V kybernetice a dalších disciplínách je znám pojem černá skříňka (black box). Tento pojem znamená, že známe produkt, ale neznáme jeho tvůrce a z tohoto produktu usuzujeme na tvůrce (černá skříňka). Dokonce i v zoologii je pro odborníky trus zvířete zdrojem velmi mnoha informací o původci tohoto trusu. Podobně běžný čtenář nezná BIS (černá skříňka), ale z jeho produktu – Výroční zprávy za rok 2017, může činit závěry o jejím tvůrci. A na tomto principu je postaven tento článek.

Z hory Sinaj (Oreb) přinesl Mojžíš Jahveho poselství židovskému národu. V prosinci byl český národ obdařen poselstvím BIS - Výroční zprávou za rok 2017. Co mají obě zprávy společného je tajemné autorství, nemožnost s autorem polemizovat, absence oponentury textu, u poselství ze Sinaje adorace božského původu poselství židovským národem, v případě poselství z BIS jeho zbožštění redaktory České televize a přidruženými médii, Pražskou smečkou a částí politiků. Čím se však odlišuje? Poselství se Sinaje se rozšířilo do celého světa a je známé tři a půl tisíce let. Poselství z BIS nečetli ani redaktoři ČT, kteří provozovali jeho adoraci, a za dva měsíce nikdo nebude vědět, že BIS takové poselství českému národu předal. Poselství ze Sinaje je kvintesencí ducha, poselství BISu je pokleslou urážkou lidského intelektu.

Ve Výroční zprávě za rok 2017 BIS přichází s velkým odhalením - Rusko a Čína a jejich diplomaté usilují o vliv v České republice. Co toto zvěstování českých zpravodajců znamená?

Již Aristoteles říká, že člověk je tvor společenský - zoon politikon. Psychologie a sociální vědy tvrdí, že člověk je jednota biologického, psychického a sociálního, přičemž sociálním se člověk nerodí, ale stává v procesu sociálního zrání. Úspěch člověka v evoluci a jeho vítězství v soutěži s jinými tvory byl důsledkem jeho dvojjedinosti, zároveň je individualitou a součástí sociálna. Jeho jednání jako jedince a součást sociálna se naplňuje celou řadou mechanizmů a sociálních jevů. Všimněme si dvojice moc a vliv. Moc je schopnost prosadit svůj zájem ve vztahu k druhým i s použitím silových prostředků, i proti vůli těch, vůči nimž je moc prosazována. Vliv je psychosociální propojení sociálních entit bez použití silových nástrojů, zvnitřněním přístupů, názorů, postojů, hodnot, zájmů ovlivňujícího ovlivňovaným. Tento proces je nastartován a oživován mezi subjekty, mezi nimiž existuje pozitivní vztah. Ovlivňující má prestiž, vyvolává pozitivní emoce u ovlivňovaného. Vliv a ovlivňování jsou důležitou součástí sociální interakce. Vliv a ovlivňování je efektivnější než silové prosazování moci. I pracovník BIS usiluje o vliv na svou manželku, na děti, na kolegy, nadřízené, podřízené.

V politice můžeme pozorovat proměnu vlivu a moci politiků a politických stran. Vypovídá to také o krizi politických elit v Evropě, zvláště té v západní části. Emanuel Macron měl vliv na Francouze, v důsledku toho, jak byl Francouzi vnímán a přijímán. V důsledku jeho působení se jeho vnímání Francouzi mění a jeho vliv se ztrácí a je nahrazován mocenskými prostředky. Jako na divadelní scéně jsme mohli pozorovat během několika týdnů vlivem konfrontace hnutí žlutých vest rozpouštění vlivu E.Macrona a nástup silových mocenských prostředků. Podobný proces ztráty vlivu můžeme pozorovat u Angely Merkelové, která zvolila kontrolovaný ústup z pozic odchodem z funkce předsedkyně CDU. Obdobný postup zvolila britská premiérka, která uhájila post předsedkyně konzervativců slibem, že sama odejde před příštími volbami. U bruselské elity již nejde pouze o pokles vlivu, ale o katastrofální propad zvláště u šéfa komise, notorického alkoholika, předsedy parlamentu bez maturity, a představitele bez podpory vlastní země. Jejich nekompetence způsobila brexit, proměnu politické scény v Itálii, napětí mezi EU a středoevropskými státy, vznik či posílení netradičních protestních stran a pokud nedojde k jejich nahrazení kompetentními politiky a ke změně politiky, tak dojde i k rozpadu EU.

