Uváděné cifry jednoduše nesouhlasí, a to hrubě, někdy i o řád, celkem vždy však v násobcích.
Nikdo kromě těch, kteří sestavovali zprávu o útratách té které strany si nedovede představit, že za tak málo peněz by bylo možno získat tak moc muziky. Podle tohoto kritéria by politické strany musely být přímo ekonomickými žraloky, nikdo jiný by totiž podobné kampaně za peníze, které údajně stály, nedokázal pořídit.
Už proto by nyní tak často vzpomínaná a rozebíraná věta Davida Ratha z jeho obhajoby před sněmovnou neměla vzbudit údiv. A kolotoč, který po ní nastal, je už úplně úsměvný. Jediná otázka, která je v této souvislosti na stole, zní: co si David Rath od vyslání tohoto krátkého a úderného vzkazu bývalým kolegům slibuje?
Bývalý středočeský hejtman auditoriu velice otevřeně naznačil, že peníze nebyly určeny pro něj, ale směřovaly právě na velební kampaň. Odvolal se na do té doby nezveřejněné odposlechy, a vskutku hned poté do médií unikly pasáže, ve kterých obvinění v tomto smyslu mezi sebou hovoří. Koneckonců, pak by se dal pochopit i Rathův nejspíš nepředstíraný pocit, že je obětí politického boje a že vyšetřování jeho kauzy není standardní. Vždyť přece tohle dělají všichni, tak proč by měl on být za to trestán?
Podobná praxe předražování a manipulace zakázek je totiž tak rozšířená, že snad k ní musí někde existovat podrobný manuál. Strany u nás totiž nyní nefungují jako nositelé idejí, ale jako vzájemně se podporující spolek osob hledajících příslušný výtah k moci. Proto hlavní stranickou předností je především schopnost postarat se o „své lidi“. To je právě ona „kmotrovská“ politika, to jsme názorně slyšeli třeba v kauze Drobil-Knetig.
Financování stran je jedním z kořenů korupce u nás. Nikdo v tomto směru není úplně čistý. V této otázce ale jako by na politické scéně platila omerta, všichni se radši dívají jinam, a pokud někdo mlčení poruš,í schytá pohrdání i od politické konkurence. Vzpomeňme třeba na Lajose Bacse a okolnosti pádu poslední Klausovy vlády.
Samozřejmě, že Rathovi lidé i on sám hledali zdroje financí pro svou kampaň je pouze teoretický předpoklad. Vyšetřování zdaleka neskončilo, takže nejde s jistotou říci, že Rath ty peníze nevzal pro sebe. A protože soud ještě nerozhodl, přes všechny jasně vypadající indicie se ještě nedá ani říci, že vůbec ty peníze vzal. Tato varianta sice v této chvíli vypadá jako prakticky nemožná, ale přesto bohužel v našem prostředí ji nemůžeme stále s naprostou jistotou vyloučit. Vzpomeňme třeba na kauzu Uzunoglu, ten taky vypadal neprůstřelně vinen z mnoha zločinů, aby po letech stát musel připustit selhání všech svých zodpovědných orgánů.
Mnohem pravděpodobnější ale je průběh událostí, jak ho nyní známe ze zveřejněných důkazů.
Tedy že skupina kolem Ratha získala podvodně peníze z předražené zakázky, a tyto peníze nebo jejich část alespoň podle některých hovorů mezi nimi chtěli použít na volby. Důležité v této souvislosti je vyjádření Pancové, že pokud něco po volbách zbude, tak tyto peníze rozdělí zpět mezi zúčastněné. Znamená to totiž potažmo, že nikdy neměly projít nějakým účetnictvím strany či kampaně, odtamtud už by je šlo zpět vytáhnout těžko.
Když tedy předseda klubu TOP 09 Petr Gazík volá po auditu financí sociální demokracie, buď prokazuje až neuvěřitelnou naivitu nehodnou parlamentního politika, nebo naopak se připojuje k obecnému divadlu. Musí totiž vědět, že takové peníze se v účetnictví neobjeví. A tak publikum dostalo očekávanou přestřelku mezi koalicí a opozicí, a vůbec nic se nestalo. Střílelo se totiž slepými. A jestli někdo naplno nepromluví, asi se také ještě dlouho nic nestane.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
