Uvědomme si, že tou dobou okupanti vymazali z mapy obce Lidice a Ležáky. Denně se vylepovaly vyhlášky a četly seznamy popravených Čechů. Společné úsilí nacistů a jejich napomahačů přineslo ovoce. Parašutisté byli díky zradě jednoho z nich zlikvidováni, podobně jako většina statečných českých občanů, která jim jakýmkoli způsobem pomáhala.

Úkolu psychologického nátlaku se ze své funkce protektorátního ministra lidové osvěty chopil E. Moravec. Krátce po spáchání atentátu on a celá vláda organizovali po celém protektorátu manifestace, které měly ukázat oddanost Čechů Říši. Pronášely se projevy, vyhrožovalo, slibovalo, básnilo o společné cestě Čechů s Němci a vyvolával pocit velkého dluhu vůči Říši. Vše vyvrcholilo 3. července 1942 v Praze na Václavském náměstí. Slibem národa.

Několik projevů z této doby vám přiblíží jednoznačně atmosféru té chvíle. Můžete si jenom říci: I takoví jsme byli.

Rozhlasový projev Dr. E. Háchy dne 30. května 1942

Občané!

Pokládám za svou povinnost v této vážné chvíli připomenout vám některé skutečnosti. Když pan Beneš tak žalostně politicky selhal, byl jsem na sklonku roku 1938 zvolen řádně podle ústavy třetím presidentem. Český národ stál tu všemi opuštěn, Anglií a sovětským Ruskem zrazen. Tento stav zavinila politika dr. Beneše, který vždy stavěl zájmy demokraticko-židovského kapitalismu před potřeby naší národní budoucnosti.

Když nakonec naše země byly ohroženy Polskem a Slovensko se prohlásilo samostatným, rozhodl jsem se naše země zrádnými spojenci opuštěné dát pod ochranu Velkoněmecké říše. To se stalo v dohodě a v souhlasu se zákonnou českou vládou. Tehdy pan Beneš byl v cizině zcela zapomenutým soukromníkem.

Pro mne a pro všechny myslící Čechy bylo zřejmé, že Anglie po vyhlášení války Velkoněmecké říši podnikne všechno, aby Velkoněmecké říši škodila. Nebylo pro mne jako zákonného a jediného státního presidenta žádným překvapením, že v tomto okamžiku pan Beneš se objeví na politické scéně jako britský agent. Jeho ctižádost učinila jej totiž zcela bezcitným k českému národu.

Kdo dosud plnil své povinnosti a soustředil se v práci, ten také dnes klidně pracuje ve svém povolání a tomu nebyl zkřiven jediný vlas na hlavě. Kdo však poslechl pana Beneše, ten doplatil na jeho rady už v roce 1938 a ten na ně doplácí také nyní. Všechna česká krev, dosud prolitá, mohla být ušetřena, kdyby se nebyl vynořil znovu pan Beneš společně s uprchlíky, kteří opustili vlast, aby se věnoval novým politickým obchodům. Jestliže dnes prohlásím lžipresidenta Beneše za veřejného nepřítele českého národa číslo jedna, zjišt‘uji jen skutečnost. Kdyby nebylo štvaní pana Beneše, jeho lidí v cizině a jeho tajných přisluhovačů v našich zemích, naše vlast by byla nejpožehnanější a nejklidnější končinou v Evropě. Všechna tvrdá opatření Velkoněmecké říše, která nás dosud postihla, byla vyvolána nesmyslnými pokusy o politický odpor, podněcovanými z ciziny panem Benešem. Také za odporným útokem vražedným na pana Zastupujícího říšského protektora generála Heydricha zřetelně se rýsuje jako strůjce žoldnéř nepřátelských mocností pan Beneš. A tak padá na hlavu jeho i těch, kteří mu pomáhají, kletba oněch českých rodin, které svým zločinem uvrhl do nového neštěstí.