Vliv je přirozenou, imanentní součástí sociálního jednání a sociální komunikace, takže objev BIS snahy někoho uplatnit svůj vliv, má asi tak velkou poznávací hodnotu jako sdělení, že matky milují své děti.

Co je posláním diplomatů, diplomatických úřadů nebo zařízení jako jsou České domy v zahraničí? Samozřejmě na předním místě je uplatňování vlivu své země v daném státě.

Více informací, než tím, že BIS jmenuje, kdo chce u nás prosazovat vliv, poskytuje čtenáři tím, koho nejmenuje. Copak USA, Německo, Izrael, Francie, Velká Británie a další státy u nás nechtějí uplatňovat svůj vliv?

Na oficiální tiskové konferenci německá kancléřka prohlásila, že k odsunu sudetských Němců nebyly morální ani politické důvody a v jiném svém projevu požadovala, aby se členské státy Evropské unie vzdaly své suverenity. Totéž ve vztahu k Československu požadoval Adolf Hitler. Ten svůj záměr realizoval a výsledkem byl Protektorát Böhmen und Mähren a 300 000 mrtvých. Jak to, že BIS nereflektuje takovéto hrozby ze strany státu, s kterým máme tak tragické historické zkušenosti. Argument, že nyní máme spojence, neobstojí, spojence a dokonce ty samé, jsme měli i při obsazování Československa nacistickým Německem. Také politická strana AfD zpochybňuje výsledky 2. světové války. 2. světová válka, její důsledky a poválečné uspořádání jako výsledek smluv a dohod, je pro náš stát životně důležité. Jak to, že BIS tyto závažné bezpečnostní hrozby ignoruje? A jaká jsou kritéria BIS pro hodnocení bezpečnostních hrozeb státu? Má BIS vůbec nějaká kritéria pro analýzu a hodnocení a pokud ano, proč nejsou ve zprávě publikována?

BIS neuvádí vliv jiných států proto, že nemá kompetence ke zjištění vlivu těchto států nebo tato redukce byla v zadání? Pokud byla v zadání, kdo dává BIS takové zadání?

Důležitější než snaha mít vliv, je jak chce subjekt vliv využít, k čemu má vliv sloužit. Nechce například Rusko získaný vliv využít k další debilizaci české populace prostřednictvím České televize? Pro BIS jistě existují indicie, které snahu o pronikání ruského elementu do českého prostředí potvrzují. Šéfdirigentem a hudebním ředitelem České filharmonie se stal Rus Semjon Byčkov, který se již snahou o pronikání ruského vlivu zcela odhalil. Chce s Českou filharmonií nahrát všechny symfonie Rusa Čajkovského. Doufejme, že pracovníci BIS jsou tak vybráni, že pravděpodobnost, že mohou být zasaženi hudbou Čajkovského, je minimální.

A že případ Byčkov není náhodný, dosvědčuje koncert ruské světové sopranistky Anny Netrebko a to přímo v centru Prahy v Obecním domě, nedaleko místa, kde se konala konference, na níž se ruští revolucionáři rozdělili na bolševiky a menševiky. BIS by neměl vliv Anny Netrebko podceňovat. Špatné příklady táhnou. Po jejím vyznamenání Vladimírem Putinem převzal od Vladimíra Putina vyznamenání i český písničkář Jarek Nohavica. O nebezpečnosti Anny Netrebko svědčí i to, že koncertu Alexandrovců chtěla Pražská smečka zabránit vlastními těly, zatímco u koncertu Anny Netrebko, který byl vyprodán během několika hodin, se o to ani nepokusila.

