V roce 1926 se Gregor Strasser spojil s Adolfem Hitlerem. Goebbels se v témže roce stal gauleiterem NSDAP v Berlíně. Začal psát jako publicista úvodníky v Angriffu a rychle se vypracoval na nejlepšího Hitlerova propagandistu. Od roku 1928 byl Goebbels říšským vedoucím propagandy NSDAP. V roce 1933 byl jmenován říšským ministrem osvěty a propagandy, které bylo pověřeno řízením tisku, rozhlasu a politickým dohledem nad německou kulturou. Dále byl jmenován prezidentem Říšské kulturní komory.

Joseph Goebbels svým řečnickým nadáním vytvořil kolem vůdce mýtus neomylného génia. Byl autorem hlavních sloganů nacistické propagandy počínaje heslem "Ein Volk, ein Reich, ein Fuhrer" (jeden národ, jedna říše, jeden vůdce) až k předválečnému heslu "Vůdce nařídil, my provedeme". Po Hitlerově smrti 30. dubna 1945 byl Goebbels říšským kancléřem. 1. května 1945 spáchal se svou rodinou v Berlíně sebevraždu.

Joseph Goebbels vlastní rukou sepsal od 17.10. 1923 do 8.7. 1941 nejméně 22 svazků deníků. Od července 1941 do roku 1945 ho válečné události donutily, aby své deníkové záznamy každé ráno diktoval stenografovi. Takto bylo nadiktováno a přepsáno na psacím stroji asi 50 tisíc stránek. V roce 1944 Goebbels nechal své deníky ofotografovat na mikrofilmy.

V Institut fur Zeitgeschichte v Mnichově bylo shromážděny, zpracovány a publikovány téměř tři čtvrtiny z celkového počtu zápisů za léta 1925 až 1945. Goebbels sám vydal své deníky od ledna 1932 do května 1933 pod názvem "Od Kaiserhofu k Říšskému kancléřství". Část deníků za rok 1941 až 1942 získali Američané a později je vydali v upravené a zkrácené podobě. Originály jsou k dispozici na mikrofilmech v National Archives ve Washingtonu. Většina deníkových rukopisů ale zůstala v Sovětském svazu a ve východním Berlíně a po dobu komunistické vlády tyto záznamy byly nedostupné. Kniha "Joseph Goebbels - Deníky 1938" publikuje právě tyto záznamy. Tento deník je autentický a dobový, protože Goebbels neměl čas své záznamy později revidovat.

Pro náš účel jsme vybrali deníkové zápisy týkající se vztahu nacistického Německa k Československu, jak se vyvíjely v roce Mnichovské dohody, 1938 – od jara do podzimu, kdy podle „Mnichova“ začali nacisté okupovat Sudety a vyhánět odtamtud české obyvatelstvo, což nebylo nic jiného, a to také z těchto deníků jasně plyne, než zřetelný předstupeň toho, co mělo přijít v březnu roku následujícího: okupaci celých českých zemi a vytvoření Protektorátu. Z Goebbelsových poznámek v deníku plyne, že o osudu Československa bylo v Německu rozhodnuto dlouho předtím, než byla uzavřena Mnichovská dohoda.  Samy záznamy asi není třeba detailně komentovat, vypovídají jasně o svém autorovi, jeho záměrech a cíli celé nacistické expanzivní politiky.

Až se zase příště naši hodnostáři pojednou bratříčkovat s potomky někdejších sudeťáků a slibovat jim hory doly, měli by si tento deník cvičně před odjezdem prostudovat. Pokud ovšem chtějí jednat v zájmu naší země, a ne někoho docela jiného.

Deníky jsme rozdělili do dvou pokračování. V prvém se vracíme krátce před anšlus Rakouska a jeho připojení k Německu (březen 1938) a končíme jej v horkých zářijových dnech krátce před „Mnichovem“. Faktografické údaje jsme převzali z textu Jiřího Svrška, který Goebbelsovy deníky z roku 1938 publikoval v časopise Natura v září a říjnu 1999.

Joseph Goebbels v roce 1938 o Československu

* 16. února 1938

Dr. Vojtěch Mastný z Prahy prosí o "dobré počasí". Sjednocení Rakušanů ho velmi vyděsilo. Takhle to tedy může dopadnout! Ubozí Čecháčkové! Praha nyní chce i ostřeji zakročit proti emigrantům.

