K tomu, aby se tak stalo, potřeboval široké spektrum různých zájmů a mnoho talentu. Je nejen režisérem, ale i hercem, spisovatelem a v neposlední řadě i jazzmanem a hráčem na klarinet. I přesto, že na Newyorské univerzitě skončil už v prvním semestru, byl hned na to zaměstnán v NBC jako scenárista. Přitom se snažil prosadit jako tvůrce vtipných gagů pro komiky a pro různá vystoupení v nočních podnicích.

Začal psát pro populární televizní show Skrytá kamera (Candid Camera), a v několika dílech se dokonce sám objevil. Allen dokázal změnit svojí slabost v přednost. Vytvořil neurotickou, nervózní a intelektuální personu. Brzy se stal úspěšným komikem a často se objevoval v nočních podnicích a televizi. Byl natolik populární, že se objevil na obálce časopisu Life v roce 1969. Jako režisér debutoval nízkorozpočtovým japonským špionážním thrillerem What's Up, Tiger Lily, který je natočený s anglickými dialogy a předabovaný americkými herci. Následovala práce pro televizi, kde napsal a zrežíroval film Seber prachy a zmiz, kde si i sám zahrál. Tento film byl jakousi parodií na gangsterské filmy. Ve filmu Banáni, kde si jednu malou roli zahrál i Sylvester Stallone, Woody trefně využívá prvky politické satiry a poukazuje na dění v Jižní Americe. O rok později (1972) si bere na mušku „sexuální revoluci“ a to ve filmu, jehož název vystihuje téměř vše – Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat). Následovala série desítek filmů, z nichž bývá obvykle nejvýše ceněna čtyřoscarová Annie Hallová (1977), jáý mám zvláštní slabost pro film Zahrej to znovu, Same (1972), který natočil jiný režisér, Herbert Ross, podle Allenovy stejnojmenné divadelní hry. Allen Jde také o výborného autora krátkých povídek a her, které publikoval ve čtyřech knihách – Vyřídit si účty, Bez peří, Vedlejší účinky a Čirá anarchie. Z té druhé uvedené, Bez peří, jsme vybrali pro dnešní čtení povídku se slibným názvem a ještě slibnějším obsahem, jakýmsi krystalickým ztělesněním Allenova smyslu pro suchou parodii a bizarní paradox.

Tak trochu na okraj dodávám, že povídka je také jistou vzpomínkou na časy v podstatě idylické. To, co dnes žijeme, nepřipomíná ani tak Allenovy humoresky, jako krvavé sci-fi, jen s tím rozdílem, že nejde o fikci, ale realitu.

Stručný, leč šikovný návod k občanské neposlušnosti