Spolu s budováním svého továrního areálu dokázal podle svých představ přebudovat město Zlín. Jako jeho starosta prosadil koncepci zahradního města s originální funkcionalistickou architekturou; ze Zlína se tento styl šířil spolu s Baťovými továrnami do dalších míst v Československu, Evropě a Severní Americe. Vytvořil rozvětvený vzdělávací systém. Své zaměstnance motivoval k využívání zdokonalovacích kurzů celoživotního vzdělávání, zřídil pro ně odbornou školu (Baťova škola práce pro mladé muže a mladé ženy). Jako starosta Zlína prosadil zavedení experimentálních forem veřejného školství (zlínské pokusné školství). Zřízením nemocnice ve Zlíně položil základy k moderní péči ve městě a regionu. Prosazováním projektů dálkové železniční, letecké, říční a silniční dopravy mířil ke zlepšení soustavy komunikací v rámci zlínského regionu i celého Československa.

Jako správný podnikatel – hospodář dobře věděl, že úspěch v podnikání a růst národního, a tedy i soukromého bohatství obyvatel je nezbytně spojen s rozumnou hospodářskou politikou. A protože žijeme v zemi, kde je k vidění leccos, jen ne rozumná hospodářská politika, připomeňme si pár Baťových myšlenek na toto téma, i s vědomím, že mnohé z tehdejšího systému ekonomiky a správy bylo jiné, přesto řada citovaných myšlenek stojí dosud za dobré přemýšlení.

Myšlenky o rozpočtu

„ROZPOČET NAŠÍ ZEMĚ jest tuze a tuze chudičký, jako jeho obyvatelstvo. Všichni řečníci shodují se v tom, že stav země je katastrofální.

Já shledávám katastrofálním především mravní stanovisko státu k zemi a země k obcím.

Místo, aby stát pečoval a dohlížel na zemské hospodářství jako starostlivý otec, počíná si k zemím spíše jako nějaký nepřítel.

STEJNÉ VŠAK SI POČÍNÁ ZEMĚ K OBCÍM. V rozpočtu naleznete dávky, které zemi vynášejí méně, nežli kolik stojí jejich vybírání, ačkoliv obce mohly by tyto dávky vybrati téměř bez režií.

To platí především o dávce z hudby; také rybářské a pod. Dávka z přírůstku hodnot byla konečně postoupena celá obcím. Ale obce přesto musí platiti výběrčímu úřadu zemskému 15% režijního poplatku, ačkoliv obec by si mohla vybírati dávku sama, téměř bez výloh a to ihned, kdežto výběrčí úřad ji předepisuje někdy až po 3 letech.

ZAČNĚME TEDY U SEBE. Buďme i v tomto ohledu vzornou zemí. Ponechme v příštím rozpočtu obcím aspoň ty dávky, které zemi přináší škodu nebo malý užitek.

Učiňme tak aspoň některé obce soběstačnými, osvoboďme je od přijímání almužen z vyrovnávacího fondu, které je ponižují, zrovna jako nás ponižují almužny státní.

NEJVĚTŠÍ ZÁVADU V ROZPOČTU spatřuji v tom, že není vybudován na osobnostech, že jest anonymní.

ROZPOČET jest sice podepsán panem referentem Drobným a panem předsedou, avšak podrozpočty, týkající se hlavně zemských ústavů a podniků, nejsou podepsány muži, kterým země jejich správu svěřuje.

Zajisté, že mezi těmito muži nalézají se i takoví, kteří za své mimořádné výkony zasloužili si veřejné cti a mimořádné hmotné odměny, na něž v rozpočtu pamatováno není. Takto budovali bychom v lidech zájem, závodění a odpovědnost.

VEŘEJNÝ M FINANCÍM MŮŽEME POMOCI jedině, když zvýšíme výdělečnou schopnost obyvatelstva.

Jest skličující, když vidíme, kterak holandský nebo dánský sedlák vydělá nesrovnatelně více než rolník náš a při tom jeho hlavní výrobek, mléko a máslo, je levnější nežli u nás.

Návrh na uspořádání zemských financí

PASIVITA NAŠEHO ZEMSKÉHO HOSPODÁŘSTVÍ je otázkou mravní a otázkou vůle.

Není sporu o to, že všichni chceme odstraniti úpadek zemského hospodářství, ale nikdo z nás nevyvinul tolik vůle, kolik je třeba k dosažení cíle.

Naše výmluvy, že nynější neblahý stav zemského hospodářství je zaviněn almužnickým poměrem zemského hospodářství ke státu, jsou a zůstanou jen výmluvami.

Vina jest jen v nás. Což neučinili jsme z našich obcí také almužníky? Zrovna tak, jak jsme dopustili, aby stát učinil almužníky z nás.

I TY OBCE, jejichž občané byli do nedávna hrdi na dobré hospodářství své obce, zaměňují tuto hrdost za naději na almužnu ze zemského vyrovnávacího fondu a prohlašují se za bankrotáře.

Za almužnictví našich obcí není vinen jen zákon čís 77. Až dosud vzali jsme ze zákona jen to zlé. Zákon nezakazuje, aby vyrovnávací fond převzal trvale na sebe plnění těch úkolů, které obce finančně slabé platiti nemohou. Takovým krokem vrátili bychom na př. obcím vědomí povinnosti soběstačnosti. Uveřejněním, jak byly příjmy fondu trvale zadány, osvobodili bychom veškeré obce od naděje, že tím více dosáhnou z podpůrného fondu, čím hůře budou hospodařiti.