* 21. února 1938

Mussolini byl trochu dotčen, že nebyl o rakouské otázce (anšlus, pozn. pž) předem informován. Ale to se zas urovnalo. V každém případě nedělá žádné potíže. S Prahou chce Vůdce, jak se naskytne příznivá příležitost, naložit obdobně. To je také nutné. Neboť toto ohnisko konfliktů musí být brzy uhašeno.

* 5. března 1938

Rozhovor s pražským vyslancem dr. Eisenlohrem. Praha má strach. Emigrantský tisk je zcela zakázán. Hodža chce vypsat nové volby a povolat do vlády Henleina. Ale Beneš ještě nedozrál. Henlein, jak se zdá, se na tuto úlohu ještě necítí. Chceme v Praze dál prohlubovat rozpory nebo se pokusit oddělit ji od Moskvy? To musí rozhodnout jen Vůdce. V každém případě Pražáci vědí, že nemohou počítat s pomocí Paříže. Užitečné rozhovory s Berlínem přijdou pro Prahu v úvahu, teprve až vyřeší sudetoněmeckou otázku, tady musí Hodža jednat. Eisenlohr věří, že to může dokázat. Bude ještě mluvit s Vůdcem.

* 6. března 1938

Hodža měl projev. Drzý a hlasitý: pro Paříž a Moskvu. A že se Praha bude bránit. Odmítá Vůdcovo stanovisko k otázce menšin. Ale všechno to přece jen zní jako dutý patos. Opět tím mnoho věcí naboural. Co vlastně Praha chce?

* 7. března 1938

Henderson přinesl návrh. Opravdu rozsáhlý. Vůdce dumá nad odpovědí. Není ještě rozhodnut, protože neví, jestli to Angličani myslí čestně. Věřím, že ano. Vidí, že jejich světová říše je ohrožena. Ale žádná uspěchaná rozhodnutí. Budeme jen stále silnější. I vůči Praze. Praha prochází trvalou krizí. Hodža by měl hned vyhlásit autonomii pro sudetské Němce. Místo toho dělá hloupé projevy. A Čechy se jednou zhroutí pod naším úderem. Koho chtějí bohové zničit, toho raní slepotou. Vůdce vítá, že Praha je tak nesmiřitelná. Tím je jistější, že jednoho dne bude roztrhána na kusy.

* 20. března 1938

V Praze se vytváří nové štváčské středisko z rakouských emigrantů. Dám na to upozornit českého vyslance Mastného a sdělit mu, že nová pražská štvanice může vést a povede k velmi vážným důsledkům. To určitě pomůže. Musíme z Vídně brzy vytlačit všechny židy a Čechy a udělat z ní čistě německé město.

* 22. března 1938

Dr. Bohmer byl u Mastného a předal mu stížnost. Kvůli štvanicím v tisku. Mastný byl velmi maličký a ihned povolil. I on měl stížnosti. Ale nejdřív se musí o klid postarat Praha. Goring slíbil Mastnému trochu moc. Záruku hranic. To teď vůbec není aktuální. Paříž radí Praze, aby povolila. A to velmi důrazně.

* 23. března 1938

Londýnu je teď už přibližně jasné, že nepřijme žádné záruky za Československo. To se dalo čekat. Teď sedí Praha mezi všemi židlemi.

* 24. března 1938

Belgie se ostře distancuje od Prahy. Nikdo nechce mít nic společného s Čechy. I Chamberlain se vystříhá poskytnutí jakýchkoliv garancí pro Prahu. Chudák Praha! Pak jí toho už moc nezbude.

* 27. března 1938

Henlein žádá od Prahy nové volby a autonomii. Plným právem. Češi jsou sevřeni ze všech stran. Dlouho to také nevydrží.

* 28. března 1938

Vůdce mi vypráví o Vídni a dává mi dobré rady pro můj projev. Čechům nebude velmi brzo do smíchu. Henlein vyzval k velkým masovým shromážděním. Přitom řada lidí mluvila velmi obratně. Praha je teď náramně nesmělá.

* 30. března 1938

Hodža měl hloupou a pitomou řeč. Jako kdyby se nic nedělo. No, tihle prolhaní Pražáci se budou jednou divit. Henlein se už dal do práce. Mezi zasvěcenými je už titulován jako říšský místodržící.

* 2. dubna 1938

V Praze značné neporozumění vůči našim požadavkům. Tak je to dobře. Jak rychle tyhle Čechy jednoho dne spráskáme na hromadu!

