Na 26.schůzi Výboru pro mediální záležitosti (VMZ), bylo totiž zcela jasné, že plátci veřejnoprávních poplatků mají po žížalkách a že už jim nepomůže ani zázrak. Zázraky, zejména v politice se prostě nedějí. Tam hovoří jasná čísla.

Na VMZ to znamenalo, že veškeré, víceméně systémové, návrhy na změny ve „velké“ novele mediálního zákona hlasováním ve Výboru neprojdou. Vládní strany válcovali ty opoziční 9 ku 5. Nemuselo by to tak být. Naději vyvolávala především první zářijová schůze Výboru, dvacátá pátá v pořadí, která byla pro předpokládaný velký zájem přeložena do jiné, větší místnosti ve Sněmovní 4. Ani to nestačilo. Do místnosti se snažil dostat každý, kdo v mediálním byznyse něco znamená nebo se o něj profesionálně zajímá. Část zájemců musela dokonce sedět či stát ve dveřích a na chodbě před zasedací místností, někteří netrpělivější to vzdali.

Osobně mě exkluzivní účast skoro všech zainteresovaných potěšila, ale přišla z hlediska vývoje a schvalování mediální novely, pět minut po dvanácté. Bohužel. Výčtem hostů, množstvím jejich fundovaných připomínek, a především evidentnímu odhodlání promluvit do procesu schvalování vládního návrhu zákona (kterým se mění zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu) byl viditelně zaskočen i ministr kultury Baxa. Ten si evidentně myslel, že to bude obvyklá hladká jízda močálem černým kolem bílých skal, jak mu údajně tvrdili kolegové poslanci z ODS. Ve finále to ale bude jízda močálem černějším a hlubším, než předpokládal. Přitom stačilo jediné. Podobně exkluzivní schůzi všech zainteresovaných svolat před rokem. Neválcovat opozici, která se probudila pozdě, ale přeci, a především diskutovat se zástupci plátců veřejnoprávních poplatků a komerčních médií.

Jak už jsem napsal dříve, z hlediska běžného plátce poplatků to dlouho vypadalo, že zejména komerční televize „jdou jako ovce na porážku“ (čest výjimkám jako je právník Pavel Kubina z AKTV resp. FTV Prima). Přitom, kdo už by měl stát v prvních liniích boje za své diváky než Nova a Prima? Nedochází jim, že když si jejich televizní divák bude muset zaplatit další navýšení poplatku i když na ČT nekouká, tak si například rozmyslí investici do placených streamů komerčních subjektů? Nebo je za tím něco jiného? Jedno je jisté. Tato nečinnost (či polovičatá činnost) se komerčním vysílatelům vrátí jako bumerang.

Ve veřejném prostoru funguje i web stoppoplatkum.cz, za kterým stojí Aliance pro rodinu, která se dlouhodobě věnuje neveřejnoprávnímu chování České televize a jako jediná organizace kontinuálně zastupuje tu pravicovější část televizních poplatníků. Na jejich stránkách je stručně a jasně vysvětleno proč nenavyšovat televizní poplatky a můžete zde podepsat i petici. Devízou webu Stop poplatkům je především vyvrácení mýtu, zhusta medializovaného vládní garniturou a jejich podporovateli, o tom, že navýšení poplatků veřejnoprávním médiím „je přeci pár korun, které nikoho nezabijou“. Jistě, poslanci, se svými stotisícovými platy, to určitě ani nepocítí. Ale plátci poplatků jsou za Zákona všichni, tedy i nízkopříjmové skupiny, pro které je i stokoruna někdy rozdíl mezi tím, jestli nakrmí své rodiny nebo ne. Tady platí ono známé „sytý hladovému nevěří“. Navíc dost pochybuji, že by lidé žijící „z ruky do huby“ sledovali hlásnou troubu vládní propagandy - tedy veřejnoprávní zpravodajství, kde je vše zalité sluncem a navrch namazané Nutellou.

Obecnou nevýhodou výše zmíněného webu i jiných „protipoplatkových“ aktivit, je jejich roztříštěnost a především mizerná propagace. Údajně to souvisí s nedostatkem prostředků na masivní inzerci. Ta by měla být, dle mého, uveřejňována v cyklech (dle postupu tvorby a schvalování novely) ve všech nejčtenějších celostátních mutacích deníků i týdeníků a zaujímat viditelné místo. Určitě by se našla společná řeč s podobně smýšlejícím vedením novin a tím i společné řešení. A jsme opět u dvou největších komerčních vysílatelů, Novy a Primy. Vím, že jejich vysílací čas je drahý, ale vysvětlovací kampaň postavená na stručných a jasných argumentech by se jim v budoucnu stokrát vrátila. O tom jsem přesvědčen.

Další velice aktivní skupinou je Asociace provozovatelů soukromého vysílání (APSV) zastupovaná jejím předsedou Jiřím Hrabákem (též GŘ rádia Impuls). Ta evidentně vede velmi ostrou diskusi s vedením Českého rozhlasu, jejíž některé aspekty vyplavaly na povrch na zmíněné 25. schůzi VMZ. Této profesní skupině vadí především veskrze komerční online aktivity ČRo a také nezanedbatelný fakt, že konkurent soukromých rádií Český rozhlas má k dispozici pro své vysílání a rozvoj podstatně větší balík peněz, než tvoří rozpočty z výnosů komerční činnosti všech rozhlasových stanic zastoupených v APSV dohromady. K tomu není co dodat.

