Kniha sama vznikala počátkem nového milénia a zachycovala proměny mediálního světa zejména v období po první „televizní“ válce v Zálivu, o níž se tradovalo, že vůbec poprvé proběhla „online“, čili v přímém televizním přenosu. Ať už to odpovídá do detailu skutečnosti, nebo byla ta válka do značné míry režírovaná ve střižnách světových televizních (potažmo politických) megafirem, fakt je, že impulsy takto vzniklé velmi ovlivnily podobu a smysl mediálního šíření informací. A tyto impulsy platí dodnes, spíše se jen posilují a stávají nebezpečnějšími.

Ignacio Ramonet (narozen 5. května 1943, Redondela) je španělský spisovatel a novinář. Vyrůstal v marockém Tangeru, studia absolvoval v Bordeaux, Rabatu a Paříži. Je specialista na geopolitiku a mezinárodní strategii, doktor sémiologie a historie kultury na fakultě sociálních věd v Paříži. V letech 1991-2008 byl šéfredaktorem revue Le Monde diplomatique. Je profesorem teorie audiovizuální komunikace na univerzitě Denis-Diderot v Paříž. Mimo jiné publikoval knihy Géopolitique du Chaos (Geopolitika chaosu, 1977), Les propagandes silencieuses (Tiché propagandy, 2000), Guerres du XXIe siècle (Války XXI. století, 2002), La Post-Télévision (Post-televize, 2002), byl také oficiálním životopiscem Fidela Castra (vydal v roce 2006 knihu Fidel Castro: biografía a dos voces – Fidel Castro: životopis ve dvou hlasech)

Kniha Tyranie médií je členěna ve směru od obecného ke konkrétnímu a zpět k závěrečnému zobecnění. Nejprve se tu deskriptivně zobrazí stav, v němž dnešní média jsou jako celek. Co platí pro všechny, platí i pro jednotlivce. A není divu, že hned v úvodních pasážích najdeme odkaz na autory, v tomto cyklu vzpomínané se železnou pravidelností, kteří literárně zobrazili deformovaný svět lži vydávané za pravdu a nenávisti zaměňované za lásku, svět manipulace a informační totality. Viníka nachází Ramonet ve faktu, že z šíření informací původně za účelem rozšíření názorové svobody se stává byznys s dezinformacemi za účelem zotročení a znesvobození jednotlivců a celých národů.

NOVÁ MYŠLENKOVÁ POLICIE

Tato moderní komunikační stavebnice, kterou provází návrat monopolů, občany právem zneklidňuje. Mají v živé paměti někdejší varování George Orwella a Aldouse Huxleyho před falešným pokrokem světa řízeného myšlenkovou policií. Obávají se možnosti subtilního ovlivňování myšlení v celoplanetárním měřítku.

Každý shledává, že ve velkém industriálním schématu koncipovaném vůdci zábavního průmyslu je informace chápána především jako zboží a že tato její povaha výrazně nabývá vrchu nad základním úkolem médií: osvětlovat a obohacovat demokratickou diskusi.