Generálové jednotek SS si užívají v médiích a v knihkupectvích svou posmrtnou slávu, vzpomínky a osudy československých hrdinů od Sokolova, Kyjeva či od Dukly jsou někde schovány v koutě. Paměti jejich velitele, generála Ludvíka Svobody, dnes již nekoupíte…

6. října si bez většího zájmu médií i politiků připomeneme 75. výročí bojů 1. československého armádního sboru na Dukle. V minulosti tento den byl slaven jako Den československé armády. Časy se změnily. Vlastenectví je znevažováno, váleční hrdinové jsou kádrováni i v hrobech. Hrdinství našich vojáků na východní frontě se nepřipomíná, dokonce se znevažuje. Bojovali a umírali za vlast na špatné straně?

S posledními pamětníky odchází i historická paměť, s historií se dělají kotrmelce. Přebarvujeme historii i tanky, kácíme sochy hrdinů. Ten slavný tank T34 č. 23 musel v roce 1991 ze Smíchova zmizet první, to aby nám nepřipomínal historii. Také maršál I. S. Koněv to má v Praze „spočítané“, bude odstraněn (možná jen uklizen), nejspíš proto, aby nezastínil „slávu“ generála Pattona v Plzni. Podstavec tedy čeká na nového vybraného hrdinu? Další kotrmelec! Chudák školák, má v tom zmatek.

Milý školáčku, tak věz, že před 75 lety naši vojáci z 1. československého armádního sboru, spolu s Rudou armádou, se probíjeli přes Karpaty na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Slovenské povstání bylo očistou za válečnou kolaboraci Slovenska s Hitlerem, při jeho východním tažení proti SSSR.
Karpaty v tomto podzimním období byly plné deště a bláta, začalo sněžit. Místo slibované pomoci od slovenských divizí, tedy otevření prostoru, přišla palba z německých okopů. Každý metr cesty znamenal i smrt. To byla Dukla v říjnu 1944.

Svátkem se stal 6. říjen 1944, 1. československý armádní sbor vstoupil na československou půdu. Slzy štěstí, zavlály československé vlajky, nad karpatskými horami zazněla hymna, vesnice vítaly své osvoboditele, svoboda přicházela z Východu. V jejím čele byli maršál Ivan S. Koněv a náš generál Ludvík Svoboda.

Před 75 lety napravovali mnichovskou zradu západních spojenců. Dukla se stala branou do naší vlasti. Na Dukle padlo 1800 našich vojáků, ale i 19 000 sovětských hrdinů…