Itálii čeká celkem známý scénář – předčasné volby. Země na Apeninském poloostrově je na střídání vlád už poměrně zvyklá. Nyní odchází Matteo Renzi poté, co se svým působením spojil referendum o změnách ústavy, které by vládě dávaly větší pravomoci na úkor senátu.

Vítr fouká z Dolomit

Co to pro Itálii znamená? Především nejistotu, kam bude směřovat dál. Renzi byl znám svojí politikou, která šla vstříc Unii a snahou najít  na trzích peníze pro nemocné italské banky. Jak tedy zareagují potenciální zachránci tamních finančních domů? Záleží na dalším vývoji.

Itálii nyní pravděpodobně čeká období úřednického kabinetu vedoucího zemi do předčasných voleb. V nich by mohly uspět euroskeptické a protiimigrační strany jako jsou Hnutí pěti hvězd a Liga severu. V případě jejich vítězství by Itálii čekaly asi velké změny a možná i velké trápení. Hnutí pěti hvězd se například netají svým zájmem opustit Evropskou unii a plány na návrat k liře. Tento scénář by byl však smrtonosný pro italský bankovní sektor.

Necelá desítka italských bank totiž trpí nesplacenými úvěry a nutně by potřebovala kapitál pro stabilizaci. Jeho výše se odhaduje na úctyhodných 40 miliard eur, tedy více než 2 % HDP Itálie. Pomoc se však s velkou pravděpodobností při opuštění měny a Unie nedostaví. Následoval by tak scénář podobný tomu řeckému. Protože v problémech nejsou jen italské banky, ale celý stát.

Itálie má totiž celkový dluh převyšující 135 % HDP, nízký růst hospodářství a nezaměstnanost přesahující 11 %. Tato velká ekonomika tak opravdu není úplně připravena na velkou bankovní krizi. A v případě, že by se Itálie nemohla tak jako Řecko opřít o Evropskou unii, mohla by se sesypat jako domeček z karet.

Přesto je velmi nepravděpodobné, že by k podobnému scénáři došlo. Vede k němu příliš mnoho dílčích kroků na to, aby se daly realizovat v jednom volebním období. Pravděpodobnější je tedy scénář celkové destabilizace národního hospodářství a natažená ruka směrem k Evropské unii, kde bude Itálie, stejně tak jako pře lety Řecko, žebrat o pomoc. Tu potom opět zaplatí v nějakém poměru všechny státy Unie a řecký scénář se bude opakovat jen o pár kilometrů dál po Jónském moři.