Český národ má jen jednu zákonnou vládu a ta je zde v naší vlasti. Češi, kteří se řídí pokyny své zákonné vlády, nemají se čeho obávat – ti budou dále spokojeně žít. Ti však, co neuposlechnou mích slov jako svého jediného zákonného presidenta, ti, co nebudou dbát pokynů české vlády v naší zemi, ti budou zcela zaslouženě potrestáni.Tito Češi se vyloučili z české pospolitosti.

Místo českého národa je v tomto velikém boji jediné po boku Velkoněmecké říše. Nepřátelé Velkoněmecké říše jsou také nepřáteli českého národa. Proto je povinností každého Čecha, at‘ je kdekoliv, účinně podporovat Velkoněmeckou říši v jejím obrovském boji, a to jak stálou spoluprací na válečně důležitých úkolech naší země, tak bezohledným potíráním nepřátelských pokusů o sabotáž a nepřátelských výmyslů, budovaných na lži a podvodu.

Buďte ubezpečeni, že kdyby pan Beneš zvítězil, štěstí naší vlasti i vašich rodin a dětí bylo by zcela zničeno bolševismem, který nezná slitování. V tomto boji nemůže být těch, kteří stojí stranou. Zde je možné jen dvojí: buď jít s Říší anebo se proti ní postavit. Ten z vás, kdo by se odvážil jen v nejmenším proti Říši pracovat, bude zničen. Jen na vás je dnes, abyste svou prací a svým přičiněním přispěli k vyhubení zrádců Říše, kteří jsou také našimi nepřáteli.

Výzva vlády Protektorátu Čechy a Morava 30. května 1942

Spoluobčané – Češi a Češky!

Několik Čechů, nepřítelem zaplacených, dopustilo se hanebného činu, který může mít pro český národ ty nejtěžší následky nyní i v budoucnu. Dnes je jisté, že atentát, spáchaný 27. Května na pana Zastupujícího říšského protektora, byl připraven v cizině panem Benešem a jeho lidmi.

V naší zemi byl a je vzorný klid. Velkoněmecká říše tuto skutečnost ocenila a ústy pana Zastupujícího říšského protektora právě den před hnusným činem Benešových agentů úkoly české autonomie podstatně rozšířila.

Snahou vlády od ledna tohoto roku bylo přesvědčiti Vůdce o věrnosti českého národa Velkoněmecké říši a tím docílit, aby byla postupně odbourána určitá opatření, která se strany Velkoněmecké říše byla nutná proti těm Čechům, kteří se dali svésti nepřítelem. Práce se nám dařila. Mnoho českých lidí bylo zachráněno, rozsudky zmírněny a ortely odloženy. Co u nás emigranti pokazili, to jsme hleděli napravit. A tu z čista jasna strašlivý zločin ohrozil vše, co bylo dosud námi dosaženo.

Když pan Beneš v roce 1938 zavedl český národ na okraj zkázy, vzdal se dobrovolně presidenství a odešel do ciziny se slibem, že do české politiky zasahovat nebude. Pan Beneš však nedodržel své slovo, prohlásil sám sebe v Londýně presidentem jen proto, aby jako placený britský agent uvrhl naši vlast znovu do neštěstí. A tak se stal strůjcem a pomahačem na činu, který musíme označit jako nejtěžší zločin na českém národě. Beneš se svými přisluhovači velmi dobře je si toho vědom, že Velkoněmecká říše musí nemilosrdně potrestat takový zločin, který směřuje k tomu, aby jí v jejím osudovém boji oslabil. Pan Beneš ví, že žene vstříc jisté smrti i s jejich rodinami ty pošetilce, které v naší zemi štve proti Říši.

