Dne 4. července 2019 uplynou tři roky od mezinárodní standardizace zeměpisného jména naší země jeho zápisem do oficiálního seznamu mezinárodně uznaných jmen členů OSN. Tento seznam uvádí formální (politické) jméno a zeměpisné (neformální, krátké) jméno členských států OSN v jejich národním jazyce a v šesti oficiálních jazycích OSN. V našem případě se jedná o formální jméno Česká republika (anglicky Czech Republic) a zeměpisné jméno Česko (anglicky Czechia). Přestože obě jména jsou oficiální, mají rozdílnou funkci, a proto se používají v různých souvislostech. Politické jméno státu odráží jeho současný politický systém a používá se při formálních aktech mezistátních vztahů, například v mezinárodních smlouvách a diplomatickém protokolu. Příkladem je Spolková republika Německo, Francouzská republika, Dánské království, Lichtenštejnské knížectví, Sultanát Omán, Švýcarská konfederace a Česká republika. Zeměpisné jméno se vztahuje k danému území bez ohledu na jeho momentální politický systém či politické systémy státních útvarů, které na tomto území existovaly v minulosti. V zeměpisném názvu proto není jméno politického systému uvedeno (tj. republika, federace, království, knížectví, sultanát apod.). Na počtu slov nezáleží, přestože většina zeměpisných jmen je jednoslovných. Nový Zéland, Severní Makedonie, Velká Británie, Jižní Súdán nebo Pobřeží slonoviny jsou příklady dvojslovných zeměpisných jmen.

Zdůrazňování našeho republikánství nikoho neoslní

Zeměpisné jméno se používá v běžné řeči, na mapách, reprezentačních dresech, ve statistikách, článcích, adresách apod., tj. všude tam, kde je zdůrazňování momentálního politického systému daného státu zbytečné. Příkladem je Německo, Francie, Dánsko, Lichtenštejnsko, Omán, Švýcarsko a Česko. Zatímco Česká republika existuje jako samostatný stát pouze od roku 1993, nemůžeme toto formální jméno použít pro pojmenování našeho území například v 19. století. Na rozdíl od toho jméno Česko můžeme v historických souvislostech používat stejně, jako používáme například jména Německo, Polsko, či Rakousko pro různé státní útvary, které na jejich území v minulosti existovaly. Fakt, že jsme dnes republika, není nijak výjimečný. Ve světě je 150 mezinárodně uznaných států, které jsou republiky, a mnoho dalších neuznaných státních útvarů, které se za republiky vyhlásily (např. Doněcká lidová republika, Republika Jižní Osetie a Republika Arcach).

Ministerstvo zahraničí spalo 23 let

Pro pořádek je nutno uvést, že mezinárodní standardizaci jména každého státu musí předcházet standardizace na národní úrovni. V našem případě k ní došlo na základě metodiky OSN na začátku roku 1993, krátce po vzniku samostatného Česka, Názvoslovnou komisí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, které to ze zákona přísluší, ve spolupráci s 55 odbornými a jazykovými poradci a Ministerstvem zahraničí. Jinými slovy: o tom, že zeměpisným jménem naší země je Česko a jeho anglickým překladem je Czechia, bylo rozhodnuto odborníky zákonným postupem již v roce 1993. Tento výsledek národní standardizace nebyl nikdy zpochybněn. Naopak, Názvoslovnou komisí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního byl opakovaně potvrzen. Z tohoto důvodu jakékoliv diskuse o našem krátkém jméně a jeho překladu do angličtiny po roce 1993 byly a jsou bezpředmětné a zbytečné. K těmto diskusím bohužel velkou měrou přispěla neschopnost Ministerstva zahraničí výsledky národní standardizace našeho zeměpisného jména po dlouhých 23 let oficiálně oznámit v OSN a završit tím proces jeho standardizace na mezinárodní úrovni.

V našem pojetí je z Bohemian Rhapsody kakofonie

O nutnosti mezinárodní standardizace našeho krátkého jména v angličtině Ministerstvo zahraničí nakonec přesvědčilo zkracování a komolení formálního jména the Czech Republic na Czech, Czech R., Czech Rep., Czech rep., Rep. Czech, Republic CZ, CR apod., a to jak samotnými Čechy, tak cizinci. Zkracování formálního jména bylo a je důkazem nutnosti a praktičnosti krátkého jména. Mělo by se však používat krátké jméno jazykově i obsahově správné, jak v češtině (tj. ne Čechy, ale Česko, zahrnující Čechy, Moravu a Slezsko), tak v angličtině (tj. ne různé jazykově chybné komoleniny typu Czech nebo obsahově nesprávné Bohemia, která je překladem slova Čechy, ale Czechia). V této souvislosti je zajímavé, že různé komoleniny a obezličky vznikající nevhodným zkracováním formálního jména nikomu v Česku příliš nevadily a stále nevadí. Vždyť i český prezident Miloš Zeman má na webových stránkách Správy Pražského hradu v anglické mutaci uvedeno „President of the CR“, přičemž CR je podle mezinárodního standardu ISO 3166 značkou Kostariky, a ne Česka (k náhledu zde: https://www.hrad.cz/en).