Určitě je vždycky dobré vědět, s kým máme tu čest. Zejména když ten někdo nám chce nepokrytě (byť zprostředkovaně, ale o to účinněji a důsledněji vládnout.

Nauka o strachu

V roce 1988 New York Times podnikly zlomové vyšetřování toho, do jaké míry se Spojené státy podílely na mučení a vraždění v Hondurasu. Florencio Caballero, vyšetřovatel honduraského Bataliónu 3-16, pověstného svou brutalitou, deníku prozradil, že spolu se čtyřiadvaceti kolegy absolvoval výcvik CIA v Texasu. „Učili nás psychologické taktiky - jak zjistit, z čeho má vězeň strach a jaké jsou jeho slabiny. Donutit ho stát, nenechat ho usnout, držet ho nahého v izolaci, nasadit mu do cely krysy a šváby, dávat mu zkažené jídlo, mrtvá zvířata, polévat ho studenou vodou, měnit teplotu v cele." Jednu metodu však zapomněl zmínit: elektrošoky. Inés Murillová, čtyřiadvacetiletá zajatkyně, kterou „vyslýchal" Caballero a jeho kolegové, v New York Times uvedla, že dostala tolik elektrošoků, že „začala ječet a upadla na zem". „Nedokážete prostě nekřičet," řekla. „Ucítila jsem kouř a došlo mi, že mi šoky ožehly kůži. Řekli mi, že mě budou mučit tak dlouho, dokud nezešílím. Nevěřila jsem jim. Ale pak mi roztáhli nohy a přiložili mi dráty ke genitáliím." Murillová rovněž uvedla, že v místnosti byl ještě další člověk: Američan, který jejím trýznitelům radil, na co se mají ptát, a kterého oslovovali „Pan Mike".

Tato odhalení vedla k vyšetřování Zvláštního výboru Senátu pro zpravodajské služby (Senate’s Select Committee on Intelligence), během nějž náměstek šéfa CIA Richard Stolz potvrdil, že „Caballero skutečně absolvoval kurz CIA využívání lidských zdrojů či výslechových technik". Deník Baltimore Sun podal žádost o odtajnění materiálů používaných k výcviku lidí, jako byl Caballero, na základě Zákona o svobodě informací. CIA dlouhá léta odmítala této žádosti vyhovět; nakonec pod hrozbou soudního procesu devět let po otištění článku předložila příručku vyslýchání pro kontrarozvědku nazvanou Kubark (Kubark Counterintelligence Interrogation). Název byl zakódovaný: „Kubark“ je podle New York Times „kryptonym, KU jsou jen dvě náhodně zvolená písmena a BARK bylo v té době krycí jméno pro samotnou zpravodajskou službu. Novější články spekulují o tom, že „ku“ je označením „země či konkrétní utajovnané či tajné aktivity“. Tato příručka je 128stránkovým manuálem, jak „vést výslech vzdorujících zdrojů“, který se opírá především o výsledky výzkumu prováděného v rámci projektu MKUltra - a velkou měrou se na něm podepsaly experimenty Ewena Camerona a Donalda Hebba. Jsou zde popsány nejrůznější metody počínaje senzorickou deprivací a stresovými pozicemi konče, od navlékání kápí až po způsobování bolesti. (Manuál hned na začátku upozorňuje na to, že řada z těchto postupů není legální, a nařizuje vyšetřovatelům opatřit si „předem souhlas vedení... nastane-li některá z následujících okolností: 1. Pokud mají v úmyslu způsobit vyšetřovanému fyzickou újmu. 2. Pokud chtějí vyšetřovaného přimět ke spolupráci za pomoci lékařských, chemických či elektrických metod či pomůcek“)

Manuál vyšel v roce 1963, což byl poslední rok existence programu MKUltra, tedy dva roky po skončení Cameronových pokusů financovaných CIA. V příručce se dočteme, že pokud jsou uvedené techniky použity správně, mohou „zničit schopnost vzdorovat“ nepoddajného zdroje. Konečně se tedy ukázalo, co bylo skutečným cílem projektu MKUltra: nikoliv zkoumat techniky vymývání mozků (to byl pouze vedlejší úkol), ale vyvinout vědecky založené techniky získávání informací od „vzdorujících zdrojů“. Jinými slovy mučení.

Hned na první straně manuál uvádí, že bude popisovat výslechové techniky, které byly vyvinuty na základě „rozsáhlého výzkumu, jenž zahrnoval vědecký průzkum řízený specialisty na úzce související oblasti“. Zahajuje novou éru přesného, vytříbeného trýznění - nikoliv krvavého, neexaktního mučení, které bylo obvyklé od dob španělské inkvizice. V jakési předmluvě se v manuálu píše: „Zpravodajská služba, která dokáže své problémy řešit za pomoci náležitých moderních poznatků, má velkou výhodu oproti službě, která svou utajovanou činnost provádí v duchu osmnáctého století ... v současné době není možné se závažněji bavit o výslechových technikách, aniž by byl zmíněn psychologický výzkum, jenž probíhal během posledního desetiletí.4450 Poté následuje podrobný manuál, jak rozložit lidskou osobnost.