Kdyby všichni Češi se řídili pokyny své zákonné vlády, mohla by Velkoněmecká říše omezit svá bezpečnostní opatření v naší zemi na míru co nejmenší. Půjdou-li široké vrstvy českého lidu klidně ta svou prací, nebude zatýkání ani trestů. Neklid v naší zemi potřebují jen ta individua od Angličanů a Židů koupená, aby pan Beneš za nových německých válečných úspěchů dostal propagační materiál, za který by mohl v Londýně dále pobírat své jidášské groše.

Vláda Čech a Moravy učiní proto všechno, aby potřela a vymítila zločineckou práci Beneše a jeho agentů všemi prostředky, kterých může použít. K tomu požaduje obětavou spolupráci všech Čechů. Široké vrstvy českého národa, podobně jako jejich vláda, pevně a věrně stojí za Velkoněmeckou říší. V této těžké hodině, kdy jde o všechno, co českému člověku je drahé a svaté, musí vláda dnes i v budoucnu zůstat tvrdou tak dlouho, až se jí podaří V Čechách a na Moravě nemilosrdně vymítit ty elementy, které slouží Anglii a všem nepřátelům říše, a kterým, jak každému Čechu dnes konečně musí být jasné, je osud českého národa naprosto lhostejný.

Vláda Čech a Moravy proto prohlašuje:

Kdo jde s Anglií a jejími spojenci, je veřejným nepřítelem českého národa a tak s ním také bude naloženo. Škůdcem národa je každý, kdo podobná individua skrývá a kdo jejich činnosti všemi prostředky nezabrání. Chce-li český národ žít, nesmí ochabovat ve své práci a v boji za Říši a za svou vlast.

Předseda vlády dr. Jaroslav Krejčí
Ministr vnitra Richard Bienert
Ministr hospodářství a práce dr. Walter Bertsch
Ministr školství a národní osvěty a vedoucí Úřadu lidové osvěty Emanuel Moravec
Ministr dopravy a techniky dr. Jindřich Kamenický
Ministr financí dr. Josef Kalfus
Ministr zemědělství a lesnictví Adolf Hrubý

Emanuel Moravec - projev přednesený v Brně 12. června 1942, dva dny po vypálení Lidic

„Jsou chvíle v životě člověka, kdy touží po samotě, po temném koutu, kde by se mohl zalknout bolestí a třeba zemřít, aby nikdo o tom nevěděl, aby nikdo nám nepřekážel i slovem soucitu. Mnoho černého táhlo už oblohou nad námi, mnoho zlověstného přinesl nám v posledních letech vítr z ciziny, která nám desetiletí nalhávala lásku a přitom nás postupně svlékala z košile.

Tato odporná prostituce, která se u nás tropila s vyvětralými ideály demokracie a humanity, neudělala však český národ moudrý. A proto chvílemi člověk chce být sám a touží po noci, která by jej přikryla, aby na tu českou hloupost neviděl a těch strašných následků, které z ní vzejdou, aby nikdy ani svědkem nebyl.

Často prosím Tebe nahoře, který bdí nad osudy národů, aby mi pomohl, aby od nás odvrátil zlo, které klíčí z české lehkověrnosti a které zalévá slepota. O českém národě se tvrdí, že je jedním z nejinteligentnějších, že nejblíže stojí k národům západu, že má stejnou kulturu s Němci, že není nakažen východním morem lhostejnosti, lenosti a poživačnosti. A přece se český národ odlišuje od Němců, i když je tu příbuznost krve i kultury. Český člověk je náchylný k zvláštní lehkomyslnosti. Dovede podléhat laciné dobrodružnosti, kde se přímá statečnost nahrazuje ohebností, kde přetvářka je štítem neplechy a kde představy zcela zaostalé, protismyslné, vydávají se za statky, pro které se pak obětuje i to nejdražší.

