Co vše je k tomu slyšet? Senátor Vícha míní, že přímá volba dá prostor frašce. Nastartoval ho internetový úspěch Tomio Okamury při cvičnévolbě na jistém internetovém webu. Premiéru Petru Nečasovi zřejmě kdosi v pozadí nakukal, aby na senátorův povzdech zareagoval zlehčením, že tací, jako Okamura jsou pouhými figurkami, bát se jich netřeba a brát vážně už vůbec ne. To se samo sebou podnikateli v cestovním ruchu líbit nemohlo a o premiérových slovech řekl, že pokud jimi lidi označuje za figurky je to pak na hraně demokracie. Co na to Petr Nečas, média nesdělila. Zaregistrovala ovšem sázku mezi ministerským předsedou a představitelem horní komory o to, zda přímou volbu prezidenta více podpoří senátoři ČSSD, či ODS. Ve hře je nespecifikovaná láhev dobrého vína. Z uvedeného plyne, že ačkoliv do volby chybí zhruba čtrnáct měsíců, šaškárna se slibně rozjíždí.

A teď proč v tom nemám jasno a jsem spíše proti. K tématu se nevyjadřovaly jen osobnosti výše citované. Současný pán pražského Hradu nazval přímou volbu fatální chybou a omylem. Obávám se, že měl pravdu. Osobně nemám strach, že by lidé v přímé volbě volili politikům natruc a na Hrad, poté, co by pro něj třeba z recese sebrali padesát tisíc podpisů, nominovali třeba nějakého šikovného čtyřnohého Alíka z Hornídolní se zdůvodněním, že nekouše a panáčkování mu jde také dobře. Byť nám humor nechybí, nebude ve Vladislavském sále prezidentsky přísahat ani Jára Cimrman a ani nikdo ze aféry show byznysu. To si opravdu nemyslím, z čeho ale strach mám je to, že o budoucím prezidentovi opravdu rozhodnou média! I když se mi do toho moc nechce, musím dát za pravdu jiné hradní postavě Petru Hájkovi. Prezidentův vicekancléř se nechal před pár dny slyšet, že za současného stavu věcí nemá cenu volit, protože všechny volby jsou zmanipulované médii, co nám doslova vládnou. Samozřejmě si za to vysloužil mohutnou salvu kritiky. Samozřejmě z médií.

Tak, či onak má Hájek pravdu. V případě přímé volby prezidenta média roli hrát budou. A ta role nebude malá. Mám za to, že rozhodující. Už dnes nám nenápadně podsouvají o kom máme uvažovat. Schwarzenberg, P. Sobotka, Němcová, Švejnar, Fischer a snad, spíše ale do počtu, i Zeman. Díky tomuto mediálnímu seznamu se následně stejná jména vynořují, zatím jen na internetových serverech, ve všelijakých žebříčcích oblíbenosti. V kurzu jsou momentálně dvě – bývalý úřednický premiér a bývalý neúspěšný prezidentský kandidát.

Co tím chci říct? Jen tolik, že pouze jména, která se budou objevovat na stránkách novin a zpravodajských serverů, v televizi a bude se o nich mluvit v rozhlase, budou mít na zvolení šanci. Zařadit se do seznamu jmen, s nimiž budou média pracovat, snadné rozhodně nebude. Strany, které své nominanty ještě nejmenovaly, proto musí přijít s nějakou mediální hvězdou, protože jinak vlastně ani šanci nemají. Je tu sice i jiná cesta, ale jen pro toho, kdo má nato, že si pozornost médií zaplatí, či jako v případě pana Babiše přímo nějaké to vlastní periodikum vytvoří.

Kdesi jsem v souvislosti s mediálním pokrytím úmrtí Václava Havla četl o mediálním znásilnění české veřejnosti. Nemyslím si, že tomu bude v případě přímé prezidentské volby jinak. Kdo bude našim příštím prezidentem, bude-li volen přímo, skutečně rozhodnou média. Vlastně ti, kdo za nimi stojí. Nebo se mýlím?

Vyšlo na serveru Vaše věc. Publikováno se souhlasem vydavatele.