* 8. dubna 1938

Henlein jednal z Hodžou. Ale přirozeně znovu neúspěšně. Tihle Češi vůbec nevědí, jaká hodina už vlastně udeřila. Ubozí blázni!

* 15. dubna 1938

Henlein mi podává zprávy. Češi mají strach. Pohraniční opevnění je ovšem velmi dobré. Beneš teď velmi usiluje o vyrovnání. Ale už je příliš pozdě. Sudetští Němci teď už chtějí jen domů, do říše. Henleinova taktika: žádat vždycky víc než mu vláda může dát. Tak dosáhneme cíle. Češi ze strachu vyřvávají vlastenecké písně. Hodža vidí, že se naplňuje osud.

* 25. dubna 1938

Henlein držel řeč: úplná autonomie, stát ve státě, přihlášení k "německému světovému názoru". To je dobré! Neurčité a přitom stále více požadovat. Češi musí být postupně rozdrceni. My už je dostaneme. Henlein to udělal dobře.

* 26. dubna 1938

Včera: Henleinova řeč vzbuzuje velkou pozornost. Byla ostře odmítnuta pražským tiskem. Rovněž v Londýně a v Paříži. Dávám německému tisku pokyn, aby se kategoricky postavil za Henleinovy požadavky. Teď musíme být rozumní a vytrvalí.

* 28. dubna 1938

Praha hledá oporu v Paříži a Londýně. Ale Chamberlain, jak se zdá, opravdu nechce. V Praze samotné jsou velké rozpory. Beneš je na nejlepší cestě, aby prohrál svou hru.

* 1. května 1938

Londýnské rozhovory skončily. Dlouhé, ale řídké komuniké. Vojenská smlouva Paříž - Londýn. Ve věci Prahy není Londýn příliš silně angažován. Chamberlain si chce nechat otevřené dveře do Německa. Londýn chce zprostředkovat mezi Prahou a námi. Měl by nás radši nechat jednat. Paříž je velmi zklamaná. Londýn se na konferenci přece jen dalekosáhle prosadil. Dohoda je čistě technická, Londýn si však podrží ve svých rukách diplomatické vedení. V každém případě, i když se Praha bude tvářit, že je úplně uklidněna, poženeme ze všech sil věci dál.

6. května 1938

Henleinovi lidé předložili Hodžovi svůj program.

* 8. května 1938

Londýn a Paříž intervenují v Praze. Naléhají na řešení sudetoněmecké otázky. Chtějí se přimluvit i v Berlíně. Ale Vůdce zatím odmítá. Nejdřív musíme nechat Beneše jednat. Pak můžeme být stále nespokojenější.

* 9. května 1938

Londýn a Paříž teď intervenovaly v Praze, aby šla až na hranice možného. Moc široký pojem. A na berlínském ministerstvu zahraničí používaný velmi elasticky.

* 15. května 1938

Pražská vláda uveřejňuje komuniké o svém dosavadním postupu v sudetoněmecké otázce. Nicneříkající fráze jako vždycky. My už jim pomůžeme. Jen čas a - příležitost.

* 20. května 1938

Krofta uveřejňuje hloupé a prolhané interview. Tváří se, jako by se nic nedělo. Pouštím na to německý tisk, který Kroftu napadá masívními články. Pražákům teď už nic nedarujeme. Už nepovolím. Náš křik zaplaví celý svět.

* 22. května 1938

Ribbentrop si u mne stěžuje na ostrou kampaň proti Praze v německém tisku. O polemice nemá ani ponětí. Obrací se na Vůdce a Vůdce nejen sdílí mé stanovisko, nýbrž nařizuje nejostřejší postup. Těžké srážky v Praze a Brně. Přes 100 zraněných a 2 mrtví. Nyní tisk vypění. Ribbentrop je zcela zatlačen. Nyní máme zas slovo my. Hodža říká všeobecné fráze. My to ostře odmítáme. Sudetendeutsche Partei odmítá další vyjednávání, dokud nebude obnoven klid, pořádek a bezpečnost. Londýnský a pařížský tisk bije na poplach. Ale bez pevnosti. Naše kampaň se začíná prosazovat. Pražská vláda mobilizuje v pohraničí. Na to se díváme s klidem. Teď je příliš pozdě. Všechno závisí na rozhodnutí. A to teď také brzy přijde. Vůdce to chce brzy vzít vážně do rukou. Pak bude i toto ohnisko požárů uhašeno.  Česká otázka ovládá světový tisk. Německý tisk velmi dobře postupuje v duchu mých směrnic: vypukl pekelný koncert. Londýn uklidňuje. Vražda dvou Němců je tak provokativní, že člověk rudne hněvem. Ale jen tak dál. Náš den je blízko! Jinak s napětím čekáme na výsledky dnešních voleb. Tu se všechno ukáže. Pro Čechy to skončí strašnou porážkou.

