Obyčejně je takové hodnocení míněno negativně. Něco jako difamační, Václavem Havlem často používaný termín „čecháčkovství“. Tuto optiku ovšem může sdílet jen někdo, kdo Haškova Švejka doopravdy nikdy nečetl, a pokud četl, tak nepochopil. To nejpodstatnější, co v Haškově vyprávění je, totiž není osoba Švejka, nýbrž hrůza kolem něj – fízlování, válka, triumfy blbosti a zloby na každém kroku. Švejk je produktem těchto kulis a – jak jinak – snaží se to všechno přežít. Přičemž si pomáhá sdílením příběhů, metaforizujících tu či onu situaci do půvabné podoby patafyzické lidové slovesnosti.

A právě této charakteristiky se zmocnil Sigi Bigstain (jde o pseudonym, autor byl postižen dětskou obrnou a tráví většinu života na invalidním vozíku) a sepsal knihu Švejk afghánským veteránem. Když jsem dumal nad tím, jakou knihou zakončit tento žádnému předtím nepodobný rok, sáhl jsem právě po tomto titulu.

Nakladatel (Novela Bohemica) doprovodil knihu tímto stručným popisem: „Tenhle Švejk je o současném českém chlapíkovi, který se umí navzdory postižení chovat jako chlap, ale je také o ženách, protože Švejkova pečovatelka Eržika toho o světě ví stejně tolik a se svým zaměstnavatelem si dovede poradit lépe než paní Müllerová. Je to vyprávění o nás, Češích a Češkách. Svět vnuka slavné literární postavy je zalidněn postavami smyšlenými i skutečnými, osobami s pozměněnými jmény, které možná poznáte i podle řeči. O humorné historky, hlášky, anekdoty a nekorektní mystifikace zde rozhodně nouze není. Současný Josef Švejk je celoživotní vozíčkář, ovšem nezdolný. Dovede si poradit v každé situaci. I když je člověkem pevných zásad, nerozpakuje se tvořivě nakládat s absurdními předpisy či zákony. Naši současnost tedy ironicky nejen glosuje, ale doslova spoluvytváří, a na rozdíl od svého dědečka bývá k ženám galantní.“

K tomu lze dodat snad jedno: I tento Švejk je produktem své doby a jejích paskřivostí. Zrcadlem, chtělo by se říci, kdyby z toho tolik nečouhalo klišé. Takže milé čtenářky a vážení čtenáři, pokud si chcete aspoň trochu zpestřit ve svém silvestrovském domácím vězení poslední večer roku s hodně malým „r“, těžko byste hledali příhodnějšího společníka, než je afghánský veterán Josef Švejk. Zde vám posílám dvě malé ochutnávky.

Královská svatba

„Tak se nám žení princ Hary,“ pravila Eržika Gračová, hospodyně a pečovatelka vozíčkáře Josefa Švejka, když mu ráno chystala snídani.