Tak se i stalo, že místo Ježíška k nám na saních, přijížděl Děda Mráz se Sněhurkou až z daleké Čukotky. Děda Mráz se Sněhurkou u nás neuspěli. Pustili je do továren, do škol, ale za naše domovní dveře se nedostal, tam kraloval náš Ježíšek. Zpívali jsme mu  naše české koledy a společně jsme udržovali staleté tradice….

Ale jen jsme se zbavili Dědy Mráze už na nás začal pokukovat jiný mužíček s červenou čepičkou, nejdříve opatrně a když viděl, že u nás má vše dovoleno, měli jsme ho hned všude. Pokukoval na nás z každé výlohy. Tento nezvaný host má také červenou čepičku, jako ten Děda Mráz. Tento nový vetřelec je z druhé strany zeměkoule, jmenuje se Santa Claus,  má nás ohromit leskem a konzumem. Je bohatší, ale cíl má stejný, podrobit a vykořenit naši kulturu. Vyhnat Ježíška z našich domovů, zapomenout na české tradice.
 
Polistopadová doba deformuje české Vánoce, útočí na nás konzumní reklama, pro české pojetí Vánoc není místo. V posledních letech cítíme snahu potlačit křesťanské pojetí Vánoc.  Západním konzumem vedle dalších křesťanských hodnot, trpí i česká kultura.
Toho malého Ježíška bráníme před nezvaným  mužíčkem v červené čepičce, toho by naši předkové hnali od baráku metlou...

České Vánoce jsou těmi nejkrásnějšími svátky v roce. Mají  staletou tradici, těšíme se na ně,   pro tu jejich krásu, i pro ty rozzářené oči dětí. K českým Vánocům patří  zvyky zděděné po našich předcích. Ježíšek do našich domovů vstupuje již po dlouhá staletí, přináší nám vánoční radost, ale také zamyšlení a lásku k bližnímu. Braňme ho!
Za několik hodin do našich domácností, pravda trochu nesměle, vstoupí Ježíšek, uvítejme ho a dejme mu místo u našeho stolu.   

„Ježíšku nedej se, máš místo u našeho stolu. Jsme s Tebou…!“