* 23. května 1938

V Čechách zatím klid. Výsledky voleb: skoro všude rovnoměrně 85% pro Henleina. To je pro nás dobrá pozice. Odtud můžeme jen postupovat dál.

* 24. května 1938

Výsledky voleb v Čechách uspokojivé. Henlein dostal všude 90 %. Situace se trochu uklidňuje. Češi si teď dávají mimořádně pozor. Momentálně nechám tisk trochu přibrzdit. Henleinovo vítězství na celé čáře, to je výsledek voleb v Čechách. Tím jsme o dobrý kus dál. Pohraniční konflikt s českými jednotkami by měl objasnit Ribbentrop. Ale Vůdce nám zas jednou dává právo, abychom vyšli s velkými a ostrými komentáři. Nepolevím a vrtám dál. Ribbentrop je typický tichošlápek. Vůdce ho šíleně přecenil. Anglie zprostředkovává. Společně s Paříží přednesli v Praze své představy. To, že jsme praštili do stolu, má alarmující účinek. Henderson byl i na ministerstvu zahraničí. Aby mu odpověď nezůstali dlužni. Teď platí hrát si na silného a především divokého muže. Tím se v této chvíli dá nejvíc dosáhnout. V Praze velmi zesílili komunisti. Důsledek spojenectví s Moskvou.

* 27. května 1938

Řada nových incidentů na českých hranicích. Náš vyslanec podává nejostřejší protest. Češi jako protiakci sami konstruují 18 takových případů. Ale to je všechno lež. Německý tisk svádí ústupové boje. Člověku se z toho dělá špatně.  Henlein dal Daily Mailu hloupé interview: mluví tam otevřeně o "přímé akci" Říše, nedostanou-li sudetští Němci úplnou autonomii. To nebylo třeba. Několik hodin potom to sice stahuje, ale špatný účinek zůstává. Dávám uveřejnění interview pro německý tisk zakázat.

* 29. května 1938

Včera: přidávám páru v české otázce. Buď už nepřineseme o porušování hranic žádné zprávy, nebo sáhneme k protiopatřením. Ministerstva zahraničí a letectví to také uznávají. I Vůdce to chce. Přechází po svém pokoji a hloubá. Je třeba ho nechat o samotě. Hloubá nad rozhodnutím. To často trvá dlouho. Ale když dospěje k rozhodnutí, pak bude provedeno.

* 30. května 1938

Vůdce si ještě jednou pročítá moji včerejší řeč. Je velmi radikální, ale nemění v ní ani slovo. Proti Praze chce vyvíjet další tlak. Ale dělat nemůžeme momentálně nic. Nejsme zatím s vyzbrojováním tak daleko. Čechy chceme postupně z Německa, především z Vídně, vytlačit. Nesmí být povoláváni do vojska, aby nemohli dál rozkládat. Taky židé musí být z Vídně vytlačeni. Ale prosím ne do Berlína. Tady si musíme dát pozor.

* 31. května 1938

Henlein vybojoval nové volební vítězství. Všude kolem 90 %. O tom pařížský a londýnský tisk přirozeně mlčí.

* 1. června 1938

V poledne jsem u Vůdce. Charakterizuje Čechy jako drzé, prolhané, devótní a podlézavé. To souhlasí na vlas přesně. Má s Čechy ještě mnoho záměrů. Svou mobilizací si jen pověsí na krk smrt. Žijí v této chvíli jen ze strachu. A to je také pravda. Sudetoněmecká oblast se bouří. Tam momentálně není Čechům do smíchu.

* 10. června 1938

Henleinova strana žádá od pražské vlády konečně vyjasnění. Pražáci klamou svět vymyšlenými zprávami, jako by bylo všechno v nejlepším pořádku. Místo toho se vůbec nic nehnulo dopředu. Tak to teď Henlein postrčil. Pod tlakem Paříže a Londýna stahuje Praha předběžně návrh na zavedení tříleté vojenské služby.

