Lidice byly německými „ protektory“ prezentovány občanům „Protektorátu“ jako důkaz pevné německé okupační ruky. Měly být odplatou či trestem českému národu za zdařilý atentát na říšského protektora generála R. Heydricha. Lidice byly vybrány zcela nahodile. Nebyl jediný důkaz o spojení s atentátem. Německá odplata měla vyvolat strach, hrůzu. Lidice měly být vymazány z mapy. K.H. Frank, vůdce sudetských Němců a představitel správy Protektorátu, byl osobně přítomen této lidické exekuci. Německá statistika smrti z 10. června 1942 je hrůzná.

Bylo popraveno 173 mužů ve věku od 14 do 84 let. Nacisté ve svém konání byli vždy přesní i důkladní. Proto o několik dnů později bylo dodatečně popraveno dalších 26 občanů Lidic a mezi nimi i dva patnáctiletí chlapci, kteří unikli popravě při prvním „třídění“ obětí v Lidicích.

196 lidických žen bylo odtrženo od svých dětí. Lidické ženy byly převezeny do koncentračního tábora v Ravensbrücku, z nich 53 bylo v táboře utýráno či zemřelo na pochodech smrti.

Nejhrůznějšího zločinu se němečtí okupanti však dopustili na lidických dětech. 82 dětí z Lidic bylo popraveno 2. 7. 1942 v polském Chelmu v plynových vozech. Pouze několik dětí bylo dáno na převýchovu do německých rodin. Domů do Lidic se vrátilo jen 17 dětí…

Odkaz Lidic, Ležáků... se ztrácí z naší paměti. Kdo z dnešních studentů zná tento příběh statečnosti obyvatel z Lidic, z Ležáků, který se odehrál před 79 lety? Učebnice jsou strohé, dokonce podléhají novodobému výkladu dějin. Hrdinové odboje jsou dnes kádrováni i v hrobě. Jména hrdinů upadají v zapomnění. Umírají poslední pamětníci. Z viníků války se vytváří oběti… Slova omluvy se již nevyžadují.

A tak německý kancléř Helmut Kohl v souvislosti s podpisem Česko-německé deklarace neodjel do Lidic pokleknout, jako to učinil Willy Brandt ve Varšavě, ale zašel si na Václavské náměstí koupit šunkovou kýtu.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele