V Německu, se kterým máme nejdelší hranici, vládne již rok velká koalice, která je oblíbená, jak ukazuje téměř 70procentní voličská podpora. Byla sestavena poté, co její straničtí předsedové sociální demokrat Sigmar Gabriel, křesťanská demokratka Angela Merkelová a křesťanský bavorský sociál Horst Seehofer dosáhli dohody podepsáním koaliční dohody.

Za tuto dobu zaznamenala daleko větších úspěchů než předchozí jak v roce 2005 tak v roce 2009, nemluvě o roku 2013, kdy se Svobodní demokraté nedostali do spolkového sněmu. 

Podle posledního infratestu přes některé spory se sociálními demokraty o solidární daň, ženskou kvótu a umožnění, aby se premiérem v Durynsku stal postkomunista, se podpora berlínského kabinetu v zásadě nemění.

Podle politologů má na to především vliv kladný hospodářský vývoj, i když v poslední době řada expertů upozorňuje na pokles konjunktury.

Důvěru má především spolková kancléřka Angela Merkelová, která byla nedávno již po osmé zvolena vysokou podporou do čela rozhodující politické síly Křesťansko demokratické unie CDU. Přitom během roku to byli sociálně demokratičtí partneři, kteří prosadili ve prospěch Němců minimální mzdu, důchod od 63let a ženskou kvótu.

Přesto je to Merkelová, která překvapivou vášnivou kritikou Vladimira Putina u veřejnosti profituje a nikoliv sociálně demokratický šéf diplomacie Frank-Walter Steinmeier, důvtipný krizový manažer.

Vnitropolitické největší politické úspěchy jako důchody pro matky a vyrovnaný rozpočet, který byl dosažen po 44 letech, přenechala svým spolustraníkům. Šéf sociálních demokratů Sigmar Gabriel přitom kancléřce vytrhl trn z paty, když zahájil smysluplné řešení reformního odstupu od jaderné energie. Problémy však má s plánovaným volným obchodem Evropské unie s USA a Kanadou, proti které se rozhodně staví jeho straníci.

Velkou výzvou, která nyní stojí před velkou koalicí, je nástup pravicově populistické Alternativy pro Německo AfD. Ta po proniknutí do spolkového a zemských sněmů posiluje své pozice a jí podporované mohutnící protiislámské hnutí Pegida.

U našeho desetinásobně menšího jižního souseda, s kterým máme téměř pětisetkilometrovou hranici, nepatří tamní velká koalice sociálních demokratů a lidovců k oblíbené. Základním problémem je nestabilita jejích stran, kde probíhají vnitřní třenice.

V současné době se zdá, že se podařilo zatím stabilizovat vedení lidovců, kde se během poslední doby vystřídalo několik jejích předsedů. V současné době je jím Reinhold Mitterlehner, který na srpnovém sjezdu obdržel silný mandát, když dosáhl téměř stoprocentní podpory.

Ve svém nástupnickém projevu stanovil jako cíl získání funkce spolkového kancléře, kterým v současné době je sociální demokrat Werner Faymann. Ten však na listopadovém sjezdu své strany obdržel jen 84 procentní podporu a umístil se ve volbě předsednictva na posledním místě.

Začíná se proto v politických kuloárech hovořit, že se na svém místě za této situace dlouho neudrží a že může přijít i o svůj kancléřský post. To někteří politologové považují za nebezpečné, protože na toto místo si činí nárok i šéf opoziční pravicově populistických Svobodných Heinz-Christian Strache. Tato strana, když uzavřela v roce 2000 s lidovci koalici, bylo Rakousko zeměmi Evropské unie bojkotováno.

Pokud jde o naše styky s německy hovořícími zeměmi, jsou v současné době stabilní a neexistují mezi námi žádné zásadní sporné otázky. Potvrzuje to i skutečnost, že během roku zavítali do Česka nejvyšší představitelé těchto zemí. Prahu navštívili z Berlína Joachim Gauck, z Vídně Heinz Fischer a z Bernu Didier Burkhalter. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.