BIS se ve zprávě věnuje také českému školství. Zde dokonce předčí organizaci, jíž je nástupkyní – STB, ta do obsahu vzdělávání nezasahovala. Nezabývá se propadem úrovně vzdělávacího systému na všech úrovních či dopadem působení Kateřiny Valachové na české školství, ale vystupuje jako expert na českou historii a didaktik výuky historie. BIS přichází se závažným zjištěním, „na českých školách je stále vliv sovětské vědy“. Možná by se měla BIS zaměřit také na USA, tam by došla k ještě hrozivějším poznatkům, nebýt sovětské vědy (a co nacistických vědců), američtí kosmonauti by nebyli v kosmu.

BISce se nelíbí idea slovanské vzájemnosti. Zde nemůže navázat na tradici STB a jde až k aktivitám tajné policie Rakousko Uherska c.k., která také vnímala slovanskou ideu vlastizrádně. Jak mohla BIS připustit natočení dvoudílné televizní inscenace „Rašín“, navíc dokonce režisérem bývalým předsedou KSČM, v níž vystupoval i Karel Kramář, přední zastánce ideje slovanské vzájemnosti a významný prvorepublikový politik a předseda vlády? Byl dokonce odsouzen k trestu smrti. Dnes by ho před BIS zachránilo, že trest smrti byl zrušen.

Idea slovanské vzájemnosti je součástí daleko složitějšího vztahu k Rusku, s nímž se na rozdíl od BIS kompetentně vyrovnávají např. T.G.Masaryk a K.H. Borovský a další vzdělaní filosofové a umělci. Tento vztah a potýkání se s ruskou kulturou je součástí české identity, stejně jako potýkání s německou kulturou. Pokud se chce BIS věnovat takovýmto tématům, což si myslím je daleko mimo úkoly a právo BIS, měl by zásadním způsobem povýšit vzdělanostní úroveň svých pracovníků.

Nelibost BIS se však neomezila pouze na ideu slovanské vzájemnosti, BIS má problém i s národním obrozením. České národní obrození je v lidské civilizaci něco mimořádného a hodnotného. V krátkém historickém období došlo k nebývalému vzepětí ducha, který se projevoval v rozvoji jazyka, školství, vzdělanosti, umění, budováním kulturních a vědeckých institucí (Národní divadlo, Národní muzeum), seznamováním se světovým kulturním dědictvím překlady světového písemnictví. To vše se dělo v době, kdy jiné evropské národy zotročovaly a vysávaly na jiných kontinentech celé národy, z nichž vytvářely své kolonie a to ještě ve jménu křesťanství. Klasický koloniální systém zanikal teprve po 2.světové válce a lidská civilizace stále trpí jeho důsledky. Úžasný vzmach českého národa v národním obrození je perlou v jeho národní identitě a normální Čech má být na co hrdý. Jak vysvětlit pochybnosti BIS nad národním obrozením? Pro starší generaci je národní obrození hodnotou a u mladých pracovníků BIS pochybuji, že vůbec vědí, že nějaké národní obrození bylo a pokud ano, tak jim tento pojem nic neříká. Kdo je tedy za tímto útokem BIS, který je v souladu se zpochybňováním českého národa a vlastenectví v posledních letech? Má uvedený trend v české společnosti a útok BIS společného jmenovatele? Přeci BIS je instituce českého státu, který je organizační strukturou české společnosti a českého národa. Proč BIS, která by měla hodnoty českého národa chránit, na ně útočí?

Není to snad nějaká malicherná chybička, která se nedopatřením dostala do textu? Řadu let na webových stránkách BIS byla definice extrémizmu. Několik vět mělo otřesnou jazykovou úroveň, slova byla použita nesmyslně, celé věty nedávaly smysl. Dítě v páté třídě by muselo za takový sloh dostat pětku. Vzhledem k tomu, že to byla oficiální webová stránka BIS, nešlo o negramotnost jednoho autora, ale celé BIS. Na základě tohoto textu jsem hodnotil intelektuální úroveň BIS jako bezpečnostní hrozbu státu. Z definice se dalo vyvodit, že extrémizmem je zdůrazňování národa. Z této definice vyplývalo, že čeští letci, kteří zahynuli v bitvách nad Anglií, byli extrémisté, protože čím mohu více stvrdit hodnotu národa než obětováním života. Extrémisty byli i prezidenti Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman, kteří in memoriam udělovali těmto extrémistům státní vyznamenání. Extrémista byl i Bedřich Smetana a lidé, kteří se skládali na stavbu Národního divadla a při uvedení operního díla Libuše by mělo pod vedením BIS vtrhnout do Národního divadla policejní komando a všechny extrémisty, tedy účinkující a diváky zatknout.

