Dne 4. července 2019 uplynou tři roky od mezinárodní standardizace zeměpisného jména naší země jeho zápisem do oficiálního seznamu mezinárodně uznaných jmen členů OSN. Tento seznam uvádí formální (politické) jméno a zeměpisné (neformální, krátké) jméno členských států OSN v jejich národním jazyce a v šesti oficiálních jazycích OSN. V našem případě se jedná o formální jméno Česká republika (anglicky Czech Republic) a zeměpisné jméno Česko (anglicky Czechia). Přestože obě jména jsou oficiální, mají rozdílnou funkci, a proto se používají v různých souvislostech. Politické jméno státu odráží jeho současný politický systém a používá se při formálních aktech mezistátních vztahů, například v mezinárodních smlouvách a diplomatickém protokolu. Příkladem je Spolková republika Německo, Francouzská republika, Dánské království, Lichtenštejnské knížectví, Sultanát Omán, Švýcarská konfederace a Česká republika. Zeměpisné jméno se vztahuje k danému území bez ohledu na jeho momentální politický systém či politické systémy státních útvarů, které na tomto území existovaly v minulosti. V zeměpisném názvu proto není jméno politického systému uvedeno (tj. republika, federace, království, knížectví, sultanát apod.). Na počtu slov nezáleží, přestože většina zeměpisných jmen je jednoslovných. Nový Zéland, Severní Makedonie, Velká Británie, Jižní Súdán nebo Pobřeží slonoviny jsou příklady dvojslovných zeměpisných jmen.

Zdůrazňování našeho republikánství nikoho neoslní

Zeměpisné jméno se používá v běžné řeči, na mapách, reprezentačních dresech, ve statistikách, článcích, adresách apod., tj. všude tam, kde je zdůrazňování momentálního politického systému daného státu zbytečné. Příkladem je Německo, Francie, Dánsko, Lichtenštejnsko, Omán, Švýcarsko a Česko. Zatímco Česká republika existuje jako samostatný stát pouze od roku 1993, nemůžeme toto formální jméno použít pro pojmenování našeho území například v 19. století. Na rozdíl od toho jméno Česko můžeme v historických souvislostech používat stejně, jako používáme například jména Německo, Polsko, či Rakousko pro různé státní útvary, které na jejich území v minulosti existovaly. Fakt, že jsme dnes republika, není nijak výjimečný. Ve světě je 150 mezinárodně uznaných států, které jsou republiky, a mnoho dalších neuznaných státních útvarů, které se za republiky vyhlásily (např. Doněcká lidová republika, Republika Jižní Osetie a Republika Arcach).

Ministerstvo zahraničí spalo 23 let

Pro pořádek je nutno uvést, že mezinárodní standardizaci jména každého státu musí předcházet standardizace na národní úrovni. V našem případě k ní došlo na základě metodiky OSN na začátku roku 1993, krátce po vzniku samostatného Česka, Názvoslovnou komisí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, které to ze zákona přísluší, ve spolupráci s 55 odbornými a jazykovými poradci a Ministerstvem zahraničí. Jinými slovy: o tom, že zeměpisným jménem naší země je Česko a jeho anglickým překladem je Czechia, bylo rozhodnuto odborníky zákonným postupem již v roce 1993. Tento výsledek národní standardizace nebyl nikdy zpochybněn. Naopak, Názvoslovnou komisí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního byl opakovaně potvrzen. Z tohoto důvodu jakékoliv diskuse o našem krátkém jméně a jeho překladu do angličtiny po roce 1993 byly a jsou bezpředmětné a zbytečné. K těmto diskusím bohužel velkou měrou přispěla neschopnost Ministerstva zahraničí výsledky národní standardizace našeho zeměpisného jména po dlouhých 23 let oficiálně oznámit v OSN a završit tím proces jeho standardizace na mezinárodní úrovni.

V našem pojetí je z Bohemian Rhapsody kakofonie

O nutnosti mezinárodní standardizace našeho krátkého jména v angličtině Ministerstvo zahraničí nakonec přesvědčilo zkracování a komolení formálního jména the Czech Republic na Czech, Czech R., Czech Rep., Czech rep., Rep. Czech, Republic CZ, CR apod., a to jak samotnými Čechy, tak cizinci. Zkracování formálního jména bylo a je důkazem nutnosti a praktičnosti krátkého jména. Mělo by se však používat krátké jméno jazykově i obsahově správné, jak v češtině (tj. ne Čechy, ale Česko, zahrnující Čechy, Moravu a Slezsko), tak v angličtině (tj. ne různé jazykově chybné komoleniny typu Czech nebo obsahově nesprávné Bohemia, která je překladem slova Čechy, ale Czechia). V této souvislosti je zajímavé, že různé komoleniny a obezličky vznikající nevhodným zkracováním formálního jména nikomu v Česku příliš nevadily a stále nevadí. Vždyť i český prezident Miloš Zeman má na webových stránkách Správy Pražského hradu v anglické mutaci uvedeno „President of the CR“, přičemž CR je podle mezinárodního standardu ISO 3166 značkou Kostariky, a ne Česka (k náhledu zde: https://www.hrad.cz/en).