* 15. června 1938

Henlein dosáhl v nedělních volbách opět grandiózního vítězství. Přes 90 % sudetských Němců stojí nyní za ním. I v Paříži a Londýně stále víc uznávají, že Praha musí povolit. Hess měl ve Štětíně ostrou řeč proti Praze. To se také nemine účinkem.

* 16. června 1938

Praha se pořád ještě drží. Vyhýbá se rozhodnutí. A to je taky dobře. To nám pak usnadní. abychom spustili náš randál. A úplné řešení nevznikne s Prahou, nýbrž proti ní.

* 17. června 1938

V poledne u Vůdce. Náš vojenský atašé v Praze vysvětluje situaci. Češi mají strach. Ale důvěřují Paříži a Londýnu - stejně jako Schuschnigg. Hodža se orientuje spíš na usmíření, ale Beneš je náš fanatický odpůrce. Nemá formát. Jinak by byl od roku 1933 buď proti nám vyprovokoval intervenční válku, nebo by hledal dorozumění. Přinejmenším by to udělal nyní. Ale bohudíky mu k tomu schází úsudek a velikost. A tak jde Praha vstříc svému neodvratnému osudu. Náš vojenský atašé líčí život v Praze strašlivě. Téměř jen židi. Míchanice, vyvolávající hnus. Češi nemají žádný budovatelský organizační talent. Jsou nakonec přece bez státotvorné síly. Muzikanti a potulní studenti, ale nikoliv konstruktivní lidé.  Vůdce je pevně odhodlán při nejbližší vhodné příležitosti vzít si Prahu do práce. A tak je to také správné. Jiným způsobem se nedostaneme k cíli.

* 9. července 1938

Dávám podnět k vydání knihy proti Praze s dokumentárními doklady její závislosti na bolševismu. To bude bomba.

* 11. července 1938

Rozhovor s Vůdcem v jeho vile. I s Burckelem. Chceme pro vídeňské Čechy zřídit vysílání v češtině. Tím získáme bezpečný nástroj působení v Československu, který velmi dobře vybudujeme a jejž můžeme nasadit ve vážné situaci.

* 17. července 1938

News Chronicle dál štve. Německý tisk na to mohutně odpovídá. Ale já myslím, že příliš často nadáváme, a tím trochu znehodnocujeme naši kampaň. Naše tažení proti Praze poněkud obecenstvo unavuje. Nemůžeme celé měsíce udržet otevřenou krizi. Tedy víc zdrženlivosti a nevystřílet příliš brzo všechen prach. Jinak narůstá v zemi válečná panika. Lidé věří, že válka je neodvratná. Nikomu přitom není dobře. Tenhle fatalismus je ze všeho nejnebezpečnější. Tak tomu bylo i v červenci 1914. Musíme tedy víc dávat pozor. Jinak se propadneme jednoho dne do světové katastrofy, kterou nikdo nechce a jež přesto přijde. Dlouhá situační zpráva našeho londýnského velvyslance: pro Anglii jsou důležité dvě otázky. Praha a zbrojení. Pokud jde o Prahu, je stále víc porozumění pro naše stanovisko. Ale jsou také eventuálně odhodláni jít do války. Co se týče zbrojení, vše je zaměřeno na velkou přípravu, zacílenou proti nám. Situace je tedy všechno jiné než růžová. Musíme si dát pozor. A postupovat s mimořádnou opatrností. Každá nerozvážnost může vyvolat krizi.

* 18. července 1938

Češi znovu podnikají vojenská opatření v sudetoněmecké oblasti. To je skutečně hra s ohněm. Až bude sud prachu explodovat.

* 27. července 1938

[..] Londýn posílá do Prahy jako pozorovatele a poradce lorda Runcimana. Chmaberlain tedy věří v úspěch. Škoda! Londýn vykonává na Prahu nátlak. Ale Beneš zůstává nadále nesmiřitelný. Což je pro nás nepochybně v této chvíli nejlepší.

* 30. července 1938

Rozmluva s Henleinem. Je v dobré náladě. Vyslání Runcimana mu nesedí, mohlo by ho za určitých okolností nepříjemně přivést do úzkých. Ale tady zůstává pořád ještě možnost přijmout určité jednání a pak je kritizovat. Nenávist mezi Čechy a Němci je nepřekonatelná. Těžký problém, co pak s Čechy udělat. Disciplína Němců je báječná. Češi se hřejí na své laciné válečné slávě. Ale to dozajista dlouho nepotrvá. Zástupce Henleina Karl Hermann Frank dělá zvlášť dobrý dojem. Jasný, určitý a fanatický. Henlein je trochu dobromyslný. Shromáždění na Zámeckém náměstí. Před zahraničními Němci. Ponejvíc sudetští Němci. Bouře jásotu. Nejprve mluví Henlein. Čte svůj projev, ale docela účinně. Jinak však není řečník celým srdcem. Řeč Tschammer-Ostena správná, ale nic strhujícího. Já mluvím v nejlepší formě. S vtipem a sarkasmem. Velký úspěch. Sudetští Němci už nejsou k udržení. Protrhnou všechny uzavírací řetězy.

