Aby bylo jasné, co se pod kryptickým pojmem „prolomení limitů“ skrývá. V krajním případě likvidace obcí Horní Jiřetín a Černice, které by tak následovaly desítky severočeských měst a obcí, jež schroustala rypadla pracující do roku 1989 na roztáčení kol socialismu, později na roztáčení kol tržní ekonomiky.

Neříkám to proto, že bych chtěl apriori zpochybňovat těžbu. To by bylo naivní. Energie se nějak vyrobit musí a nikdy to není bez vedlejších nákladů a škod.

Říkám to proto, abychom si uvědomili, že v takzvaném „prolomení limitů“ nejde jen o nějaký technologický či ekonomický problém, ale o fundamentální hodnotový konflikt, ve kterém na jedné straně stojí konkrétní lidé a jejich domovy a na straně druhé chladná ekonomická racionalita.

Jenže vlastně ani to není úplně přesné. Podmnožinou hlavního konfliktu je konflikt dvou ekonomických racionalit.

Jedna říká: Těžit, protože uhlí potřebujeme, těžit, protože doly dávají lidem práci. Druhá racionalita oponuje: Uhlí lépe zachovat, k energii se dostaneme levněji jinými způsoby. A pracovní příležitosti se najdou v jiných, progresivnějších oborech.

Rozhodování je těžké, o čemž svědčí to, že se na verdiktu, co je výhodnější, nedokáže zatím shodnout ani tripartita.

Do komplikovaného spletence zájmů, peněz, hodnot a emocí nyní vstupuje Miloš Zeman se svou kalkulačkou. Musí jít o věru zázračný přístroj, když z něj vypadlo suverénní a jednoznačné rozhodnutí – prolomit, bourat, těžit.

Zeman se zázračnou kalkulačkou připomíná východní mocipány, kteří si dávají záležet na tom, aby vždy vypadali jako nadlidé, kteří kdykoli hravě vyřeší jakýkoli složitý problém, poradí bezradným expertům, jejich ústy promluví sama zjevená pravda.

Nevím, co je správně. Možná po poctivém zhodnocení veřejného zájmu skutečně dospějeme k tomu, že je nutné Jiřetín a Černice zbourat, podobně jako to dělají nyní v sousedním Sasku, kde znovu otevírají lignitové doly, bourají a přesouvají další obce.

Ale pochybuji o tom. Spíše si myslím, že lze najít kompromisní cestu, jak přiměřeně těžit tam, kde to nebude znamenat brutální vlomení se do lidských osudů a historie krajiny. Nevím, ale věřím, že lze najít cestu respektující princip win – win.

Co ale vím docela jistě? Nikdy bych se nechtěl stát položkou v kalkulačce Miloše Zemana. A samozřejmě ani jiného technokrata, kterému lidský osud splývá s proměnnou v matematické rovnici. S podobnými inženýry si už sudetský sever užil víc než dost. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.