Španělé mají z přežité minulosti rytíře, který bojoval s větrnými mlýny a který si stádo ovcí spletl s vojensými houfy. U nás takového příslušníka přežité minulosti, který zápasí se stíny a vyhrává ve své bláhovosti věci dávno prohrané a zkáze propadlé, představuje však typ slizkého egoisty, přihlouplého, ale ve své omezenosti nebezpečně vychytralého prospěcháře. Myslím dobrého vojáka Švejka. Mluvil jsem k českému lidu léta v rozhlase jako vojenský pensista, který dost dobře tušil vývoj a který proto trnul ve starostech o vlastní národ.

Mluvil jsem k českému lidu jako ministr. Psal jsem, přesvědčoval. Ale v poslední době chyběla mi už slova, která by dovedla otevřít zámek ve vratech k českému rozumu. Inteligence filosofa, ale charakter pokoutního kramáře. Pracovitost mravence, ale zozhled slimáka. To jsou známky naší nešt'astné národní rázovitosti, která vrcholí nechutnou figurou prospěchářského lenocha a titulárního blba Švejka.

Když jsem hovořil 2. června na Staroměstském náměstí v Praze k více než šedesáti tisícům posluchačů, zdálo se mi, že se národ probudil, že české masy poznaly sebe, že Čech pochopil osudovou chvíli. Zdálo se mi, že jsme v této chvíli stanuli na přelomu věků, kdy nezdravé přecitlivění ustupuje mužné sebekázni a poctivému sebezpytování. Zdálo se, že dobrý duch národa ve výstraze postavil se do cesty všem těm pomatencům, všem těm pochybným hvězdářům a ptakopravcům a ti že v bázni couvli. Domníval jsem se, že toho dne mám právo a se mnou všichni ti, kdož se mnou za českou pobloudilou duši zápasili, trochu nabrat dechu a poděkovat Prozřetelnosti.

Tisíce projevů oddanosti Říši, sta a sta telegramů, jásot v ulicích. Ale co je to všechno platné, když dosavad zločinci, kteří provedli atentát na pana Zastupujícího říšského protektora, stále ještě se potulují na našem území. A tu jsem u toho, čím jsem tento rozhovor s vámi právě zahájil. Člověk by se nejraději schoulil dokouta a zemřel dříve, než by ho osud potrestal pohledem na zkázu celého národa.

Co mi byl platný všechen ten váš potlesk? Co mi pomohou všechna vaše slova uznání, když v naší zemi stále ještě zločinci unikají spravedlnosti? Nebudeme si vykládat pohádky. Pravda je příliš černá a hrůzná. Pamatujme si proto: dokud nebudou vypátráni vrazi pana Zastupujícího říšského protektora, českému národu nepomohou statisíce přísah věrnosti Říši, miliony slibů oddanosti a stamiliony poklon před říšskými orgány. Ne slova, nýbrž skutky. Nechci vám nalhávat, čeho není. Je mou povinností jako vašeho ministra podat vám pravdu nezkreslenou, i když je chmurná.

Jak jste se již z tisku a rozhlasu dověděli, byl jsem v Berlinu s panem státním presidentem a s ostatními členy vlády, abych doprovodil na poslední cestě pana generála Reinharda Heydricha, kterého připravil o život zločinec Čech. Víte také, že mne přijal ve slyšení říšský ministr doktor Goebbels a že společně s panem státním presidentem a ostatními členy vlády byli jsme přijati v audienci Vůdcem Adolfem Hitlerem.

Ač Berlin prožíval právě těžký smutek nad ztrátou jednoho z největších synů německého národa a bojovníka revoluce, přec jsem jasně cítil, že právě v Říši nemá český národ nepřátel. Všechna tvrdá opatření, kterých dosud Říše proti Čechům užila, byla uplatněna teprve tehdy, když už nebylo vyhnutí a kdy hrozilo, že Říši by mohla býti vytýkána slabost. V Berlinu uznávají kvality českého národa, jeho velikou inteligenci a pracovitost, nikdo tam však není na pochybách, co bude třeba učinit, když by se český národ ukázal nespolehlivým a věrolomným. A s naší spolehlivostí vůči Říši je to tak jako s vínem. Aby dobré víno ztratilo na jakosti, stačí, aby se do něho cáklo několik kapek splašků.

