen o účelnosti takových aktivit, když se až polovina peněz ztrácí bez užitku a velice často u neprůhledných firem v daňových rájích.  

Tím navíc vzniká riziko, že Evropská unie nesmyslné stavby a projekty neproplatí a že se tím vytvoří nová zátěž pro státní rozpočet, protože účty nakonec bude muset ministerstvo financí uhradit ze svého, přesněji řečeno z našeho.  

Málo výkonná státní správa a korupce, takové jsou dvě zásadní překážky, které brání dosažení cíle vlády rozpočtové odpovědnosti, která se zavázala průběžně snižovat státní dluh.  

Jsou také důvodem, proč ministerstvo financí bude utahovat šrouby při šetření na domácí spotřebě. Už se uvažuje o zmrazení nebo dokonce snížení důchodů i o dalším zvýšení DPH, tedy krocích, které mohou zlepšit rozpočtovou bilanci, v každém případě však oslabí další hospodářský růst.  

Jinými slovy, do potíží se dostává samotná úsporná strategie vlády, která spočívá pouze na omezování spotřebních, zvláště sociálních výdajů a na zvyšování daní. Kromě vylepšení práce na úřadech a aktivnějším boji s korupcí tedy ještě záleží na tom, aby se přehodila výhybka a aby se směr další úsporné politiky nějak upravil.  

Šetřit se nemusí právě na důchodcích a daně se nemusí zvyšovat právě spotřebitelům. Zdanit se může třeba nejúspěšnější ekonomické odvětví, jakým jsou banky, mohou se zlikvidovat nesmyslně mohutné státní příspěvky na penzijní připojištění, může se omezit počet krajů, k dispozici je celá řada dalších úsporných kroků. Právě k nim vyzývá zpráva o rozpočtu za rok 2011.

Vyšlo na rozhlas.eu. Publikováno se souhlasem vydavatele.