Nedávno jsem ve svém příspěvku psal, že Ondřej Dostál coby zjevný anarchokapitalista jen potvrzuje výraznou názorovou heterogenitu Pirátů, díky níž jsou pro voliče nepředvídatelní a část voličů to nepochybně odrazuje.

Rozhovor s Ondřejem Kolářem na x prostoru, jeho dosavadní vystupování v koronakrizi a odmítavé reakce většiny členské základny Pirátů to až šokujícím způsobem potvrzují.

Pomiňme nyní Kolářův mediálně velmi diskutovaný výrok kovaného individualisty, kdy nejprve nechtěl prozradit svůj očkovací status přehlížejíc přitom, že mj. i intencích judikatury Evropského soudu pro lidská práva (kterou nepochybně zná) klesá jednotlivci právo na soukromí úměrně tomu, jak roste jeho veřejná pozice, neboť veřejnost má pochopitelně právo na informace týkající se života svých potenciálních zástupců v politice a ochrana jejich soukromí je proto na mnohem nižší úrovni než u soukromých osob. Zastavme se spíše u jeho názorů politických a právních, které by rád prosazoval ve funkci ministra zdravotnictví, neboť ty jsou ještě pozoruhodnější.

Dostál odmítá plošné lockdowny, povinné testování a protiepidemické zásahy chce spojit s tak rigidně koncipovaným důkazním břemenem státu, že je v podstatě předem odsuzuje k nepoužitelnosti.

Skutečnost, že ochrana dýchacích cest omezuje šíření respiračních chorob, respirační choroby se nejvíce šíří v uzavřených prostorách a kolektivech či že jejich šíření lze účinně bránit omezením sociálních kontaktů jsou natolik odborně prokázané, že jejich popírání je totéž jako popírat, že Slunce je horké. To platilo až do nástupu covidu, kdy se tato nezpochybnitelná fakta najednou začala tragikomicky popírat pod nejrůznějšími nesmyslnými záminkami šířenými individualisty klausovského typu, které nesnesou sebemenší omezení ve prospěch druhých. Je až neuvěřitelné, pod rouškou jakých nesmyslů jsou lidé schopni popírat do očí bijící realitu jen proto, že se nehodí do jejich vidění světa. Pirátský kandidát na ministra zdravotnictví Ondřej Kolář je zjevně bohužel rovněž vzal za své.