Aby český národ zmizel z evropských tvůrčích kombinací, stačí pro to několik vrahů, kteří budou unikat spravedlnosti za podpory lehkomyslných českých jednotlivců. A tu stojíme u základní otázky české budoucnosti, která nám dělá ty nejčernější starosti. Stojíme-li před volbou, kdo má zajít, zda celý český národ anebo pár agentů národního vraha Beneše, pak musíme zachránit národ a padouchy vydat. Zde končí lidskost, poněvadž tu začíná odpovědnost za celý národ. Zločinci mohou nám dělat nepříjemnosti, ale bože chraň, kdyby dělali naši národní historii. To ovšem platí především o úhlavním nepříteli českého národa, o lotru Benešovi.

Co bych vám skrýval. Jak Vůdce, tak doktor Goebbels, oba mluvili stejnou řečí. A ta byla jasná, pokud běží o český národ. Máte-li už volit - říkají v Berlinu - pak je to cesta spolupráce, kterou znovu nabízíme českému národu. Nepřejeme si boj, který přec musí v několika dnech skončit pro český národ tou nejkrvavější porážkou, jakou kdy jeho dějiny zaznamenaly. Ale ani státníci v Berlinu, ani já zde v Brně, my nemůžeme zabránit, aby český národ nespáchal svou poslední histirickou hloupost, proti které Bílá hora byla pouhou episodou. Co by nás zítra potkalo, mohlo by být katastrofou.

Český národ miluje svou zemi, český sedlák zbožňuje své lány, ale dokud vrahové a agenti zrádce a zaprodance Beneše budou se beztrestně potulovat a skrývat právě v našich krajích,dotud nebude zažehnáno hrozné nebezpečí od českých krbů. Nevím zda je vám známo jak starý Řím trestal ve své armádě vzpouru, když vzbouřenci se vzpěčovali vydat její strůjce. Tehdy bez ohledu, zda je kdo vinen nebo ne, každý desátý byl pro výstrahu popraven. Jsem přesvědčen, že v okamžiku, kdy Benešem najatí vrazi budou dopadeni, české civilní obyvatelstvo bude vzápětí ušetřeno všeho toho, co dnes vyjímečný stav právem uštědřuje.

Obrátíte-li se nyní ke mně s otázkou, co jsem si přivezl z Berlinu tyto dny a co bych vám mohl proto do budoucna slíbit, musím odpovídat poctivě bez vytáček. Pravda je opravdu trpčí než pelyněk a zeměžluč. Zločin musí stihnout zasloužený trest. Běda českému národu, nenaleznou-li se zločinci, kteří zavraždili pana Zastupujícího říšského protektora generála policie Heydricha. Běda, běda, pravím, třikrá. Zde nesmí být těch nejmenších pochyb. Berlin mi teprve ukázal, jak je chvíle vážná a jak pro český národ vyzrála až do zoufalé osudovosti.

Místo desítek tisíců dopisů oddanosti, vděčnosti a lásky potřebuji na záchranu českého národa jen několik slov, která umožní dopadení pachatelů. Zaručuji se, že ten, kdo nás přivede na stopu oněch vyvrhelů, třeba by byl vinný, dostane milost. Ručím za něho i jeho rodinu svým slovem i životem. Jsme prostě v prvé řadě postaveni před otázku a vaše vláda s vámi, zda se nám podaří zbavit tělo národa vředů a hlíz, jež představují agenti zločince Beneše a jeho přisluhovači. A dokud se tato operace nepodaří, nemohu hovořit s dobrým svědoním o nějakých českých světlých obzorech a o nadějné budoucnosti. Vím dobře, že valná většina českého národa dávno se zřekla zločinných prospěchářů, již se shlukli kolem ješitného mužíčka Beneše. Vím dobře, že poslední události strhly český národ a že ještě nebylo takové české jednoty, jaká je tu nyní v posuzování nových skutečností a v odsouzení londýnských a moskevských přisluhovačů. Proto věřím, že až tyto dny těžkého pokoření překonáme, až zločin dojde zasloužené odplaty, budu moci k vám mluvit jinou, radostnější řečí.

