Coriolanus je tragédie Williama Shakespeara, která vznikla někdy mezi lety 1605 a 1608. Děj je založen na životě legendárního římského generála Gaia Marcia Coriolana. Coriolanův příběh je podobný řadě dalších ze starého Říma. Jde o boj o moc, zpravidla zakončený zavražděním hlavní postavy, zde Coriolana. Hra, která se řadí k sérii Shakespearových dramat inspirovaných antikou, určitě stojí za vidění, když ji inscenují opravdoví divadelníci, a nikoli ta podivuhodná genderistická šmíra, která ovládla naše divadlo.

O tom ale psát nechci. Vybral jsem si úryvek z Meneniova (jedna z hlavních postav) monologu v překladu Jiřího Joska, který jako by krásně vypadl z našeho dneška. Uměl byste někdo tak přesně charakterizovat tu, jak to říci a neurazit, squadru, jež se tváří, že máme být rádi, že nám vládne? Shakespeare je holt Shakespeare. I v drobné ukázce dokáže okouzlit i poučit.

Coriolanus - Shakespeare

O mně se může vědět leda to, že jsem člověk, co si rád zavdá dobrého vínečka nekřtěného Tiberou, co má tu nectnost, že když se ukvapeně chytí nějakého názoru, už se ho nepustí, co má sklony nechat se vytočit kdejakou pitomostí, co raději kouká do zadku noci než na orosené čelo dne, co mluví bez obalu a zlost v sobě nedusí, ale jde s ní rovnou na trh. Takže když potkám takové dva stádníky, jako jste vy, kteří nad stát staví stádo, je mi z vás nanic a musím křivit hubu. Vaše disputace nemůžu brát vážně, když z každého vašeho slova čiší prázdnota, a pokud vás někteří pokládají za politiky, myslím si své a mlčím, ale lháři ulhanými nazvu ty, co mi budou tvrdit, že jste poctivci, kteří to s lidmi myslí dobře. Jestli mi to všechno, co jsem vám o sobě řekl, lze přečíst na nose, pak věru se toho o mně hodně ví. A když už jste mi to, vy negramotní mudrlanti, z nosu přečetli, pak mi taky řekněte, co je na tom zlého. Vy neznáte ani mě, ani sebe, vy neznáte vůbec nic. Vy se třesete jen na to, aby se lidi třásli před vámi a klaněli se vám. Celé odpoledne dokážete řešit spor o tři groše mezi zelinářkou a povozníkem, a nakonec stejně odročíte soud na druhý den. Vždycky když vyslýcháte sporné strany, se vám rozbouří střeva a vy se s přemáháním kroutíte a šklebíte jako kašpaři, až to vzdáte, zařvete, ať vám přinesou nočník, a celá ta kauza vaším přičiněním zůstane ještě zamotanější a nesmyslnější, než byla. Jediné, v čem dokážete měřit oběma stranám rovným dílem, je počet nadávek, jimiž je zahrnete. Vy jste mi, pánové, povedený párek vykuků. Pánové, vy jste tak směšní kašpaři, že by i kněz ve vaší přítomnosti začal klít jako pohan. I když mluvíte nejvíc k věci, je to světu stejně užitečné, jako když se drbete na bradě. Ani ty vaše brady nestojí za víc, než aby se z nich dělaly vycpávky u obnošené vesty nebo se jimi futrovala oslí sedla. Vy máte co říkat, že je Marcius pyšný a zpupný! On, který je, a to nepřeháním, větší formát než všichni slavní předkové, co jich bylo od potopy světa, a to byli mezi nimi, připouštím, i kati a hrdlořezové s dědičným glejtem. Loučím se s vámi, páni, neboť z dalšího pobytu v blízkosti takových ochránců lidského stáda by mi mohl změknout mozek. Má poklona.