Pro ty neinformované čtenáře připomínám, že tehdejší legitimní vláda republikánského Španělska, byla  svržena pučisty, na čele s generálem Franciscou Frankem, pozdějším doživotním diktátorem Španělska. Stalo se tak za naprosté nečinnosti  demokratických evropských mocností, tedy Anglie a Francie.  Byla jimi dokonce prosazena blokáda zbrojních dodávek pro španělské republikány. Ve stejné době se  na stranu pučistů, včetně vydatné vojenské pomoci, postavily fašistické státy Německo a Itálie.  Itálie do Španělska poslala 50tisíc vojáků.  Německá letadla bombardovala španělské republikány a jejich města. Republikánské Španělsko tři roky (1936 – 1939) hrdinně vzdorovalo vojenské přesile.  Španělsko zoufale volalo svět o pomoc.

Desetitisíce dobrovolníků,  interbrigadistů z celého světa, se vydalo tehdy na pomoc legální vládě Španělska, mezi nimi i téměř tři tisíce Čechoslováků. Odešli ze svých poklidných domovů bojovat proti nastupujícímu fašismu byli, jako jedni z prvních. Jejich heslem se stalo to tehdy známé „ U Madridu bojujeme za Prahu “. Dějiny jim Mnichovem daly za pravdu. Jejich statečnost, ale i jejich jména,  upadla dnes do zapomnění. Přesto mnozí z nich neodložili svou zbraň ani po porážce španělských republikánů,  bojovali dále proti fašismu. Bojovali za svobodu okupovaného Československa na všech frontách druhé světové války.

Některá jména těch přeživších ze španělského pekla vstoupila do naší slavné historie,  příkladem je lékař a statečný člověk František Kriegel, či v padesátých letech k doživotí odsouzený novinář Artur London, nebo hrdina bojů na Dukle Vendelín Opatrný, ten je nositel Řádu Bílého lva za vítězství  a mnoho dalších, již neprávem zapomenutých jmen.

Vedle československých interbrigadistů bojovalo na straně Španělské republiky celá řada význačných světových autorit, jako spisovatelé Ernest Hemingway, či George Orwell…

Média často hledají, či vyrábějí vzory pro mládež, tedy nové hrdiny. Na ty minulé, ale zapomínají, ideologie je stále zatemňuje … Právě v těchto dnech si připomínáme osud jednoho ze těch zapomenutých hrdinů z řady našich interbrigadistů.

Před 80lety, 4. dubna 1938 padl na levantské frontě u Morrelly,  při krytí ústupu své jednotky, Alexandr Bubeníček (1899 – 1938). Jeho rod pocházel z Velvarska. On sám se narodil v carském Rusku koncem 19.století,  kam odešli jeho rodiče za živobytím.  Po ruské revoluci se vrátil do nově zrozeného Československa. Po nástupu fašismu v Evropě, po protivládním puči organizoval pomoc Španělsku. Nestál k fašismu zády naopak, postavil se proti tomuto rozrůstajícímu fašismu čelem. Byl komunistou, ve Španělsku byl politickým představitelem 129. mezinárodní interbrigády. Po druhé světové válce obdržel Alexander Bubeníček im memoriam  Řád Bílého lva za vítězství I. stupně jako ocenění jeho boje proti fašismu. Stal se jedním z těch zapomenutých hrdinů ze Španělska. 

Přemysl Votava
(nár.soc)