Uvažujte jen, kam až došel nepřítel českého národa číslo jedna, Beneš Krvavý. Vzpomenu na svůj rozhovor s ním 2. října, druhý den po Münchenu, v roce 1938. Beneš vyhlížel tehdy jako kluk se špatným svědomím, který právě dostal výprask. Lapal kolem sebe, vymlouval se zcela nejapně. To nebyl vůdce národa, to nebyl silný muž. Ale tato hromádka neštěstí měla přece jen ještě kousek morálky. Když jsem mu řekl, že nám zbývá pouze dvojí, buď bojovat bez ohledu jak boj dopadne a vypít kalich hořkosti, který nám on namíchal, do dna, anebo s celým státem přimknout se k Říši, Beneš mi tehdy odpověděl: ,rozkaz k boji nemohu dát, to by znamenalo zkázu poloviny národa.´ A tehdy, přátelé, tento Beneš měl pod svým velením čtyřicet znamenitě vyzbrojených divisí, které zčásti stály v nákladných opevněních. Tehdy se bál dát rozkaz k boji. Dnes je nám jasné proč. Bál se prostě o svou kůži, o své jmění. Tyto zcela osobní starůstky udělaly z něho nejtrapnější postavu českých dějin. Beneš se nerozhodl, ani se nemohl rozhodnouti, k druhému ráznému kroku, který byl hodný muže, jakmile poznal, že chybil. Beneš nehledal dohodu s Říší, Beneš ve dnech münchenských obíral se pouze myšlenkou, jak ze všeho vyváznouti se zdravou kůží. A tak ve chvíli, kdy český národ potřeboval tvrdé a statečné vedení, mužíček Beneš se z pražského Hradu vytratil a v nejpřísnější tajnosti se svými miliony nasedl do letadla a národ ponechal osudu a v politické břečce, kterou mu se svými pomahači namíchal.

Proč o tom znovu hovořím? Chci vám ukázat, jaký je rozdíl mezi Benešem z roku 1938 a Benešem dnes. Tehdy to byl slaboch, intrikán, který se krve bál, ač měl po ruce armádu, ač Francie, Anglie i sovětské Rusko, bývalá Jugoslávie a Rumunsko měly ještě své armády a na papíře představovaly Benešovi spojence.

A dnes, kdy český národ je včleněn do Říše, kdy Francie kapitulovala, kdy sovětské Rusko není schopno žádných aktivních operací, jak ukázaly jeho zimní neúspěchy a strašné porážky na Krymu a pod Charkovem, kdy celý Balkán je buď spojencem Říše nebo okupovaným územím, v této době, kdy každý český odpor nemá ani tisícinu naděje, jakou měl snad v roce 1938, kdy pan Beneš bojovat nechtěl, ten samý Beneš vykládá českému národu, že právě nyní nastala chvíle, aby se k boji vzchopil a Říši připravoval těžkosti různými zločiny.

Jak už jsem řekl na Staroměstském náměstí před dvěma týdny, Benešovi a jeho Židům naprosto na tom nezáleží, kolik Čechů tuto druhou světovou válku přečká. Beneš se svými Židy štve z dálky, kde, jak se domnívá, je prozatím v bezpečí.

