Jistě, ozbrojený odpor dne 21. 8. 1968 nepřicházel v úvahu, na to se mělo myslet a připravovat podstatně dříve. Není to tedy o ozbrojeném konfliktu, je to o morálce a vztahu k vlastnímu obyvatelstvu. Hanebnost spočívá v odmítnutí jakékoli reakce na realitu, v totální bezradnosti, neschopnosti rozhodnout se. Jak jsem řekl, ozbrojený odpor zahájený po vstupu vojsk by byl zřejmě sebevražedný. Ale snad stačilo říci děláte špatně, nejedeme v tom s vámi, odejděte, nespolupracujeme. Místo aspoň pasivní rezistence přišla aktivní spolupráce na nastartování normalizace, což je kapitola v našich dějinách snad nejhanebnější. Vzpomínáme si na nářek prvního tajemníka - tohle udělali právě mně - jeho zajímaly vztahy s Moskvou, ne s vlastním lidem. A navíc si musíme uvědomit, že nešlo o žádnou ránu z čistého nebe, muži Pražského jara byli velmi důrazně informováni o požadavcích Moskvy a musíme také vzít v úvahu existenci početné a výkonné páté kolony.

V těchto dnech se dovídáme počty letadel, směry postupu sovětských vojsk, máme snad po minutách zaznamenán sled událostí. Tady bych doplnil jediné číslo - okupačními vojsky bylo zavražděno nejméně 140 našich naprosto nevinných spoluobčanů. Tato masová vražda nejen že nebyla a nebude potrestána, ona je téměř zapomenuta. Co tím chci říci. Více či méně známe jména obětí ruské okupace a naší vlastní normalizace. Začínají se sbírat a dokumentovat jejich vzpomínky a příběhy. Je to příkladné, je to potřebné, je to záslužné a je to málo. Je to pouze první krok. Musíme si uvědomovat, že nejděsivějším následkem sovětské agrese byla normalizace, hanebné podvolení se a přijetí absolutně všech požadavků sovětů našimi politiky. A to i těmi, kteří byli tou údajně lepší, reformní částí komunistické strany. A nejenže poslouchali, poslouchali rádi a velmi iniciativně. To právě oni zahájili likvidaci těch, kteří svými slovy a skutky prokázali odvážný občanský postoj, svůj vztah k pravdě a vlasti. Tihle lidé byli zavíráni, vyháněni z vlasti, vyhozeni ze studií či zaměstnání, což se velmi sprostě a podle týkalo i jejich nejbližších, především dětí.

Je dobře, že je tato temná kapitola zachycována obrazem i písmem, bylo by dobře, kdyby tyhle poznatky byly předávány dalším generacím. Je to skvělé, ale je to jen ta menší a snadnější část vyrovnání se s událostmi srpna 68 a dvaceti let hlubokého „nového temna“, které pak následovaly. Teď musí přijít čas odhalování pachatelů.

Skutečně, právě teď musíme začít pojmenovávat pachatele zločinů. Vzhledem k plynutí času je asi nesnadné tyhle osoby trestat. Musíme si ovšem uvědomit, že oni tvrdě a těžce poškodili nejen konkrétní jednotlivce a jejich nejbližší okolí, oni poškodili naprosto všechny slušné občany této země. A my jim musíme říci (když to nedokázali či dokázat nechtěli polistopadoví politici a zdá se, že ani ti dnešní), že jsme je považovali za amorální odpad společnosti tehdy i dnes. Proto žádám vás všechny, kteří čtete tyto řádky, pojmenujte ty, kteří tehdy (a i dnes) stáli mimo řady slušných lidí. To, co říkám, to není žádná osobní zášť, to je střet morálky a bezcharakternosti. Jsem přesvědčen, že ten, kdo se zachoval jako bezectný lotr a není schopen ani ochoten to přiznat (natož odčinit), že ten se tak bude chovat i dnes. Zveřejnění těchto jmen je služba společnosti, je to jakási morální profylaxe.

Petr Mrázek
Praha 6