Do kouta lehce tlačený ministr Baxa nakonec politicky obratně vybruslil (to znamená odložil v čase) z nastalé situace tím, že navrhl „kulatý stůl“ s vrcholnými zástupci veřejnoprávních a komerčních vysílatelů resp.vydavatelů. Tématem mělo být jediné - tzv. Memorandum (dříve Charta veřejnoprávních médií). Tento nový prvek je zajímavý v tom, že je každou stranou sporu o poplatky vnímám jinak. Veřejnoprávní média ho průběžně bagatelizují a vnímají ho jako „jejich věc“, jak na zmíněném kulatém stolu naznačil ředitel programu ČT Milan Fridrich – cituji z Mediáře.cz: „Nechte nás, ať si to domluvíme sami, už je to rozjednané.“ Když pomineme zjevný arogantní podtón, tak z jejich výtvoru, který mám k dispozici, čiší jediné: vzletná fráze na další veřejnoprávní frázi bez jakéhokoliv kontrolovatelného a především sankcionovatelného závazku. Navíc tam mají faktické chyby, z kterých je patrno, jak k tomu asi veřejnoprávní tvůrci přistupovali. Hurá do toho a půl je hotovo! Naproti tomu odpůrci ničím nezdůvodnitelného navyšování „koncesionářských“ poplatků vládními politiky přikládají Memorandu diametrálně odlišný, a řekl bych, zásadní význam. Jejich vnímání Memoranda a postup při schvalování novely jsem mnohokrát na různých fórech komentoval i já. V zásadě jde o toto:

1/ Místo překotného schvalování velké mediální novely a s tím spojeného nesmyslného a ničím neodůvodnitelného navyšování televizních poplatků (argument nezávislého zpravodajství opravdu není dlouhodobě relevantní), urychleně začít schválením změny v Ústavě a umožnit kontrolu ČT a ČRo NKÚ. Na tom se jakžtakž politici napříč shodnou (v Otázkách Václava Moravce 30.6.2024 to podpořil i ministr kultury Martin Baxa). V čem se neshodnou je, zda je k tomu nutná ústavní změna.

2/ Než bude toto vyřešeno, resp. uzákoněno, dokončit za všeobecného konsensu Memorandum veřejnoprávních médií. V něm by mělo být jasně dáno za co veřejnoprávní plátci poplatků, prostřednictvím Státu, v budoucnosti zaplatí. Součástí by měla být i tzv. minimální veřejná služba, tedy stručně a jasně specifikováno, co musí ČT a ČRo vysílat, tedy za co by Stát byl ochoten platit, kdyby na to náhodou došlo. Nejednoznačná diskuse se vede i o tom, zda má Memorandum podepisovat za Stát ministr kultury. Dle mého i zástupců komerčních subjektů musí jednoznačně podepsat Memorandum nějaký reprezentativní zástupce státu. Jinak bude mít vzniklá proklamace veřejnoprávnosti jen pramalý význam.

3/ V České televizi okamžitě vrátit do hry již zveřejněný audit (na Tender Areně s názvem „Externí analýza dokumentů souvisejících s předáváním funkce generálního ředitele“). Audit jako takový, ostatně, GŘ Souček slíbil na předchozích jednáních i komerčním vysílatelům. Bez udání důvodu byl tento audit zrušen a mělo by nás, a Radu ČT a VMZ především, tedy zajímat proč. Osobně bych radši vrátil do hry tzv. forenzní audit (2001), který jsem v pozici šéfproducenta Zpravodajství ČT též absolvoval a který odhalil závažné skutečnosti ve fungování hospodaření České televize. Audit by mohl předcházet řádné kontrole provedené NKÚ (než bude toto schváleno v Zákoně).

4/ Dle konečného znění Memoranda veřejnoprávních médií přepracovat velkou mediální novelu a teprve po zveřejnění závěrečné zprávy NKÚ se bavit o nějakém navyšování jakýchkoliv poplatků za ČT (dtto ČRo).

5/ Last but not Least! V mediální novele nově stanovit, kdo konkrétně má Českou televizi (dtto ČRo) kontrolovat a kdo za to odpovídá. Důvod – v současnosti si nelze na Radu ČT stěžovat právní cestou, pokud je člověk například nespokojen s vyjádřením/rozhodnutím Rady ČT. Bude-li kontrolním, resp. dozorčím orgánem nadále Rada ČT, tak uzákonit její právní subjektivitu a přímou podřízenost vedení Parlamentu ČR, který jí volí a odpovědnost delegovanou na Výbor pro mediální záležitosti. Mediální rady ČT a ČRo by měli být jednoznačně placeny státem a ne dozorovaným médiem. Všichni asi tušíte proč…

V těchto dnech probíhá ve sněmovně druhé čtení „velké mediální novely“. Překvapení nečekejme. Půjde-li všechno podle vládního plánu „o Vás bez Vás“, tak si od Nového roku všichni připlatíme za přebujelou veřejnoprávní službu, kterou stát přesně nedefinoval a ani se o to zatím smysluplně nepokusil.