Každá moc má tendenci svou moc reprodukovat a rozšiřovat. U politických stran je tato snaha legitimní a transparentní a funkční vůči systému. Usilování represivních a zpravodajských institucí o navyšování své moci je vůči demokratickému systému a politickému procesu dysfunkční. Krajně nebezpečné je to proto, že mocenské aktivity těchto organizací jsou provázeny netransparentností, nekontrolovaností, sítí svých agentů, které prosazuje do nevyšších pozic. Připomínán bývá Vladimír Putin, ale kariéru v CIA s vyústěním v pozici jejího šéfa prodělal i nedávno zemřelý americký prezident George Bush. Američtí prezidenti Dwight David Eisenhower a John Fitzgerald Kennedy varovali před mocí vojensko-průmyslového komplexu a zpravodajských služeb pro USA[1]. Zakladatel a doživotní ředitel FBI John Edgar Hoover byl za svého života považován za velkého Američana. Po jeho smrti se veřejnost dozvěděla, že shromažďoval na všechny politiky, senátory, kongresmany, prezidenty informace a na každého měl svazek. Pokud ho prezident, jako J.F.Kennedy chtěl odvolat, ukázal mu, co na něj má a ředitelem zůstal. Desetiletí byl politický život USA zásadním způsobem určován tímto deprivantem a psychopatem ve funkci ředitele FBI. Zpravodajské služby mají působit proti vnějším hrozbám, proti cizím bezpečnostním službám, chránit před nimi informace, což je však fikce.

Zpravodajské služby mají mezi sebou spíše kolegiální vztahy a ten, před kým utajují informace, jsou spíše občané vlastního státu. Když přišel ruský velvyslanec Anatolij Dobrynin v předstihu projednat s americkým prezidentem srpnovou okupaci Československa, samozřejmě Lyndon B.Johnson již o chystané invazi věděl. O kolegialitě a spolupráci nepřátelských rozvědek ví mnohé PhDr. Miroslav Polreich, který u řady zásadních mezinárodních událostí působil jako mediátor jednání mezi KGB a CIA[2].

Stát je organizace, kterou ustavila společnost k zajišťování některých funkcí a pro službu občanům. Znova a znova se některé složky státu snaží tento poměr obrátit a společnosti vládnout. Tato snaha je nejnebezpečnější právě u zpravodajských služeb, rozkládá demokracii a vede k totalitě a k policejnímu státu. Ukázkou, kam tyto snahy mohou vést, jsou USA. Navzdory varování bývalých amerických prezidentů mají zpravodajské služby a silové složky v USA hypertrofovanou pozici a legální demokratické instituce mají problém naplňovat svou funkci ve společnosti, pokud nepracují v souladu se zpravodajskými službami.

Utajování informací považoval J.F. Kennedy za velké nebezpečí pro demokracii. Čím méně utajovaných informací, tím je společnost demokratičtější a naopak. Hřebíčkem do rakve demokracie jsou takové instituce jako NBÚ, které mohou dokonce bez zdůvodnění zamítnout bezpečnostní prověrku. Nejenže se tak vytváří dokonalé prostředí pro korupci, (taková situace již byla a úspěšně byla zmetena pod koberec), ale demokratická společnost si vsazuje do svého organizmu cizopasníka-kryptokracii, který si udělováním či neudělováním prověrky rozsévá na strategické a taktické pozice své lidi. Element, jehož moc je skrytá a nekontrolovatelná, tedy přesný opak principů demokracie.

Je s podivem, že nikdo z politiků nereagoval na časování zprávy. V prosinci 2018 BIS přichází se zprávou za rok 2017. Všichni víme, že když se díváme na hvězdy noční oblohy, vidíme vesmír, který již neexistuje. Vnímáme světlo hvězd, z nichž mnohé již zanikly. Podobná prodleva existuje mezi naší reflexí společenské skutečnosti a společenskou skutečností. Ve své reflexi za skutečností zaostáváme. Součástí revoluční proměny naší doby je proměna temporality společenských jevů a procesů.

