Stojíme opět v pozoru před vrchností, zase žmouláme čepici, abychom si něco vyprosili. Čekáme na ten drobeček, který spadne z jejich stolu. Před staletími to byla Vídeň, dnes je to EU, které nám diktuje. Tak, jako kdysi Vídeň, tak i dnes EU uplatňuje vůči nám tzv. drobečkovou politiku. Ale i tu si musíme zasloužit!

Jak se ukazuje, jsme spíše těmi naivními prosťáčky, protože i po letech členství v EU naše výdělky jsou stále směšné v porovnání s těmi „západními“. Nedokážeme pochopit, že v miliardách zadlužené Řecko, je v příjmech občanů daleko před námi, obdobně jako Portugalsko, Španělsko,… Klademe si otázku, kde se stala chyba? Přitom slyšíme, že české ekonomice se dlouhodobě daří, že majitelé zahraničních firem jsou spokojeni se svými zisky. Také naše zahraniční obchodní bilance je vysoce aktivní. Na západní trhy směřuje téměř 80% našeho exportu, z toho do Německa přes 30%. Máme nejnižší nezaměstnanost v EU. „Makáme“ ve dne i v noci, děláme v sobotu, neděli, i ve svátky. Děláme na tři směny. A to vše za žebrácké mzdy.

Výsledkem je vysoká zadluženost domácností, počítáme ji již v bilionech. Půjčujeme si na vše i na vánoční dárky. Na byt se zadlužujeme hypotékou na 30let. Mladá generace hledá svou budoucnost v zahraničí, pociťujeme odchody řady vysoce vzdělaných odborníků. Z českých nemocnic prchají nejen lékaři, ale i střední odborný personál. Naše země s tradičním strojírenským průmyslem, se  stává spíše velkou montovnou, či velkoskladem Evropy. Proto desetitisíce kamionů brázdí a tedy i ničí naše dálnice. Do zahraničí odchází u nás vytvořený kapitál, nejspíše i z té laciné pracovní síly.