V Rakousku měli lidé dlouhou dobu plné ruce práce s utajováním zvěrstev, prohlásil při odhalení spolkový kancléř Alexander Schallenberg. Připomněl, že v Rakousku kdysi žilo 210 000 Židů a po roce 1945 si zachovalo život jen několik tisíc. „Slepá nenávist, závist, arogance a antisemitismus, které se předávaly po staletí, zavraždily naše židovské spoluobčany od anšlusu nacistickou Třetí říši od března 1938. Byli deportováni, vyhladověni v ghettech, zastřeleni v lesích nebo brutálně zavražděni a zničeni ve vyhlazovacích táborech," řekl Schallenberg.

Za každým ze jmen na stěně je osoba, která měla sny a plány do života, „kdo miloval a kdo byl milován“. Kancléř se netajil tím, že Rakousko se příliš dlouho vydávalo za oběť a historickou odpovědnost si uvědomilo až pozdě. S hradbou jmen bude také pro budoucí generace nastaveno viditelné znamení, nejtemnější kapitoly naší historie a proto existuje povinnost zajistit, aby se již neopakovala. Spolkový kancléř pak dodal, že odpovědnost zahrnuje také odpovědnost za Izrael a jeho bezpečnost. Připomněl, že jeho předchůdce Sebastian Kurz učinil v roce 2018 „jasné rozhodnutí“ uvést myšlenku do praxe – a že v té době bylo rozhodnuto, že většinu nákladů na stavbu pamětní zdi ponese spolková vláda což plně podpořily všechny strany a také spolkové země.

Nachman Shai, izraelský ministr pro záležitosti diaspory, ve svém projevu připomenul, že i on ztratil předky v holocaustu a odkázal na Theodora Herzla, který vedl kampaň za vytvoření židovského státu. Jeho naděje, že by se tak antisemitismus stal minulostí, se však nepotvrdila. Byl přesvědčen, že je odpovědností každého zatlačit antisemitismus po celém světě. Radní města Vídně pro kulturu, sociální demokratka Veronica Kaup-Haslerová zdůraznila, že zeď slouží k zamezení paměťové vraždy, kterou měli nacionální socialisté za cíl. Zdroji nápadu vzdala hold citátem spisovatelky Ilse Aichingerové, jejíž příbuzní byli rovněž zavražděni: „Vše, v co věříte, začíná existovat.“

Spolkový prezident Alexander Van der Bellen se nemohl zúčastnit ceremonie, jak bylo plánováno, protože je v karanténě kvůli zaměstnanci jeho kanceláře, který měl pozitivní test na koronavirus. Prostřednictvím Twitteru však zdůraznil, že „s hradbou jmen zavražděným bude vrácena jejich identita, kterou jim ukradli nacisté a připomenutí, abychom zvyšovali hlas všude, kde se setkáme s antisemitismem.“

Německý spolkový prezident Frank-Water Steinmeier uznal 9. listopad jako významný den pro německé dějiny. Tento den je ambivalentní, světlý i tmavý zároveň, vysvětlil Steinmeier v projevu prezidentském v paláci Bellevue. 9. listopadu působily síly pokroku a osvobození, stejně jako síly barbarství a nespravedlnosti. Je důležité čelit dni „se všemi jeho rozpory“, zdůraznil spolkový prezident.

9. listopad znamená v Německu tři rozhodující data. V kolektivní paměti jako den pogromů v roce 1938, který znamenal perzekuci a vyhlazování Židů za nacionálního socialismu. Zároveň, jako den vyhlášení republiky v roce 1918 a pád Berlínské zdi v roce 1989, stál za odvážným bojem za svobodu a demokracii. Vzpomínkové akce v paláci Bellevue v Berlíně se zúčastnili i šéfové dalších ústavních orgánů, spolková kancléřka Angela Merkelová, předsednička Bundestagu Barbel Basová, a předseda Spolkového ústavního soudu Stephan Harbarth.

Ústřední rada Židů v Německu je však jiného názoru vůči všeobecné památce 9. listopadu a prosazuje, aby byl národním dnem památky obětí šoa. Předseda Ústřední rady Josef Schuster v Berlíně vyjádřil skepsi ohledně Steinmeierova návrhu připomínat několik historických událostí současně a zdůraznil, že příčiny a důsledky listopadových pogromů z roku 1938 často tak zmizely z obecné paměti. Mnozí vědí, že v té době byly zničeny synagogy a vyrabovány židovské obchody. Ale další fakta, jako deportace 30 000 lidí do koncentračních táborů nebo 1300 mrtvých během pogromové noci, jsou mnohem méně známé.

Mezinárodní osvětimský výbor také prosazuje „Den Památky 9. listopadu“, který připomíná, že demokracie se může zlomit kvůli lhostejnosti občanů a že potřebuje lidi, aby ji chránili. Přeživší holocaustu podle něj sdílejí radost z pádu zdi 9. listopadu 1989, ale tato radost nenahrazuje vzpomínky na listopad 1938, který má být dnem vzpomínek. „Devátý listopad v mých očích odráží dlouhý boj za demokracii v Německu, přerušovaný hroznými recidivami, jako žádný jiný den v roce, v debatě v roce 1990 jako státní svátek nepřevládl. Panovaly obavy, že připomínka listopadových pogromů by mohla být potlačena připomínkou pádu Berlínské zdi, upozorňují židovští historici.

Místo toho byl zvolen 3. říjen, kdy nabylo právní moci přistoupení NDR ke Spolkové republice. Obavy z 9. listopadu jako státního svátku jsou „zcela neopodstatněné“ a můžete si vzpomenout na rok 1938 a zároveň na roky 1989 a 1918, protože jsou přítomny v německých dějinách a lze si je stejně tak připomenout ve stejný den .Během jediné noci z 9. na 10. listopadu 1938 byla v rámci oficiálně schváleného a organizovaného pogromu po celém Německu, včetně okupovaného českého pohraničí a Rakouska, vypálena většina synagog, byly rozbíjeny výlohy židovských obchodů a rabovány židovské domy a byty .V našem pohraničí bylo tak zničeno na padesát synagog - mimo jiné v Karlových Varech, Liberci, Ústí a Opavě.

K debatě o vzpomínkovém dni 9. listopadu RHEIN-ZEITUNG píše: „Iniciativa spolkového prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera k připomenutí vyhlášení Výmarské republiky, pogromové noci a pádu Berlínské zdi 9. listopadu je prospěšný a odvážný krok. Protože chce napravit ambivalenci německých dějin. A 9. listopad je pro Němce poučením: V tento den bojovali za demokracii a svobodu, zároveň jim to připomíná gigantický zločin proti lidskosti, který Němci způsobili. Lekcí musí být snášet rozpory života. Měli bychom se znovu naučit rozlišovat mezi neshodou a vztahem. Jen proto, že má člověk jiný názor, neměli bychom ho odsuzovat a přerušovat s ním vztahy, jak se často stávalo během koronavirové krize. Jedině tak se můžeme ochránit před novým způsobem myšlení přítel-nepřítel, k čemuž nacionální socialismus a holocaust jako první připravily půdu,“ zdůrazňuje RHEIN-ZEITUNG z Koblenze.

FRANKFURTER RUNDSCHAU navrhuje: „Neměli byste o tom všem přemýšlet jen zpětně, měli byste také polemizovat o tom, jak může a musí být demokracie dále rozvíjena v době nekontrolovatelného pravicového populismu a pandemií, globalizace a ochrany klimatu. Stejně tak by se nemělo mlčet o výzvě digitalizace. Měli bychom také diskutovat o tom, zda je k tomu nutné osvícené vlastenectví, jak navrhuje Steinmeier. Nebo zda by více spolurozhodování, více spravedlnosti a více participace bylo produktivnější,“ poznamenává FRANKFURTER RUNDSCHAU.

SÜDDEUTSCHE ZEITUNG to shrnuje: „Devátý listopad, musí souhlasit i Steinmeier, by měl být ‚dnem k zamyšlení nad naší zemí‘. Toho by nebylo dosaženo institucionalizací reflexe, tedy státního svátku vedle Dne německé jednoty nebo místo něj. Bylo by mnohem lepší, kdyby 9. listopad byl tematickým dnem na školách a univerzitách, v parlamentech a akademiích, v divadlech a koncertních síních. Možnosti této formy reflexe jsou nekonečné; spolkový prezident by byl každý rok dobrým patronem.“ uzavírá svou úvahu mnichovská SÜDDEUTSCHEN ZEITUNG.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele