Vzhledem k tomu, že většina Čechů nezná reálie konfliktu mezi Ázerbájdžánem a Arménií o Karabach, je třeba vysvětlit některé pojmy. Tzv. Republika Arcach byl nikým neuznaný stát Arménů žijících na ázerbájdžánském území, které od 90. let minulého století okupovala Arménská armáda. Přestože v médiích se nejčastěji hovoří o konfliktu o Náhorní Karabach, nešlo v něm jen o tuto horskou enklávu, ale území sedmi okolních ázerbájdžánských okresů s převážně ázerbájdžánským obyvatelstvem. Následkem okupace Náhorního Karabachu ale zejména okolních okresů Arménií musel na neobsazená území utéct přes 600 tisíc Ázerbájdžánců a vznikl tak jeden z největších uprchlických problémů na světě.

Ve válce, která začala letošního 27. září po 30 letech stagnujících mírových jednání, Ázerbájdžán osvobodil zhruba polovinu okupovaného teritoria a v situaci, kde Arménie čelila totální vojenské porážce, uzavřel mírovou dohodu, která ukončila utrpení civilistů na obou stranách a umožnila definitivní řešení konfliktu mírovou cestou, protože Arménie se zavázala, že do prosince zbývající okupovaná území vyklidí. To otevírá ázerbájdžánským uprchlíkům možnost vrátit se do svých domovů a arménské menšině v Náhorním Karabachu vést důstojný život v Ázerbájdžánu jako státu, který respektuje práva náboženských a etnických menšin a který zaručuje svým občanům zhruba dvojnásobně lepší ekonomický a sociální standard než chudá Arménie, která velkou část svého rozpočtu v uplynulých třiceti letech investovala do zbrojení.

Že důvěra v plnění mírové dohody panuje i na arménské straně, i přes všechnu nenávistnou rétoriku, dokazuje fakt, že arménský premiér Pašinjan vyzývá arménské válečné uprchlíky z Karabachu, aby se vrátili domů, a dokonce pro ně organizuje zdarma autobusovou dopravu.

V této situaci přesto někteří arménští politici pokračují v nenávistné rétorice nejen proti Ázerbájdžánu, ale i jeho spojenci Turecku. Zmiňují v této souvislosti turecké dodávky zbraní pro Ázerbájdžán. Opomíjí přitom, že zbraně Ázerbájdžánu dodávalo i Rusko, Izrael i řada zemí EU.

Někdo dokonce obviňuje Turecko ze záměru ´dokončit arménskou genocidu´. Jakkoliv jsou události staré 100 let pro arménský národ tragické (i když se sluší konstatovat, že rozpad Osmanského impéria byl provázen masakry nejen Arménů, ale i tureckého a kurdského etnika), aktuální arménský boj o uznání genocidy, na níž není mezi seriózními historiky shoda, slouží jen krátkozrakým politickým cílům arménské politické kliky, která nedokáže přinést své chudé a izolované zemi prosperitu, a proto má potřebu neustálého hledání vnějšího nepřítele.

Turecko i Ázerbájdžán mají zájem mít s Arménií standardní obchodní vztahy a zapojit jí regionálních obchodních vazeb. Arménie však i v okamžiku hluboké porážky a krachu své agresivní politiky vůči svým sousedům dál ústy některých politiků posiluje svůj komplex nevinné oběti. Následkem sice nebude genocida arménského národa, ale jeho pokračující chudnutí, izolace a nepřátelské vztahy s jeho největšími sousedy.