* 1. srpna 1938

V půl deváté začíná průvod turnerů (pozn.: Vratislav). Pestrý, bouřlivý a nadšený. Sto padesát tisíc svěžích německých mladých lidí. Je to strhující. Slunce pálí, ale to nijak nekazí náladu. Pak přicházejí sudetští Němci. Z počátku disciplinovaně. Pak se však rozlévá před tribunou řeka fanatismu a víry, proti níž jsou bezmocné všechny překážky. Lidé křičí, jásají a pláčí. Vůdce je hluboce pohnut. To bude jednou bouře, až udeří naše hodina. Neboť tady nemáme co činit s nepřátelskou vládou, nýbrž s nepřátelským národem. Rozhovor s vratislavským vedoucím říšské propagandy. Vypráví mi o přípravách Čechů v pohraničí. Ti jsou všechno jiné než důkladní. S tím budeme brzy hotovi. Henlein mi dává ještě několik vysvětlení. Hodža je prohnaný Slovák. Fikaný a vychytralý. Krofta je Benešova stvůra. Beneš je náš hlavní nepřítel. Národ je indiferentní a věří v pomoc ze zahraničí. Sudetoněmecká strana je skvěle organizována. Židi představují velmi velké nebezpečí. Co se má sát se šesti milióny Čechů, až jednou budeme mít tuto zem? Těžká, téměř neřešitelná otázka. Henlein je správný idealista, chytrý ve své taktice, ale trochu měkký v jednání. Je na něho třeba pořád dávat pozor. Lid ho velmi miluje.

* 16. srpna 1938

Praha se znovu pokouší zapřít štvavé provolání důstojníků. Ale to se nepodaří. Německý tisk vkládá prst do této otevřené rány. A svět postupně zpozorní. V Praze sedí kazimíři.

* 22. srpna 1938

[..] V poledne jsem na obědě u Vůdce. Má s Brauchitschem a Keitelem vojenskopolitické rozhovory. To ho teď zcela pohlcuje. Dostáváme se na zahraničněpolitickou situaci, speciálně na otázku Balkánu. Vůdce velmi ostře posuzuje Maďarsko. Jen takoví Švýcárkové. Co tam je schopné, má německou krev. Musíme osvěžit také všechny balkánské státy německou krví. Například Rumunsko, které bylo zorganizováno jen několika německými knížaty a jejich lidmi. A teď se svou politikou staví proti nám. Ale to je příznačné pro tato německá knížata. Nesmíme tyto národy a především Čechy hýčkat, spíš je jednou vytlačíme. Nechceme tyto národy, chceme jejich zem. Vůdce je ve svých zahraničněpolitických názorech velmi jasný, tvrdý ale i důsledný. Zcela výstižný obraz celkové situace.

* 24. srpna 1938

Maďaři jsou teď už přístupní. Vřazují se do našeho plánu. Horthy zde učinil rozhodnutí. Podrobně s ním hovořím. Je naplněn divokou nenávistí vůči Čechům. "To není národ schopný státní existence," říká právem. Ale bude se možno v okamžiku krize na Maďary spolehnout? Snad ano, protože i jejich zájmy jsou silně ve hře. A Horthy je čestný muž. Dělá velmi dobrý dojem, vůbec není zkostnatělý ani senilní. Líbí se mi. V otázce Čech chtějí Maďaři táhnout s námi. Doufejme, že to také udělají.

* 26. srpna 1938

Pražský tisk podniká proti mně štvavou kampaň. To je trapné a těžko snesitelné. Ale třeba zatnout zuby a mlčet. Kdo ví, co přijde. V poledne jsem u vůdce. Bodenschatz vypráví o přípravách proti Čechům. Ti zažijí divy divoucí. Vůbec jsou Čechy momentálně hlavním tématem našeho rozhovoru. I Vůdce se k němu podrobně vyjadřuje. Charakterizuje jednající postavy: Masaryk - profesor historie, Beneš - rafinovaný, prolhaný a přitom fanatický nepřítel Němců, který vždycky byl proti nám a nejradši by proti nám zmobilizoval celý svět. Hodža je slovenský renegát, který přirozeně, i když mírnějšími metodami, dělá svou pražskou politiku. A český vyslanec v Berlíně Mastný: ubohá nicka, která čeká na své odvolání. To je galerie krásných českých hlav.