K TOMU JE TŘEBA ALE VY TRVALÉ PRÁCE, aby vyrovnávací fond byl použit tam, kde je potřeba největší statečnosti vůči trvale odmítnutým prosebníkům, na které se nedostalo. Avšak statečnosti, které nám třeba směrem dolů, k osvobození našich obcí od almužnictví, téže statečnosti a práce budeme potřebovati směrem nahoru, k odalmužnění země vůči státu.

Nevěří přece doopravdy žádný z nás, že stát si přeje našeho ponížení a bídy. Neblahé stanovisko, které zaujímá stát vůči nám, bylo způsobeno těmitéž příčinami, jako naše stanovisko vůči obcím.

DOKAŽME, že je mezi námi, jak mezi členy zemského zastupitelstva, tak mezi úřednictvem a zaměstnanci zemskými dosti statečných mužů, schopných vypracovati hospodářský plán k dosažení soběstačnosti země.

V návrhu dále uvedeném naznačuji zásady, podle kterých by měl býti zpracován příští rozpočet, aby si země zjednodušila administrativu a dostala se na pevnou finanční základnu. Při rozpočtu, zpracovaném na tomto podkladě, potřeba se sníží celkem o 87,000.000 Kč, znamenajících hlavně příspěvek země na školství.

ÚHRADA SE SNÍŽÍ o 124,000.000 Kč, znamenajících přídělové subvence státu zemi a příjmy z obecních dávek. Zvýší se tedy schodek rozpočtu z dosavadních 23 mil. Kč o 37 mil. Kč na 60 mil. Kč. K tomu

připočtěme požadavky obcí a okresů na vyrovnávací fond, které v roce 1928 obnášely cirka 40 mil. Kč. Celkový schodek bude takto obnášeti 100 mil. Kč.

K jeho úhradě nechť slouží podíl z daní a dávek, vybraných státem v zemi a nepodléhajících zemským přirážkám, t. j. daň z obratu, důchodová a dávky z lihu, nápoje a potravin. Podle přibližného výpočtu vynášejí tyto daně v zemi cirka 1.2 miliardy Kč. Na krytí rozpočtu by tudíž stačilo, aby stát vrátil zemi 9 - 10% z těchto vybraných dávek.

PRO STÁTNÍ ROZPOČET a jeho aktivitu či pasivitu nebude míti takové uspořádání žádného vlivu. Naopak vydělají při něm obě strany velmi mnoho. Vždyť je zřejmě nesprávné, když země vydržuje kasárny, když vojsko patří státu. Když země přispívá na učitelské platy a školy, ačkoliv stát převzal při nich veškerou administrativu a exekutivu a když naproti tomu mnohem větší Obnosy dostává od státu cestou almužny.

JE SPRÁVNÉ, aby země čerpala své příjmy z těch zřídel, které sama pomáhá budovati. Veškerá vydání země sledují ten účel, aby byla zlepšena hospodářství všech občanů v zemi, a veškeré daně jsou placeny z hospodářské činnosti občanů.

Náklady země na elektrisaci, meliorace, odborné školství, na kontrolu obecního hospodářství, mají jediný účel, aby byly zvýšeny příjmy občanstva, aby byla zvýšena výroba, zlepšeny živnosti, obchod, průmysl, zemědělství, z čehož plynou daně z příjmu a obratu do státních pokladen. Za dosavadního stavu země neměla pevně určený podíl na těchto příjmech.

Ale i zemská vydání sociální a zdravotní sledují tento účel. Vždyť zdraví občanstva je v první řadě podkladem každé hospodářské prosperity a tudíž i placení daní. Na veškerá vydání zemská nutno proto pohlížeti jako na velmi účelné investice, směřující k zvýšení příjmu občanstva a tím zvýšení jeho berní poplatnosti. Bylo by naprosto nesprávné a nezdravé i pro stát i pro zemi, kdyby veškerá úroda vyrostlá z tohoto sémě, měla býti odcizena těm, kteří na ni vynakládali.

Almužny, které z těchto příjmů dává stát zemi, oddalují sice hmotný úpadek země, ale urychlují za to úpadek mravní, neboť béřou občanstvu odvahu a iniciativu.

NAVRHUJI PROTO, aby zemské zastupitelstvo pověřilo zemský výbor vyjednávati se státem o uspořádání zemských financí.

ABY CHOM DOSÁHLI rychle zdravého a účelného poměru zemského hospodářství k obcím a ke státu, potřebujeme nadšené zemské zaměstnance. Nadšení a ochotu k mužné obětavé práci, bez které se na světě nic velkého nezdaří, můžeme dosáhnouti, jen když je přesvědčíme, že chceme budovati současně jejich hospodářskou nezávislost a úspěch, jako hospodářskou nezávislost země. Musí býti každému z nich jasno, že chceme se starat o ně tak, jak bychom si přáli, aby oni se starali o zemské hospodářství. Je naší povinností nalézti cestu, jak odměniti výsledky hospodaření zaměstnanců podle vlivu a úsilí, které vynaložili na jejich dosažení.

(Tomáš Baťa – Úvahy a projevy. Zlín: Tisk 1932)