Že se obyčejní lidé výrazně spolu podílejí na jejich zradách a nemorálnostech je ochoten připustit jen málokdo. Nicméně žel, právě v tomto spočívá jádro celého problému. Problému, kterým je vina prostých lidí na tom, co musí prožívat. A my si teď zkusme definovat podstatu této viny bez ohledu na to, že se tím obyčejným lidem asi velmi nezavděčíme.

Naši občané jsou klamáni. Ne však politiky, jak by se na první pohled zdálo, ale především sami sebou. Svou vlastní iluzí, že volbami mohou něco změnit. Svým naivním přesvědčením, že pokud zvolí tu správnou stranu, věci se dají pozitivním způsobem do pohybu a jejich život se stane lepším a kvalitnějším. Že jim prostě stačí zvolit si ty správné vládní představitele a oni se již o všechno ostatní postarají.

Žel, stává se však pravidlem, že naděje občanů a voličů bývají zklamány. Velmi rychle po volbách se totiž ukáže, že u nové vládní garnitury se zpravidla dříve nebo později začnou objevovat téměř tytéž chyby, jako u předešlé. Že také oni, stejně jako ti před nimi zavádějí manipulují, upřednostňují vlastní stranické zájmy, pěstují elitářství a myslí na svůj vlastní, osobní prospěch.

Toto samozřejmě vyvolává v lidech nespokojenost. Klasickým obrazem takové nespokojenosti bývají návštěvníci hospod všech cenových skupin, sedící u piva a svorně nadávající na vládu a politiky.

Všichni tito nespokojenci by však měli vědět, že ke změně k lepšímu nepřijde, ba ani nemůže přijít shora, jak oni očekávají. Měli by totiž vědět, že každý národ má vládu přesně takové kvality, jakou si zaslouží! Přesně takové kvality, jaký je on sám!

Měli by vědět, že zlepšení života ve společnosti nemají v rukou politici, ale oni samotní. Prostí a obyčejní lidé, kteří tvoří základní buňky společnosti. Měli by vědět, že ke změně života k lepšímu dochází jedině tehdy, pokud se jednotliví lidé, žijící ve společnosti sami snaží stát lepšími, čistšími, spravedlivějšími, čestnějšími a lidštějšími. Jedině takovým úsilím jednotlivců o dobro se může začít měnit atmosféra ve společnosti k lepšímu a následně může být pak celý národ obdarovaný dobrou vládu. Může obdržet dobrou vládu, protože si ji zaslouží!

Žádný národ totiž nemůže mít nikdy jinou vládu, než si zaslouží. To je je zákon! Dobrá vláda je odměnou národa, jehož členové usilují o dobro, čest, lidskost, spravedlnost a ušlechtilost. Dobrá vláda je odměnou národa, jehož základní stavební kameny, čili jednotliví lidé usilují o vysoké a ušlechtilé hodnoty.

Kdo tedy opravdu chce změnu k lepšímu, musí se sám začít usilovat stát lepším! Doufat totiž v jakoukoliv změnu k lepšímu bez našeho osobního přičinění v naivním přesvědčení, že to za nás udělá někdo jiný je alibismus. Doufat v to, že já si budu hovět ve svých vlastních chybách, nectnostech a neřestech, že budu povolovat uzdu vlastní nečestnosti, nešlechetnosti, nespravedlnosti a někdo jiný, nějaká dobrá vláda konečně přivodí změnu k lepšímu, doufat v něco takového je čirá utopie a absolutní nesmysl.

Ano, je každopádně maximálně pohodlné sedět někde u piva a nadávat na vládu, která je neschopná. Schopná vláda je totiž podle obecné naivní představy taková, která si dokáže poradit sama. Jedině ona sama má dokázat učinit život lepším, aniž by se v tomto směru museli namáhat běžní, řadoví občané. Vždyť v konečném důsledku, členové vlády jsou přece za to dobře placení.

Takto uvažovat je opravdu velmi pohodlné, protože to hlavní břemeno spočívá na někom jiném, jen ne na mně. Já, obyčejný človíček jsem přece příliš bezvýznamný na to, abych mohl něco ovlivnit. Já se tak mohu maximálně postěžovat a trpělivě očekávat, že se snad jednoho dne stane konečně zázrak.

Lidé, nežijme v podobném bludu a omylu! V bludu a omylu, dokonale vyhovujícím našim slabostem a naší pohodlnosti. Nikdo za nás nic neudělá! Vždy budeme mít jen takovou vládu, jakou si zasloužíme! Jakou si zasloužíme tím, jací jsme my samotní. Jak my samotní vážně usilujeme o dobro, čest, lidskost a ušlechtilost. My, jedině my jsme strůjci vlastní lepší budoucnosti! Pokud neučiníme nezbytný krok a nezačneme sami od sebe, nikdy se žádné lepší budoucnosti nedočkáme! Nikdo jiný nám ji za nás nevytvoří, ani nevybuduje. Žádná politická strana, ani žádní státníci!

Velkou a dosud nepoznanou zákonitostí totiž je, že lidé na vrcholných řídících postech společnosti se všemi jejich chybami a slabostmi představují v jistém smyslu zrcadlo, ve kterém má národ možnost poznat svou vlastní tvář. Zrcadlo, které národu neomylně říká: lidé, takový jste!

V současnosti se totiž na vrcholu společnosti nacházejí mistři našich vlastních chyb. Chyby a nedostatky představitelů politické moci totiž zrcadlí chyby a nedostatky národa, ze kterého vzešly. Pokud tuto zákonitost a toto propojení dokáže národ pochopit a jeho základní buňky, čili jednotlivci se začnou vědomě měnit k lepšímu, pak, jedině pak se budou moci do vedení státu postupně dostávat lidé mnohem vyšších morálních a mravních kvalit. Neboť právě vládu takových lidí si bude pak národ zcela oprávněně zasluhovat.

Myslet si, že já osobně jsem příliš nepatrným na to, abych něco změnil je blud! Je to zásadní omyl, kterým se lidé snaží ospravedlnit svou lenost. Každá společnost se totiž skládá z jednotlivců a morální a mravní úroveň každého z těchto jednotlivců určuje a ovlivňuje morální a mravní úroveň celé společnosti, jakož také úroveň politické reprezentace, která daný národ spravuje.

Vše je tedy úplně jinak! Každý z nás nese obrovskou osobní odpovědnost za to, zda bude naše společnost směřovat k lepšímu. Pokud totiž vážně a zodpovědně začneme měnit sebe samých k lepšímu, začneme tím zároveň měnit k lepšímu absolutně všechno.

A právě o tomto zásadním dosahu jednotlivců na charakter velkého celku společnosti by se mělo začít více otevřeně mluvit. Mělo by se o tom učit a měl by si být toho vědom každý člověk. Každý z nás by si měl konečně uvědomit, jak velká zodpovědnost spočívá na jeho vlastních bedrech.

Pokud ale tuto osobní odpovědnost z nějakého důvodu nepřevezmeme, pokud budeme pouze líně doufat, že lepší život za nás a pro nás vybuduje někdo jiný, nějaký státník, vůdce, nebo správná politická strana, pak si můžeme být stoprocentně jisti, že se skutečného zlepšení kvality našeho života takovým způsobem, jak bychom si to představovali a přáli nikdy nedočkáme.

A zcela na závěr ještě pár slov od Johna Hancocka, které dokonale potvrzují výše popisovanou zákonitost vztahu mezi druhem hodnot, které lidé uznávají a charakterem vlády, kterou musí snášet. Tento moudrý člověk řekl: "Lidé, kteří prokazují větší respekt bohatému padouchu jako čestnému a statečnému člověku, který žije v chudobě si zaslouží být zotročení, protože jasně ukazují, že bohatství, ať již je získané jakýmkoliv způsobem má podle nich větší hodnotu než poctivost. "

A já jen dodávám, že právě pro tuto jejich vlastní nepoctivost jim vládnou ne příliš poctiví. Skoro tak, jako nám.

Petr Lukeš

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.