* 27. srpna 1938

Pražský tisk proti mně dál štve. Jsem jako spoutaný. Ale i to bude jednou zapomenuto. Teror Čechů nabývá denně hrozivějších forem. Až s tím jednou uděláme konec. Doufejme, že to nebude příliš dlouho trvat. Komunisti v Praze už vydávají směrnice pro přechod do ilegality. Nic netušící andělé! Jistě budou mít brzy příležitost tyto směrnice použít. Paříž vykonává tlak na Londýn, aby se ještě jednou vyslovil pro nedotknutelnost českých hranic. Ale prohnaní Angličani na to zatím nemyslí. A tak je to dobře. To velmi usnadňuje Vůdci jeho věc.

* 30. srpna 1938

Včera: Praha žádá od Londýna záruky. Dávám to v našem tisku ostře pranýřovat. Runciman předal Henleinovi novou Benešovu nabídku: ve třech župách německá většina, tři ministerstva 33% všech nově vytvářených úřednických míst. To slyšíme však prozatím jen zcela nezávazně. Co dělat, jestliže se to potvrdí? Vždycky jsme přišli k moci prostřednictvím síly. A je otázka, jak Vůdce vytvoří situaci vhodnou k jednání. Zda přitom budeme sedět v pražské vládě, nebo stát proti ní. V každém případě naléhají nyní věci na rozhodnutí. Henleinův vedoucí propagandy Holler mi podává zprávu z Prahy. Tvrdí, že v Češích se znovu probouzí starý husitský duch. Bojovali by na život a na smrt, kdyby k tomu došlo. Pak by Češi také byli jednotní. V kulturních otázkách s námi Henleinovi lidé už spolupracují zcela otevřeně. Podporuji jejich práci, jak mohu. To je dobrý počinek pro budoucí stav věcí.

* 31. srpna 1938

Náš vyslanec v Praze vznáší nejostřejší protest proti hanobení německé armády ve světové válce českým tiskem. V Londýně mezitím stouplo napětí až k bodu varu. Zřejmě nevědí, jak se z toho dostat. Tedy čekat a uchovat si nervy! Anglická rada ministrů zasedala. Pluje zcela v pražských vodách. Přejímá české argumenty a mluví o tom, že Praha vyšla sudetským Němcům vstříc. Typicky anglické. Londýn stojí vždy v cestě německým zájmům a nárokům. Tak je tomu i tentokrát. Je to hanba, jak Angličani vždy zrazují germánské zájmy a stavějí se proti německé touze po rozšíření životního prostoru.

* 2. září 1938

V poledne jsem u Vůdce. Vysvětluje mi své stanovisko: je zcela připraven. Díry v opevnění na západních hranicích jsou nyní téměř ucpány. Při sebemenší provokaci chce vyřešit českou otázku. Anglie se bude držet zpátky, protože nemá žádné mocenské prostředky. Paříž udělá to, co udělá Londýn. Celá záležitost se musí odehrát co nejrychleji. Chceme-li dosáhnout velkého zisku, musíme vždy na sebe vzít velké riziko.

* 3. září 1938

Pražská krize pokračuje. Runciman byl opět u Beneše. Ale nic nového, co by stálo za řeč. Vůdce měl podrobný rozhovor s Henleinem. Tam bylo usneseno vydržet a nechat Čechy dál se smažit. Přece pozvolna zkrotnou. Jejich návrh nebude přijat. Mají předložit nový. Ostatně jim nyní dodávají Angličani tím, že je nutí vyjít dál vstříc. Beneš je teď v bryndě. Vydáváme komuniké, které nic neříká. Musíme nechat Čechy přešlapovat. Tak spíš zkrotnou. Praha dál terorizuje sudetské Němce. Frivolní hra s ohněm.

* 7. září 1938

V Londýně se stupňuje nátlak na Prahu. Praha mluví o dalším, ještě novějším plánu. To bude zas další nedochůdče. Ale Praha se stále víc ocitá v defenzívě.

