Sokolovo, protáhlá ukrajinská vesnice nedaleko Charkova s kostelíčkem uprostřed, dnes s velkým památníkem a muzeem na československé hrdiny. Zde za druhé světové války, proběhlo první bojové vystoupení Československého polního praporu na východní frontě. Je to již 75let, co tři československé roty, s necelou tisícovkou mužů a žen, měly na 10km úseku fronty zabránit německému přechodu řeky Mža. Po dva dny naši vojáci bojovali s útočící německou přesilou, bojovali proti desítkám tanků a obrněné techniky. Sokolovo to je hrdinství, zejména 1.roty pod velením npor. Otakara Jaroše. Svůj hrob zde našlo 86 našich vojáků, dalších 114 jich bylo zraněno. Velitel obrany u Sokolova nadporučík Otakar Jaroš padl v boji, za statečnost obdržel nejvyšší sovětské vyznamenání Hrdina SSSR, jako první cizí státní příslušník. Vysoké sovětské řády a medaile obdrželo dalších 87 příslušníků Československého polního praporu. Dnes žijí již poslední stateční od Sokolova.

Po bitvě u Sokolova následovala krutá německá odplata. Desítky zraněných od Sokolova a léčených v charkovské nemocnici, byly Němci postříleny, mnozí zajatci byli bestiálně umučeni. Československý polní prapor nabral po Sokolovu na síle, stal se 1.československých armádním sborem. Od Sokolova postupoval přes Kyjev, Bílou Cerekev, Duklu, na Slovensko, poté až do Prahy. V září 1944 byla vysazena na pomoc Slovenskému národnímu povstání 2. československá paradesantní brigáda.Začátek této slavné cesty se zrodil u Sokolova….

Místo obdivu a úcty k našim hrdinům, jsme svědky ponižování našeho národního povědomí a národní hrdosti. Noví vykladači dějin, překreslují dějiny II.světové války, na rozdíl od mnohých jiných států jsme nestavěli kolaborantské legie, naopak jsme bojovali proti nastupujícímu fašismu ve Španělsku, naši vojáci umírali v Africe u Tobruku, v leteckých bitvách nad Británií, na bojištích v SSSR, ale i v domácím odboji…

Místem našeho smutku a úcty koncentrační tábor Osvětim. V koncentračním táboře Osvětim –Birkenau se nacházel tzv. Terezínský rodinný tábor. Zde bylo soustředěno od září 1943 přes 5000 našich židovských spoluobčanů, převážně z terezínských transportů. Po půl roce, 8. března 1944 byla v plynových komorách provedena hromadná poprava 3792 našich občanů, mužů, žen i dětí. Cestou na popravu zpívali naší hymnu, … Byli stateční i v hodině smrti. Toto zvěrstvo musí být stále připomínáno, nesmí být nikdy odpuštěno….!

V nadcházejících dnech si připomeneme 15. březen 1939, německou okupaci pomnichovského Československa. Naši váleční hrdinové napravovali politiku usmiřování či naivity Anglie a Francie, vůči Hitlerovi v Mnichově.

Přemysl Votava, Národní socialisté