Současná společnost je charakterizována jako informační. Klíčové pro společnost nejsou pouze informace jako takové, ale charakteristiky těchto informací. K významným charakteristikám současných informací je jejich temporalita a proměna na informace v reálném čase a možnost subjektu být on-line, to znamená být v živém spojení s aktuálním tokem informací, které jsou živou součástí procesů a událostí. Informace v reálném čase je vazba informace na proces a událost, k níž je vztažena. Řidič auta neustále přijímá a vyhodnocuje informace, na jejichž základě točí volantem, brzdí, zvyšuje či snižuje rychlost. Vývoj společnosti se stále zrychluje také díky zvyšujícímu se objemu informací v reálném čase. Stále více procesů a událostí je syceno informacemi v reálném čase, tedy vstupuje do těchto procesů a ovlivňuje je. Mladá generace až úzkostně prožívá tento nikdy nepolevující tok informací a výsledkem je dvacetičtyřhodinové připojení na infosféru (on-line) a jevy jako závislost na signálu.

V této dynamické informační civilizaci, přesouvající se do kyberprostoru, přichází BIS 3.12.2018 se zprávou, která je postavena na informacích z roku 2017. Nejstarší informace, z nichž zpráva vychází jsou staré 23 měsíců a nejnovější 11 měsíců. Tato zpráva je jako náš pohled na hvězdnou oblohu. To, co vidíme, není skutečnost. Podobně naše reflexe sociální skutečnosti je opožděna za realitou. Tedy obraz sociální skutečnosti v naší mysli neodpovídá skutečnosti. Výpověď o společnosti postavená na informacích starých 23 – 11 měsíců je historií, je reflexí minulosti. Druhá věc je relevance této reflexe. Při takto koncipované práci by se měl BIS stát součástí některé historické instituce. Je s podivem, že žádný z politiků ani novinářů tuto disproporci mezi časem reality a časem její reflexe, zásadně diskreditující tuto zprávu, nezaznamenal a nekomentoval. Uvidíme, zda alespoň odbornicí ze Stále komise pro BIS procitnou.

STB realizovala listopadový převrat s pomocí svých agentů. Lze předpokládat, že síť agentů má i BIS, a její současný útok na společnost je podporován touto její sítí agentů. V parlamentní komisi k událostem 17.listopadu se později odkrylo, že značnou část komise tvořili agenti STB. Analogicky lze předpokládat, že BIS má své agenty ve Stále komisi pro BIS.

BIS má i svou historii, která o ní leccos vypovídá. Ne každý si pamatuje, že v době kdy v USA probíhala volební kampaň před prezidentskými volbami, v nichž zvítězil Bill Clinton, BIS zveřejnila informaci, že Bill Clinton je ruský agent. Kým byla tehdy řízena, když informaci zveřejňovala? Je zajímavé, že nyní orgány USA úporně hledají důkazy o ruském ovlivňování voleb a tehdy, ač důkazy o ovlivňování voleb českou BIS měla před sebou na stříbrném podnose, žádný soud se nekonal.

Ředitel BIS byl na školení v USA. Zdá se však, že čas v USA nevyužil příliš efektivně. Kdyby ho využil pro studium na nějaké elitní americké vysoké škole, možná by zprávu této úrovně vůbec nevydal z ruky.

Orgány, které rozhodují o BIS, by se měly zamyslet nad vzdělanostní a intelektuální úrovní pracovníků a vedení BIS a o funkčnosti této organizace ve vztahu k bezpečnosti státu. V době hybridních válek a bojů o mysl člověka jsou nevzdělaní hlupáci bezpečnostní hrozbou.

Poznámky:
[1] Sak, P. Úvod do teorie bezpečnosti. Praha, 2018.
[2] Polreich, M. Špioni v diplomacii. Praha: Brána, 2016.

(autor je sociolog a je pracovníkem Ústavu bezpečnostní vědy a celoživotního vzdělávání Policejní akademie ČR)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.