* 8. září 1938

Norimberský sjezd strany ovládá všechen německý a světový tisk. Až dosud je ohlas ve světě velmi přátelský. Ale jistě víc ze strachu než z lásky. Benešův "nový plán" je zas drzá a hloupá past na sedláky. Přesto však se mu dostává v anglickém tisku předem vavřínů. Věci zrají pořád víc a víc ke krizi. Times navrhuje Praze, aby se na základě lidového referenda oddělila od Sudet. Je vidět, jak dalece už jsou Angličani zahnáni do úzkých. Ale ani toto řešení není mocensko-politicky uspokojující. Musíme mít Prahu.

* 11. září 1938

Mluvím s Neurathem. Je velmi skeptický. Myslí, že Paříž a pak i Londýn určitě zasáhnou, jestliže Vůdce použije vojenské síly. Byl by raději, kdybychom ještě rok počkali. Ale čekat, to vždy říkají ti, kdo nechtějí jednat. A Neurath to vidí rozhodně příliš černě. Nový návrh Prahy není o moc lepší než všechny dosavadní návrhy. S částečnými ústupky, avšak i ty jsou ještě podmíněny. SDP je přirozeně v rozsáhlém prohlášení odmítá. Teď má znovu slovo Praha. Mezitím dál zuří teror Prahy proti sudetským Němcům. Tisk je toho plný. Krize se stále přibližuje. Odpoledne pořádá Ribbentrop čaj pro zahraniční účastníky. Je na něm i Vůdce. Mluvím důkladně s Henleinem. Už nemůže věci zadržet. Všechno už je v pohybu. Nyní nám musí pomoci odvaha, inteligence a silné srdce. Henlein sám by nyní povolil. Ale my už ho podržíme. Rozhovor s Dirksenem. Je vážně přesvědčen, že Chamberlain a Halifax se s námi chtějí dorozumět. Londýn udělá to, co Paříž, Praha mu je lhostejná. Ale zdá se, že teď je ve hře jeho prestiž jako světové mocnosti. Goring v poledne měl velmi ostrý projev před Pracovní frontou. Řekl jak to je, a to dost nezahaleně. Proti drzostem Londýna, proti velikášství Prahy, proti válečné psychóze a za bezpečnost, která spočívá v našem zbrojení. Tato řeč vyvolává velkou pozornost. Vážnost situace je nyní každému jasná. Beneš mluví v rozhlase. O míru a dorozumění. A o dobré vůli Prahy. To všechno se nerýmuje. Něco, co lze vysvětlit jen špatným svědomím. Svět přes to přejde k dennímu pořádku. Ve hře je válka nebo mír. Je to vážné. Nemohu se té myšlenky zbavit. Ale vůdce už najde cestu. V okamžicích nebezpečí se pohybuje s jistotou náměsíčníka. Tak tomu bylo vždy. Tak to jistě bude i tentokrát.

* 12. září 1938

Henlein mi podává charakteristiku českého lidu. Velmi zajímavé a jasné. Tento lid nemá žádnou vlastní národnost. Dát mu stát je holý nesmysl. Ale Henlein myslí, že Češi budou až do určitého bodu zarputile bojovat. Pak se ovšem musí úplně zhroutit.

* 13. září 1938

Všechno čeká s napětím na závěr sjezdu a Vůdcovu řeč. Ta se tím stane světovou senzací. Večer v 7 hodin začíná jednání sjezdu. Nejdřív obvyklý ceremoniál. Pak mluví Vůdce. Zprvu zcela vědecký rozbor demokracie a bolševismu. Naši staří nepřátelé. Potvrzení mého sjezdového projevu. Obraz našeho zápasu. Jak demokracie nejprve v naší zemi, pak v celém světě stojí proti nám. Náhle přeskakuje na Čechy. A pak následuje masivní velký útok. Přednesený strhujícím způsobem a s velkou vášní. Všichni vstávají ze svých míst. Vůdce líčí utrpení sudetských Němců. A pak zcela kategoricky prohlašuje, že nejsou bezprávní a opuštění. Slibuje jim slavnostně ochranu. Pan Beneš ať se stará o spravedlnost. Jak, to je jeho věc. Co je spravedlnost, mu nebudeme říkat. Ale nepostará-li se o ni, a to budeme posuzovat my, pak zasáhneme.

(Joseph Goebbels - Deníky 1938. překlad: Jiří Hájek. Nakl. Dialog, Praha 1992. ISBN: 80-85194-58-9.)