Kolik podlosti a bezcitnosti k českému národu skrývá se v tom, co o nás v poslední době plánoval, ukáži vám na zřetelných číslech. Beneš chce zneklidnit německý týl a tím získat pochvalu Churchilla, Roosevelta a Stalina. Kdyby se býval Beneš v roce 1938 odhodlal k válce s Velkoněmeckou říší, připravil by je při tom o dejme tomu deset tisíc vojáků, na které by Češi doplatili stotisícem padlých v otevřeném boji. Boj zákeřný, ze zálohy, trestá se však zcela jinak, než boj vyhlášený. Dnes zločinec Beneš musí počítat, že padne-li sto tisíc Čechů, škoda, která při tom stihne Říši, bude tisíckrát menší, než ta, kterou bychom jí způsobili v roce 1938 otevřeným bojem, kdy na jednoho padlého Němce mohlo snad připadnout deset padlých Čechů. Ne Němci, nýbrž Beneš chce vyhubit český národ, jakmile Čechy štve do boje, ve kterém na jeden život německý musí doplatit tisíc životů českých. V okamžiku, kdy zajde poslední příslušník českého národa jako hloupá obět' zločince Beneše, německý národ ztráty, které mu česká šílenost způsobí, při svých devadesáti milionech vůbec nepocítí.

Tyto dny jsme byli svědky, jak Říše trestá zradu jednotlivců a celé vesnice. Běda proto, bude-li nucena přistoupiti k rozhodnutí nad celým národem. A Říše je silná. Toho jsme byli svědky také v těchto dnech my, kdož jsme navštívili Berlin, město naprosto neporušené válkou, klidně soustředěné v práci. Delegace českých sedláků a dělníků na vlastní oči se přesvědčila, co lží je ve výkladech Benešových agentů a Židů o tom, jak je mocné britské letectvo a co všechno toto vybájené britské letectvo v Říši tropí. Plné dvě hodiny šel Berlinem průvod za pozůstatky německého hrdiny Reinharda Heydricha a nikde jsme nespatřili to nejmenší, co by svědčilo o stopách války. O bezmocnosti Anglie svědčí však šílení Beneše a jeho židovské smečky, kteří jsou ochotni k nejhnusnějšímu obchodu s českou krví, jaký kdy vůbec dějiny viděly.

Dnes je mnohé jasné. Stojíme před skutečností, která v této tragické chvíli nutila by nás jinak k upřímnému smíchu. President Hácha, česká zákonná vláda a ti, kteří nás poslouchají a podle našich pokynů se řídí, my všichni dohromady jsme podle Beneše velezrádci. Vývoj nám ovšem dává za pravdu. Poněvadž celý český národ ani nenapadá psát poslední vůli a své životy obětovat Anglii, „velezrádci“ jsou tu v milionech a v pevném šiku za svou vládou.

A tak jsme svědky této skutečnosti. Na jedné straně přes sedm milionů Čechů, „velezrádců“ proto, poněvadž nechtějí zemřít pro Anglii, a na druhé straně v Anglii několik tisíc Židů česky mluvících, poněvadž je to právě pro ně výhodné, s několika sty českými zaprodanci prý představují ten pravý český národ. A tak jsme svědky právě toho, co pan Beneš si nepřeje a co mnohý hlupák prostě nepochopí. Je to Říše, která žádá českou vládu, aby přivedla český lid k rozumu, je to Říše, která uznává kvality českého národa a která českému národu slibuje takovou budoucnost, jakou jeho schopnosti opravdu zasluhují. Pravda je, že je škoda každé české hlavy a každého páru českých rukou jak pro národ, tak pro Říši. A je dále pravda, že Beneš se svou tlupou ničí dělníky a sedláky v českých zemích a českou inteligenci mnohem krutěji, než to činí britská letadla svými pumami v německých městech s německými příslušníky. Kolik set tun pum je třeba svrhnout na německé město, kolik britských letadel při tom přijde na zmar, aby bylo pobito právě tolik lidí, kolik přišlo o život tyto dny zde u nás jen proto, že se řídili pokyny pana Beneše. Beneš je pro Anglii prostě k nezaplacení. Že pro český národ je strašným neštěstím, nepřichází při tom v úvahu. Bez letadel, bez pum, Beneš vraždí dělníky a sedláky, inteligenci, všechny, kteří by mohli být v boji s Říší prospěšní, tím, že je jako had hypnotisuje pochybeným a překonaným šovinismem, v Nové Evropě naprosto nemožným nejen mezi Čechy, nýbrž také mezi ostatními Evropany.

