Problém je, že jsou až příliš nezkažení v tom smyslu, že si vůbec nedovedou představit, že by se jim systematicky lhalo z úst nejvýznamnějších představitelů – o napadání osob barevné pleti v Chemnitz, o novičoku, o použití chemických zbraní v Sýrii apod. Mají despekt k propagandě, ale to, že by se mohlo lhát v tak závažných věcech, tak moc a z tak vysokých pozic, přesahuje jejich představivost. A ani si nechtějí připustit, že se ocitli v tak špatném a nebezpečném světě. Proto poměrně naivně přijímají jiná vysvětlení – za všechno může Putin, Rusko, Zeman s Babišem, fašisti a nacionalisti... A se vši zarputilostí kombinovanou se sebevědomím mládí si dlouho nechtějí připustit, že naletěli. Začne fungovat blok, který je nepřipustí ke kritickému zvažování argumentů. Netrvá to věčně, ale dost dlouho. Nemá smysl se pokoušet takové postoje lámat. Ani ne silou argumentů.

důležitější je trpělivě a neustále apelovat na schopnost vlastního úsudku, na možnosti lidského poznání, na význam teorie. Na jedné straně je nutné čelit intelektuální lenosti (kterou jsou ovšem postiženi nejen mladí, ale i ti, kteří hledají jednoduchá řešení), na druhé straně je důležité podporovat důvěru lidí k jejich vlastním intelektuálním schopnostem, k tomu, že kritickým myšlením se lze dobrat pochopení toho, o co jde.

Leckdo mě nyní obviní z naivity. Tak se dobře dívejte, jak stále častěji ve veřejných diskusích odejdou s ostudou ti, kteří podceňují schopnost lidí přemýšlet. Proces uzrávání a dozrávání veřejného vědomí a sebevědomí probíhá. Doložitelně a poměrně rychle.

(tato glosa je součástí komentáře Radima Valenčíka k cenzuře a facebooku - viz jeho blog ZDE)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.