Karla měla nejspíš našlápnuto k velké kariéře. Jistě snila svůj velký sen o maršálské holi. Hned při svém nástupu na ministerstvo obrany postavila generály pořádně do latě. Otevřela okna a pustila do ministerských kanceláří pořádný svěží vítr. Začala gruntovat, vymetat pavučiny, otvírat zakázané šuplíky… S Karlou měl na ministerstvo přijít konečně pořádek. Přáli jsme jí ten úspěch. Byla to sympatická, ale i rázná žena.

Přiznejme si také, že ministerstvo obrany mělo na ty své ministry vždy pořádnou smůlu. Ministři se tam střídali jak ti svatí na Staroměstském orloji. Posuďte sami, od roku 1993, tedy za 25 let samostatné České republiky, se jich na ministerstvu obrany vystřídalo 17. To je v průměru 18 měsíců na jednoho. Mezi těmi 17 ministry byly z dnešního pohledu úsměvné mediální hvězdičky. Tedy ta pověstná hvězdná pěchota. Jejich jména i dnes budí úžas, kdo všechno si troufl řídit českou armádu. Byly doby, kdy by tito lidé nemohli velet ani rotě záložáků na bramborové brigádě.

Připomínám ministra obrany od lidovců, který si prý hrál s pistolí v letadle tak dlouho, až málem sestřelil své vlastní letadlo. Také další ministr od lidovců, vlastně ministryně, se proslavila svými nevydařenými obchody s letouny, které dodnes zaměstnávají vyšetřovatele. Byla také tou ministryní, která usilovala o vybudování americké základny v Brdech. Stihla také zazpívat oslavnou písničku k americké armádě, vypůjčenou od „kosmonauta Gagarina“, i za ní přišel jen posměch. Ale i další jména na ministerstvu obrany budí spíše úsměv a podiv, kdo všechno byl na obraně, Tvrdík, Vondra, Barták, Nečas nebo Karolína Peake. Ta byla na obraně dokonce jen pouhý týden. Bude to asi světová rarita…
Z ministerstva obrany se tak stala spíše hračka. Všichni té obraně „rozuměli“, všichni si chtěli hrát na maršály. Dělalo jim to dobře. Ono řídit ministerstvo obrany civilistou vždy přináší problémy. A navíc u nás v Česku se stalo zvykem, že než se ten dotyčný po ministerstvu rozhlédl, mašíroval zase jinam…

Armáda od listopadu 1989 se zcela změnila. Není již tím kolosem. Zároveň se ale ukazuje, že málokdo potřebám armády skutečně rozumí. A také kdo se dokáže orientovat a hledět zároveň do budoucna? Na obraně se vždy točily velké peníze. A kde jsou velké peníze, tam jsou také velké zbrojařské zájmy. A kde jsou velké zbrojařské zájmy, tam vždy budou nějací ti Dalíkové, kteří dovedou otevřít ty správné ministerské dveře. A když na ministerstvu sedí nějaký ten „neználek“, o to větší šanci má ten, kdo se vyzná…
A proto možná i ty rychlé výměny na ministerstvu obrany. A ten malý černý pejsek paní ministryně Šlechtové byl jen špičkou toho „ledovce“. Nebo nepořádku? Ministerští úředníci si oddychli. Možná že jim ten pejsek zachránil židle. Přimlouvám se za něj, dejte mu nějakou tu medaili…!