Poslední vývoj ve Velké Británii je toho dokladem. EU prochází krizí, rozvolňuje se nejen z důvodů ekonomických, ale i z důvodů politických. Obdobný vývoj jako je ve Velké Británii je i v Rakousku, Holandsku, Francii, Maďarsku, nebo u našich sousedů v Polsku. Ve Francii demonstrace přerůstají v násilí. Policie zasahuje vodními děly, obušky… Příkladem nefunkčnosti unie byla a stále je i migrační krize, která na nás po několik let dopadá a v budoucnu bude zcela jistě zdrojem dalšího etnického napětí v Evropě. Pnutí v EU roste. Předpokládaný výsledek voleb by měl být vážným varováním.

Česká republika vstoupila do EU v roce 2004 s určitými nadějemi. Jak se ukazuje, možná i značně zkreslenými, až naivními. Přesvědčily nás sladké řeči o novém ráji, o naditých peněženkách, to vše je dnes již zapomenuto. Stali jsme se v unii občany druhé kategorie. Stále více sílí hlasy o zásadní reformě. Dnes ve volebních místnostech po patnácti letech bilancujeme, hodnotíme… Narůstá požadavek zásadní reformy unie. Ta nemůže jít cestou diktátů a výhrůžek Evropským parlamentem či nikým nevolených bruselských byrokratů.

Evropská unie se stále více rozděluje na silné a slabé hráče. Silné nadnárodní ekonomiky Německa, Francie, Itálie diktují, či dokonce již výrazně ovládají ekonomiky zvláště nově příchozích států. Zejména tzv. nové státy EU se staly zajímavé svou lacinou pracovní silou a odbytištěm pro nadnárodní řetězce. Současně narostla ekonomická migrace, právě na úkor států se slabší ekonomikou. Česká republika je toho dokladem, pociťujeme odchody řady vysoce vzdělaných odborníků do zahraničí z důvodů vyššího ekonomického ohodnocení. Z českých nemocnic odcházejí nejen lékaři, ale i střední odborný personál. Obdobně je tomu v dalších vysoce odborných profesích. ČR s tradičním průmyslem se stává spíše montovnou, či velkoskladem Evropy. Tomu odpovídají i mzdy, které jsou stále hluboko pod evropským průměrem. Naopak do zahraničí odchází zde vytvořený kapitál z laciné pracovní síly.

Je třeba také zdůraznit, že Česká republika, tak jako i Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko v důsledku nadiktovaných protiruských sankcí, pociťují negativní dopady na svou proexportní ekonomiku, často již historicky orientovanou na tradiční východní trhy. Byla to samotná EU (a NATO), která svým politickým postojem destabilizovala situaci na východní unijní hranici. Důsledkem je rozvrácená ekonomika a politická nestabilita Ukrajiny. Právě zde EU selhala. Místo jednání o míru se volí konfrontace.

V minulém roce jsme si připomenuli 100. výročí vzniku Československa. V této relativně krátké historii jsme museli bojovat za svou samostatnost. V minulosti nám diktovali panovníci ve Vídni, prožili jsme zradu Anglie, Francie v Mnichově, naši předkové umírali za německé okupace. Po nadechnuté svobodě, dnes opět musíme hájit své národní zájmy v byrokratické EU. Jít na zahrádku místo k volbám není správný krok.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele