Předseda Ústavního soudu ČR Pavel Rychetský po dvaceti letech (těsně před koncem) ve funkci pochopil, jak je mu naše země malá a jak je mu její malost trapná. V rozhovoru pro Týdeník Echo m.j. prohlásil, že se cítí být „především občanem Evropské unie, víc než malé České republiky“. 

Škoda, že jsme tento výrok od něho neslyšeli, když se před dvaceti lety o toto lukrativní místo v Brně ucházel. Možná by prezident republiky Václav Klaus, který jej tehdy v dobré víře (i jako jistý vstřícný krok vůči jemu opoziční ČSSD) jmenoval, svoje rozhodnutí přehodnotil. Třeba by pak pan Rychetský neměl prostor ničit z této exponované pozice svými občasnými aktivistickými výpady politický systém v naší – nikoli jeho, jak nám dnes prozradil – zemi.

Bývalý prezident Klaus měl zase jednou štěstí. Na počátku minulého roku byl totiž ochoten se vsadit, že novou vládou Petra Fialy deklarované snížení deficitu státního rozpočtu pro rok 2022, který Babišův kabinet naplánoval 377 miliard do mínusu, neproběhne. Ministr financí Stanjura v médiích statečně prohlašoval, že se mu podařilo tento schodek seškrtat o 97 miliard a že tedy státní dluh neklesne o více než 280 miliard. Václav Klaus mu to tehdy nevěřil a prohlásil, že z proklamovaných škrtů nebude nic, doslova, že „nula od nuly pojde“.

Ministr financí se tehdy vsadit odmítl. Sázku by ale vyhrál, neboť deficit se mu přece jen snížit podařilo, a to o celých 17 miliard (na výsledných takřka rekordních 360 miliard). Plán velkolepého škrtání byl sice splněn jen asi na 17 %, přesto si za tento svůj úžasný fiskální triumf zaslouží potlesk. Jen tak dál, pane ministře!

Stejně jako ve vládě Andreje Babiše byla skutečnou ministryní financí soudružka Maláčová z ČSSD, je i v té současné skutečným ministrem financí Marian Jurečka z KDU-ČSL. Ten před dnešním jednáním vlády klasicky po lidovecku (na vlastním tiskovém brífinku) prohlásil, že „zvýšení daní je nutnost“. Po debaklu s pokusem Zbyňka Stanjury o škrty na výdajové straně rozpočtu se vláda evidentně rozhodla jít cestou plánování socialistických světlých zítřků a vzít si k tomu veškeré naše peníze. Asi aby nepřišla nouze na politické neziskovky a zbylo něco i na předvolební dárečky. Situace mezi prostým lidem se totiž nestále vyostřuje, a tak budou určitě potřeba.

Médii prolétla zpráva, že „New York dal zelenou ekologické variantě pohřbívání a povolil kompostování lidských těl“. Pokud by nebylo někomu jasné, jak si má svého nebožtíka ekologicky ošetřit, osvětluje to web britské BBC: „Lidské ostatky se při kompostování ukládají do uzavřené nádoby spolu s vybranými materiály, jako jsou dřevní štěpka, vojtěška a sláma. Působením mikrobů se postupně rozkládají a zhruba po měsíci si pozůstalí mohou odnést vzniklou zeminu. Použít se dá při výsadbě květin, zeleniny nebo stromů.“

Nejednoho škarohlída a zpátečnicky uvažujícího tradicionalistu jistě okamžitě zachvátí panika, že něco tak šíleného se v duchu našeho současného politického postižení „patřit na Západ za každou cenu a se vším všudy“ určitě co nevidět uchytí i u nás.

Oproti tomu optimisté mezi námi by si nikdy ani na vteřinu nemohli pomyslet, že se za tím skrývá další pokročilý projev neúcty vůči lidské bytosti, neúcty k pietě, ale i zuřivý odpor proti přirozenosti. Tedy aspekty, které odnepaměti definují veškerá zelené náboženství a ideologie. Skutečný optimista si namísto rozhořčení zarecituje spolu s americkými duchovními, kteří budou své zemřelé ovečky odteď pohřbívat už jen do kompostu, nějakou pěknou básničku. Třeba tu o mateřídoušce...

Být cynikem, možná bych Američanům poradil propojit tyto jejich ekosnahy s nejnovějšími výdobytky Kanaďanů na poli eutanázie. Dobrou chuť, pokud jste zrovna v New Yorku a obědváte.