Dnes jsme opět v poněkud neklidné a velmi rozryté době protichůdných postojů a probouzené politické emocionality. Zkusme si tedy nejdůležitější pasáže tehdejšího článku „přeložit“ do dnešního jazyka a reálií, přepólovat klíčové výrazivo (zejména „spojence“ a „protivníky“), schválně: co to udělá. Bojím se, že nebudu jediný, komu výsledný text až příliš nutkavě připomene to, co slyšíme dnes kolem sebe dnes a denně – s odkazem na to, že jde o boj za ty naše hodnoty, evropské, demokratické.

Nuže: aktuální verze článku Ztroskotanci a samozvanci by mohla vypadat třeba takhle.:

„Kreml hledá nové formy a metody k rozvinutí antidemokratické ofenzivy, k rozrušení jednoty západních demokratických zemi, stupňuje útoky proti demokratickým zemím, zejména proti Spojeným státům americkým. V zoufalém pudu sebezáchovy bije Putin a jeho klika kolem sebe hlava nehlava, dělá všechno možné a neštítí se ničeho, aby zastavila demokratický proces. Ve své snaze zabrzdit proces svého neodvratného konce hledá Kreml nejrůznější metody, jimiž by chtěl svůj zánik zvrátit či oddálit. Brutální formy antidemokratické propagandy střídá s méně průhlednými. Do »svaté štvanice« proti myšlenkám demokracie angažují dnes kremelské elity celý svůj rozsáhlý státní a propagandistický aparát. Jejím humbukem chtějí odpoutat pozornost od bolavých ran a nemocí současného Ruska.

Škála prostředků, kterými Kreml světí tento účel, je velmi výmluvná: od diskriminačních kroků namířených proti demokraticky smýšlejícím lidem, přes zákaz činnosti demokratických sdružení a občanských struktur, po nejrozmanitější metody špehování a perzekvování demokraticky smýšlejících lidí.

Putinovi jsou dobré jakékoli prostředky a jacíkoli spojenci. Korumpuje kohokoli, kdo se zkorumpovat dá, podplácí, skupuje, počítá i s odpadlíky a dezertéry z tábora protivníka. Verbuje i různé ztroskotance žijící v demokratických zemích, ty, kteří jsou z jakýchkoliv důvodů svých reakčních zájmů, z důvodů ješitnosti či slavomamství, renegátství a notorické bezcharakternosti svolni propůjčit svá jména třeba čertu.

Ve svém zavilém boji proti demokracii se Kreml pokouší vytvořit zdání jakési široké proruské fronty, do níž se snaží zavléci vedle otevřených zrádců i kolísající a dezorientované jednotlivce či skupiny, leckdy se halící do masky »zastánců svobody« či »demokratů«. Snaží se často o nemožné - oživit i politické mrtvoly, a to jak v řadách odrodilců, až po různé kriminální a asociální živly. Jednou z forem této »dojemné« spolupráce je fabrikování všemožných pamfletů, protestů a jiných tuctových pomluv, které jsou vydávány za hlas těch či oněch »opozičních« jednotlivců či skupinek a s velkým povykem a koordinovaným způsobem rozšiřovány po celém světě.

Tito samozvanci pohrdající demokracií a evropskými hodnotami si osobují právo žádat »dialog s politickou a státní mocí«. Vystupují z proruských a prokremelských pozic a odmítají západní demokracii jako společenský systém. Demagogicky se dovolávají jakoby mimo čas a prostor takových »důležitých civilizačních hodnot, k nimž v dějinách směřovalo úsilí mnoha pokrokových sil«, jako jsou svobody a práva lidí. Ano, náš proevropsky orientovaný demokratický stát vyhlásil v mezinárodních dokumentech i v zákonech země zaručil a v praxi naplňuje nejširší práva a svobody - pro všechny občany této země. Prokremelští propagandisté však mají za stejnými slovy na mysli něco zcela jiného - horují za »práva a svobody« pro exponenty proputinovské reakce. Jde jim o taková »práva a svobody«, které by jim umožnily, aby mohli volně organizovat protistátní a protidemokratickou činnost, hlásat nenávist ke Spojeným státům a západním spojencům a pokusit se o narušení demokratické státní moci.

Západní demokratické země cílevědomě usilovaly a usilují o to, aby ve světě zavládlo nové klima, nové vztahy mezi zeměmi - navzdory všem podvratným živlům. Tato politika se ovšem evidentně setkala s nevraživostí v řadách nejreakčnějších prokremelských kruhů, které by si z různých důvodů přály obrátit kolo historie zpět. A v tomto svorném reakčním komplotu proti zmírňování světového napětí má své želízko v ohni také takzvaná názorová opozice, jejímž úkolem je sloužit Putinovi z nitra našeho státu. Věru není těžké vytušit, kdo je jejich společným jmenovatelem, společným inspirátorem. Podle zákonné otázky »komu to slouží« vyplyne i zákonná odpověď: slouží to Kremlu, jde o nové tažení proti západní demokracii. Náš lid jde svou cestou. Cestou demokracie a evropských hodnot. Cestou pevného přátelství se Spojenými státy a ostatními západními demokratickými zeměmi, jako pevný článek demokratického společenství. Je to dobrá, poctivá cesta, která nás spolehlivě dovede k demokratickým cílům.“