Vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu roku 1968 a následná normalizace byly důvodem, proč Jan Palach obětoval svůj život 16. ledna 1969 na Václavském náměstí. Právě odtamtud se k padesátiletému výročí vydal tichý průvod Prahou, který čítal až čtyři tisíce lidí.

Pietní pochod lidí se svíčkami pod heslem „Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí“ z Václavského na Staroměstské náměstí svolala iniciativa Milion chvilek pro demokracii a byl velmi poklidný. Palacha si lidé připomněli na řadě vzpomínkových akcí i v dalších městech České republiky – v Brně, Plzni, Liberci, Ústí nad Labem, Uherském Hradišti nebo v Mělníce, kde rodák ze Všetat studoval gymnázium.

Tragický čin, kterým chtěl tehdy dvacetiletý student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy vytrhnout spoluobčany z pasivity po srpnové okupaci, následovali další lidé např. Evžen Plocek nebo Jan Zajíc, který se upálil 25. února 1969 na Václavském náměstí po vzoru Jana Palacha v den 21. výročí komunistického puče z února 1948.

Ázerbájdžánci vzpomínají na Černý leden

V lednu si však nepřipomínáme následky komunistického režimu pouze v České republice. Pod pojmem Černý leden se do dějin zapsaly krvavé události z konce éry Sovětského svazu v lednu roku 1990 v ázerbájdžánském Baku. Právě 20. ledna Ázerbájdžánci vzpomínali na své spoluobčany, kteří před 29 lety zahynuli v ulicích Baku díky střelbě jednotek sovětské armády vyslané moskevským vedením komunistické strany.

Podobně jako v roce 1968 do Československa vtrhla v lednu 1990 sovětská armáda do Ázerbájdžánu. Záminkou pro vpád vojsk do bylo etnické napětí mezi Armény a Ázerbájdžánci, které vyvolali příslušníci KGB. Na začátku ledna 1990 byl vyhlášen výjimečný stav a sovětský ministr obrany Jazov v noci z 19. na 20. ledna vyslal do republiky armádní jednotky o velikosti až 35 tisíc můžu se zbraněmi včetně tanků a vrtulníků.

Násilný vpád v roce 1990 pouze dokazoval, že se sovětský režim od roku 1968 vůbec nezměnil. Příslušníci armády si počínali brutálně a při útocích podle svědků používali i chemické látky. Vpád sovětské armády nařízený z Moskvy přinesl smrt více než 130 nevinným civilistům, dalších téměř 800 bylo zraněno, přes 400 zatčeno a další lidé byli nezvěstní.

Ázerbájdžánce však na rozdíl od Čechoslováků tato událost nezlomila a 23. ledna se jich více než milion sešlo na pohřbu obětí masakru v parku, který je dnes znám jako Alej mučedníků. Kreml násilnou vojenskou akcí převzal vládu nad Ázerbájdžánskou republikou, pro obyvatele však ztratila jeho moc jakoukoliv legitimitu a vedení ázerbájdžánské komunistické strany muselo uprchnout do Moskvy. To byl začátek konce Sovětského svazu a počátek cesty vedoucí k samostatnosti Ázerbájdžánu. 20. ledna se od té doby každý rok koná v Baku masový průvod tisíců lidí k uctění památky obětí Černého ledna. Tu si připomínají lidé i v dalších ázerbájdžánských městech, například bohoslužbami v kostelech, synagogách i mešitách. Lidé nosí červené karafiáty, které se staly symbolem těchto tragických událostí, na pohřebiště v Aleji mučedníků v Baku.