Svatý Petr Damián (1007 - 1072), opat kláštera ve Fonte Avellana, později kardinál v Ostii, byl jednou z nejvýznamnějších osobností katolické reformy v jedenáctém století. Jeho kniha Liber Gomorrhianus se objevila kolem roku 1049, v období, kdy se široce rozmohla mravní nákáza, a to i v nejvyšších církevních kruzích. V tomto spisu adresovaném papeži Lvu IX. tepe Petr Damián perverzní neřesti své doby jazykem, který nezná milosrdenství ani kompromisy: V našem okolí se šíří neřest tak těžce hříšná a hanebná, že pokud nedojde co nejdříve k rozhodnému zásahu a pokání, Boží meč jistě zasáhne a mnohé postihne.

Je přesvědčen, že ze všech hříchů je tím nejtěžším právě sodomie, termín, kterým označuje skutky proti přirozenosti, jimiž mnozí zbloudilí chtějí uspokojovat sexuální rozkoš odloučenou od plození.

Papež Lev přijal knihu s vděčností a napsal Petru Damiánovi, že každá myšlenka tohoto díla nachází náš plný souhlas jako voda vržená na ďábelský plamen. Přijetím světcových myšlenek zasáhl s rozhodností proti sodomitům v církvi.

Liber Gomorrhianus nám dnes připomíná, že je zde ještě něco závažnějšího než praktikovaná mravní neřest. Je zde mlčení těch, kteří by měli promluvit, netečnost těch, kteří by měli zasáhnout, pouto, které se utváří mezi zvrhlíky a těmi, kteří pod záminkou, aby se vyhnuli pohoršení, raději mlčí a mlčky s ní souhlasí, a co je horšího, přijímají homosexualitu v církvi nikoliv jako nejhorší neřest, ale jako pozitivní tendenci k dobru, která si zaslouží pastoračního přijetí a právní ochrany. (…) (Roberto de Mattei, z předmluvy k italskému vydání Liber Gomorrhianus)

Jasná řeč sv. Petra Damiána

V našem okolí se šíří neřest tak těžce hříšná a hanebná, že pokud nedojde co nejdříve k horlivému zásahu a pokání, Boží meč jistě zasáhne a mnohé postihne. (…) Tato mrzkost je správně pokládána za nejhorší mezi zločiny, protože je psáno, že Všemohoucí ji měl v nenávisti, stejně jako měl vždy v ošklivosti ostatní neřesti a stanovil uzdy skrze příslušná přikázání; chtěl tuto neřest odsoudit a postihovat nejpřísnějším trestem. Není možno skrývat, že zničil dvě vyhlášená města Sodomu a Gomoru a všechnu okolní krajinu, když na ně seslal déšť ohně a síry. (…)

A je jistě spravedlivé, aby ti, kteří proti zákonům přírody a proti řádu lidského rozumu svěřují své tělo démonům a kochají se v tak odporných stycích, sdíleli s démony také kobku jejich údělu. Neboť lidské přirozenosti hluboce odporuje toto zlo, při kterém schází druhé pohlaví. Je nad slunce jasnější, že něco tak zvráceného a cizího by se by se nemohlo nikdy líbit nikomu jinému než sodomitům, kteří se stali nádobou hněvu určenou k záhubě jen proto, že byli zcela posedlí duchem nepravosti; a skutečně tento duch od okamžiku, kdy je opanuje, naplňuje jejich duše vší pekelnou zlobou tak těžce, že lapají plnými ústy nikoliv po tom, co uspokojuje přirozenou tělesnou touhu, ale jen po tom, co on jim ve své ďábelské snaze ponouká. Když se totiž jeden muž vrhne na druhého v tomto nečistém hříchu, nedělá to pro přirozený stimul těla, ale činí tak jen z nepřirozeného podnětu.

Tato neřest není pokládána za obvyklou neřest, protože svou závažností překračuje všechny jiné neřesti. Otravuje a zabíjí totiž tělo, ničí duši, zhasíná světlo rozumu, vyhání Ducha Svatého z chrámu duše a uvádí tam démona podněcovatele rozmařilosti, zavádí do bludu, vypleňuje od kořene z mysli pravdu, připravuje poutníkovi nástrahy, vrhá ho do propasti, kde ho zavírá, aby nemohl utéci, otevírá peklo a zavírá bránu ráje. Přetváří ho z obyvatele nebeského Jeruzaléma na dědice pekelné Babylonie, z hvězdy nebes na slámu určenou do věčného ohně, odděluje ho od společenství Církve a vrhá ho do chřtánu horoucího pekelného ohně. Tato neřest usiluje strhnout hradby nebeské vlasti a změnit ji na novou spálenou Sodomu. Tato neřest narušuje kázeň, potlačuje stud, zotročuje čistotu, zabíjí nenapravitelně panenství zásahem nečistého styku, všechno pošpiní, všechno poskvrní, všechno otráví a jak jen může, nedovoluje přežít ničemu čistému, co není postiženo špínou. (…)

Bojujte proti neřesti

Tato morová sodomská tyranie činí lidi ohavnými a šíří nenávist k Bohu; strojí hanebné války proti Bohu; lapá svoje otroky pod břemeno ducha nepravosti, přerušuje jejich pouto s anděly, zbavuje nešťastné duše jejich vznešenosti a podřizuje je jhu své nadvlády. Zbavuje své otroky zbraní ctnosti a vystavuje je, aby byli ubodáni šípy všech neřestí. Pokořuje je v církvi, odsuzuje je spravedlností, tajně je otravuje, činí z nich před veřejností pokrytce a hlodá jejich svědomí jako červ.

Tento mor podkopává základy víry, vyčerpává sílu naděje, trhá pouta lásky, vylučuje spravedlnost, zdeptává sílu, odstraňuje zdrženlivost, zakaluje bystrost rozumu, zkrátka vyhubí z lidského srdce kořeny ctností a zasadí tam brutalitu neřestí. (…) Jakmile někdo upadne do propasti této krajní zkázy, je vyhnán z nebeské vlasti, vyloučen z Kristova těla, zavržen autoritou všeobecné církve, odsouzen soudem svatých Otců, pohrdán od lidí a vyvržen ze společenství svatých. (…)

Ať se tedy učí tito nešťastníci potlačovat tak hnusný a podlý mor neřesti, nebo mužně opanovat zákeřnou a svůdnou chtivost rozkoše a zadržovat choutky těla, bát se do hloubi duše strašného Božího soudu a chovat v paměti onu výstražnou myšlenku apoštola Pavla, který volá: Je strašné upadnout do rukou Boha živého! (Žid 10) (…)

Jak praví Mojžíš: Je-li zde někdo, kdo se pokládá za Božího bojovníka, ať se přidruží ke mně. (Ex 32) Ten, kdo se pokládá za Božího bojovníka, ať se vyzbrojí horlivostí v potírání této neřesti a neustane, dokud ji ze všech sil nezničí; a kdekoli bude objevena, ať vystoupí proti ní a usiluje vymýtit ji co nejostřejšími šípy slova.

(San Pier Damiani O.S.B., Liber Gomorrhianus, in Patrologia Latina, vol. 145, coll. 159-190).

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele