Působil na různých místech Evropy tehdy zmítané třicetiletou válkou. V Polsku, Anglii, Švédsku, Uhrách a nakonec v Nizozemí, kde zemřel a ve městě Naardenu našel místo posledního odpočinku. Celé své rozsáhlé literární dílo věnoval myšlence vzájemného porozumění jednotlivců, skupin i států. Naději spatřoval v mladých lidech, především dětech. Jim věnoval mimořádnou pozornost a jeho pedagogické metody, zaměřené na názornost, aktivní zájem a postup od jednoduššího ke složitějšimu, znamenaly převrat ve výchovném systému. Švédská vláda ho vyzvala roku 1638 ke spolupráci na reformě školství. Obdobné pozvání dostal i z Anglie roku 1641, avšak občanská válka mu nedovolila dílo dokončit. Ve Švédsku působil až do roku 1648, kdy třicetiletá válka skončila. Za jeho hlavní dílo je považována Didactica Magna (1628). Mimořádnou pozornost věnoval výuce jazyku (např. krásná, dřevoryty doprovázená učebnice Orbis Pictus, 1658). Završením celoživotního díla měl být mnoha-svazkový spis Obecná porada o nápravě věcí lidských, jehož rukopis byl objeven a poprvé vydán až v tomto století. Snahou o porozumění byla vedena i jeho diplomatická jednání, jež z pozice reformačního duchovního vedl v nesnadné době zmítané nesnášenlivostí dovedené do krvavé krajnosti.

Labyrint světa a ráj srdce (původním názvem Labyrint světa a lusthauz srdce, to jest světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání: ale kdož doma v srdci svém sedě, s jediným Pánem Bohem se uzavírá, ten sám k pravému a plnému mysli upokojení a radosti že přichází) je kniha pokládaná za jedno z vrcholných děl barokní literatury. Komenský dokončil první verzi rukopisu v roce 1623, ale opakovaně se ke knize vracel a doplňoval ji. Za pobytu v polském Lešně připsal kapitoly 28–35 (dění v paláci Moudrosti) a několik dalších odstavců. Tyto pasáže se objevily v prvním vydání knihy, k němuž došlo roku 1631, pravděpodobně v saské Pirně. Pro druhé vydání z roku 1663 autor rozšířil 9. kapitolu o líčení plavby na moři, inspirované jeho cestou do Anglie. V díle lze najít i další motivy z Komenského života.

Jak už tak bývá v tomto cyklu zvykem, vybrali jsme několik úryvků z Komenského díla podle klíče, kterým je doposud živá aktuálnost, jak při četbě mnohdy oceníte sami.

KAPITOLA XXVI.
Život povýšených světa

Nepohodlí povýšených lidí. Vyjdeme odtud do vrchního paláce, který měl otevřenou střechu a kromě oblohy už neměl žádné přikrytí. Tam stálo mnoho křesel, jedno vyšší než druhé, všechny kolem okrajů, aby je šlo vidět zespodu z města, a na nich seděli lidé podle toho, jak byl kdo paní Fortunou posazen výše nebo níže, a všichni kolemjdoucí jim prokazovali čest, ukláněli se a pokyvovali hlavami. „Podívej se, není to snad skvělá věc, být tak vyvýšený, abys byl odevšad vidět a všichni se na tebe museli dívat?“ řekl mi tlumočník.