Nic vám neslibuji, ani varovat vás nechci. Dávám vám dnes pouze na vybranou: buď český národ půjde klidně za svou prací a nechá Beneše Benešem a pak bude žíti jako vážená složka Říše a cenný budovatel nového řádu, nebo se český národ vydá Benešovi a zahyne na konec tak, jako v těchto dnech zahynula řada jedinců a jako byla ze země smetena obec Lidice. Beneš se vždy klamal. Tam, kde tvrdil, že je síla, ukázala se slabost. To jsme viděli na Francii, Anglii i sovětském Rusku. A tam, kde tvrdil, že je slabost, ukázala se síla, jak vidíme dnes na Německu, Itálii a na Japonsku. Tvrdí-li dnes Beneš se svými pochopy, že Německo je slabé, aby mohlo jednou pro vždy skoncovat s českým národem, nejde už pouze o klam, kterému propadá slepec, nýbrž jde o vědomou zločinnou lež. Říše má tolik síly, že český problém není pro ní žádnou starostí. Říše jako dobrý hospodář cení si však schopného pomocníka. Ale nezbude-li nic jiného, dovede se zbavit velmi rázně škodné a proto běda tomu, kdo by věřil v slabost Říše. Pocítí její sílu, ale čas mu nezbude, aby si svůj osudový omyl uvědomil, leda až na věčnosti.

Jsme v těžkém boji, kterému Říše přihlíží. My, česká vláda, zápolíme se samozvanci v Londýně a v Moskvě. Půjde-li národ za námi, pak Beneš se svými přisluhovači vytratí se někam do odlehlého kouta zeměkoule s příslušným teplým zaopatřením. Kdyby se však podařilo Benešovi přec jen český národ přivést do neštěstí, a připravit tomuto skvělému lidu strašnou Kalvárii, my, kteří tu odpovídáme dnes před dějinami, my se tě, národe, nezřekneme a v těžké hodině tě neopustíme. Osud tvůj bude také naším osudem, porážka tvá, naší porážkou. Pláčeme s tebou, slzíš-li. Ale to všechno neznamená, že polevíme a že zrádcům pole vyklidíme. Společně s panem státním presidentem tě proto, lide český, žádám, abys zúčtoval jednou provždy s minulostí a s jejími stíny, které ruší u nás klid a ohrožují náš osud. Ze zdravého českého těla musí v této době být vyoperováno všechno, čím churavíme, a to s pomocí vás všech, kteří jste vážnost chvíle pochopili. Znovu opakuji : dbejte zákonů! Nikdo vám nezkřiví ani vlas na hlavě a vaše rodiny budou spokojeně hledět vstříc budoucnosti.

Nebijte se dnes za tuto krásnou zemi s Říší, nýbrž se zrádci ve službách Anglie, kteří se všemi prostředky snaží, aby se splnilo proroctví, že po Karlově mostě jednou pojede kočí s povzdechem, že tady byla Praha. Také dnes, jako vždy, kdy nás obletovala příšera nejistoty, hledejme pomoc jeden u druhého a posilu v pevné víře, že národ je ve svém celku bytostí vedenou geniem života, a ne příkladem smrti, který na nás z Londýna tak přívětivě kývá. Jděte s námi, kteří jsme vám opravdu věrni zůstali, kteří s vámi sdílíme vaši bolest i nejistotu. Slibme si také zde v Brně, že při sobě budeme stát, jako vždy jsme stáli, když nás osud vydal těžké zkoušce. Naše hymna buď nám motlitbou, ve které se k sobě utíkáme.