Příští rok se ztrapníme v Dubaji

Mnohým lidem z různých důvodů vadí používání mezinárodně standardizovaného a jazykově správného jména Česko a jeho anglického překladu Czechia. Dá se to jednoduše vysvětlit (zlo)zvykem nadužívání našeho jména politického tam, kam nepatří, a kde pro ostatní státy zcela přirozeně používáme jejich jména krátká, tj. zeměpisná. Nezvyk či zlozvyk potom mnozí zaměňují za subjektivní pocit, že se jim jména Česko a Czechia „nelíbí“, a proto je nevhodné je používat. Používání jmen států se však neřídí subjektivními pocity, ale národní a mezinárodní standardizací. Výsledkem naší neochoty správné krátké jméno používat je komolení našeho jména v angličtině chybným zkracováním jména formálního a marketingová šlamastika. Náš stát, tj. státní úředníci, jméno Czechia v angličtině (stejně jako jméno Česko v češtině) odmítají používat ze zcela iracionálních důvodů. Ony důvody se dají shrnout třemi slovy: neznalost, neodbornost a zlozvyk. Vláda, která mezinárodní standardizaci jména Czechia schválila 2. května 2016, neudělala téměř nic pro to, aby krátké jméno začaly státní instituce používat v angličtině tam, kde ostatní státy svá krátká jména běžně používají. Je to mu právě naopak. Přestože čeští i zahraniční marketingoví odborníci od roku 1993 jednoznačně preferují krátké jméno Czechia pro marketingové účely, česká ministerstva a vláda po roce 2016 přichází s novými marketingovými kampaněmi, které krátké jméno nepoužívají. Posledním příkladem je kampaň „Czech Republic: The country for the future“ nebo výstava EXPO 2020 v Dubaji, kde se budeme opět prezentovat jako Czech Republic, přestože téměř všichni ostatní účastníci se budou, jako vždy, prezentovat svými jmény zeměpisnými. Snad jedinou výjimkou v tomto státním zmaru je nahlášení našeho mezinárodně standardizovaného krátkého jména do Evropské unie Ministerstvem zahraničí v září 2018 (více než dva roky po jeho mezinárodní standardizaci v OSN).

Nikdo nás nemá rád, protože nás nezná

Důsledkem této neutěšené situace je pokračující komolení našeho politického jména především námi Čechy a roztříštěnost mezinárodní značky naší země. Ve světě není známá jak Czech Republic, tak Czechia, a není se čemu divit. Předminulý týden se například Česká softballová reprezentace představila s velkými písmeny CR na čepicích, což je, jak jsem už uvedl výše, zkratka rezervovaná pro Kostariku. Tito sportovci měli dále nápis CzechRepublic na prsou – tady šlo o komoleninu bez mezery zdůrazňující slovo Czech barevně a podtržením. Vyvrcholením jejich snahy o „transparentnost“ byl nápis CZECH softball na stehně, přičemž slovo Czech bylo zdůrazněno velkými písmeny, velikostí a barevně. Takové soustavné komolení našeho formálního jména navozuje, že našim krátkým jménem je jazykově nesprávné Czech a nikoliv Czechia. Není žádných pochyb o tom, že tento přetrvávající stav dlouhodobě poškozuje budování dobrého a správného jména naší země v zahraničí. V budování mezinárodně uznávaného a rozpoznatelného jména a národní značky jsme proto výrazně méně úspěšní, než daleko menší nově vzniklé státy střední a východní Evropy, jako například Chorvatsko, které před jeho samostatností v roce 1991 v zahraničí téměř nikdo neznal.

Kdo probudí ministerstvo školství?

Smutnou, ale o to důležitější roli hrálo a hraje české školství. Od roku 1993 jsou české děti od první třídy vzdělávány v systému, ve kterém krátké jméno Česko prakticky neuslyší a v učebnicích neuvidí. Čeští angličtináři odmítají téměř univerzálně anglické jméno Czechia učit a používat a žáky od jeho užívání odrazují, přestože jméno Czechia je bez jakýchkoliv pochybností jazykově a významově správné a mezinárodně standardizované. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) nevydalo žádný závazný pokyn, který by učitele a vydavatele učebnic informoval, poučil a vyžadoval používání krátkého jména naší země všude tam, kde přirozeně používáme krátká jména ostatních zemí. Sportovci a sportovní svazy se vyžívají v různých komoleninách a obezličkách jako jsou Czech, Czech team, CR a podobně. MŠMT na nich používání mezinárodně standardizovaného jména Česko v češtině nebo Czechia v angličtině při reprezentaci naší země nevyžaduje, přestože ve sportu se politická jména států nepoužívají a na sportovní svazy má silnou páku ve formě státních dotací. Čeští politici jméno Česko v češtině a Czechia v angličtině prakticky nevysloví. Nemůžeme se potom divit, že většina Čechů není na krátké jméno své země v češtině a v angličtině zvyklá, nechápe jeho praktičnost, význam a nepoužívá ho.

Dohnat a předehnat. Severní Makedonii…

V momentě, kdy náš stát začne své krátké jméno používat tam, kam patří, tj. všude, kde používáme krátká jména pro ostatní země, si lidé rychle zvyknou. Zvykne si i svět, který čekal na naše oznámení správného krátkého jména 23 let a teď čeká na to, kdy ho konečně začneme sami používat. Jednoduchým vodítkem jsou ostatní nově vzniklé státy střední a východní Evropy, jejichž jména ve světě před jejich samostatností také nikdo neznal. Tyto země však svá zeměpisná jména nejen světu oznámila, ale okamžitě je začala se samozřejmostí i používat. A svět se okamžitě přizpůsobil. Posledním příkladem je Severní Makedonie. Nikdo se nad krátkými jmény relativně nedávno vzniklých států dnes nepozastavuje a v žádné z těchto zemí například neřeší, jestli se jejich jméno někomu náhodou nelíbí anebo že si jejich jméno někteří cizinci pletou se jménem jiného státu. Známé příklady jsou dvojice Slovakia a Slovenia nebo Latvia s Lithuania, přičemž ve druhém případě si obě země často pletou mnozí Češi.

Svítání na Západě

I přes z velké části státem zaviněné nepochopení, na různých lidových mýtech založený odpor většiny nás Čechů a dokonce i přes naše systematické odrazování si svět na jméno Czechia od jeho mezinárodní standardizace začíná pomalu, ale jistě, zvykat. Jméno Czechia začaly používat významné mezinárodní organizace, jako například OSN a Evropská unie, důležité webové aplikace, jako například všechny aplikace Google, celosvětové mapové webové portály jako například Google Maps, Google Earth, TomTom, Apple Maps, Esri nebo respektované atlasy, včetně například Oxfordského atlasu světa nebo Times atlasu světa. Výskyt jména Czechia se po roce 2016 rychle zvýšil i na sociálních sítích. Například na Instagramu se počet obrázků se jménem Czechia zvýšil z 10 tisíc na 400 tisíc a na Google se výskyt jména Czechia zvýšil ze 460 tisíc na dvacet miliónů. Na Twitteru se v roce 2016 Czechia prakticky nevyskytovala, dnes je tam výskyt jména Czechia (#Czechia) již vyšší než výskyt formálního jména Czech Republic. Eurostat v roce 2016 jméno Czechia nepoužíval, dnes je na Eurostatu pět tisíc výskytů atd.

Když si zvykli i bratří Čapkové…

Není otázkou, jestli se jméno Czechia prosadí, ale jak dlouho to bude trvat. Odpůrci jmen Česko a Czechia by si měli konečně uvědomit, že v odborné diskusi žádné námitky proti těmto zeměpisným jménům neobstojí, jakkoliv se různé neodborné a subjektivní námitky snaží opakovaně předkládat. Příslušný seznam nejčastějších lidových mýtů o jméně Czechia a jejich vyvrácení lze najít na zvláštních webových stránkách (k náhledu v češtině zde: www.go-czechia.cz a v angličtině zde: www.go-czechia.com). Rozhodující roli v rychlosti šíření krátkých jmen Česko a Czechia bude hrát náš stát a jeho úřednický aparát, včetně politiků a učitelů. Pokud státní instituce začnou jména Česko a Czechia používat tam, kam patří, a kde pro ostatní země přirozeně používáme jejich krátká jména, občané i svět si rychle zvyknou, stejně jako si zvykli na daleko krkolomnější krátká jména Československo a Czechoslovakia po roce 1918. Ta se přes počáteční výsměch v zahraničí a odpor českých intelektuálů, jako například bratří Čapků, ve světě rozšířila natolik, že si je svět dodnes pamatuje. Hlavní roli v tom hrál československý stát, který tato jména od své samostatnosti důsledně používal. Lze pouze doufat, že si i současný český stát konečně uvědomí důležitost používání svého správného zeměpisného jména pro svoji jednoznačnou mezinárodní identifikaci a začne ho důsledně používat. Máme co dohánět, protože oproti ostatním nově vzniklým zemím střední a východní Evropy máme více než čtvrt století zpoždění.

(autor článku, prof. RNDr. Petr Pavlínek, Ph.D., působí na katedře sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a je také profesorem na University of Nebraska at Omaha v USA)